Slunce se rozhodne přestat plnit své funkce

Ale teď, když je Slunce neutronovou hvězdou, tak by patřilo mezi nejhustší objekty, jakožto jeden z asi 2 000 pulsarů ve vesmíru. Když se smrskl na přibližně 70 000krát menší velikost, než býval, nebyl by o moc větší než malé město o průměru 10 km. Zároveň by se tento původně obří objekt točil extrémně rychle. Udává se až kolem 161 otáček za sekundu. A taky by každých pár sekund vystřelil paprsky smrtící radiace přímo na Zemi. Nebo dokonce během milisekund. Zbude jen pohled na tmavou oblohu, ze které nevyzařuje téměř žádné světlo.

Země padne do tmy

Ze Slunce se v takovém případě stane něco jako pulzující maják ve středu Sluneční soustavy. Tato věčná temnota by na Zemi způsobila spoustu problémů, výhradně kvůli zániku fotosyntézy. Stromy by už nebyly schopny produkovat kyslík a plodiny by nerostly. V takovém případě nastane vyhladovění a anarchie. 

Zachová se kapalná voda?

I přes všechny kritické změny by stále existovala šance k pokračování života na planetě. Zejména proto, že obyvatelná zóna pulsaru může být téměř stejně velká jako u normální hvězdy. To znamená, že by na zemském povrchu mohla stále existovat kapalná voda, ale jen díky teplé atmosféře zachycující energii ze Slunce. Sice se jedná o teplo bez viditelného světla, ale záření by bylo dostačující.

Je možné bez atmosféry na Zemi přežít?

Je to proto, že neutronové hvězdy mají neuvěřitelně silná magnetická pole. To způsobí, že se ze slunečních pólů vystřelí paprsky rentgenového a gama záření. Bohužel, všechna tato záření by byla smrtelná. Abychom jim zabránili dostat se na Zemi, musela by atmosféra být rapidně hustší, a kdyby se tak stalo, vaše těla tuto změnu stejně nezdolají. A to kvůli intenzivního tlaku, který je v této fázi na úrovní nejhlubších částí oceánů. Pokud byste nějakým zázrakem přežili, tak se o zbytek postará neúprosná radiace. A tudíž se dá vyvodit, že bez atmosféry by lidstvo zcela jistě zaniklo.

Článek V případě, že se Slunce stane „pulsarem“, nestihneme se ani rozloučit. Spolu se Zemí skončí celá sluneční soustava se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Univerzální potřeba uhlíku

Důvodem je způsob, jakým je na naší planetě vytvářena jakákoli potrava. Všechen život na Zemi je totiž založen na uhlíku, takže ho všichni tvorové potřebují pro stavbu a funkci svých těl. Ať už jakkoli objemných. Bohužel nelze využít jakýkoliv uhlík, je potřeba ten, který vzniká organicky. To znamená, že nemůžeme jednoduše konzumovat uhlík, který je ve vzduchu jako oxid uhličitý. Místo toho je potřeba ten anorganický změnit v organický.

To není snadný proces, zvířata nejsou schopna jej provést. Dovedou to zelené organismy jako například rostliny, nicméně ani v jejich případě to není jen tak. Potřebují k tomu totiž externí zdroj energie. Obvykle se tedy jedná o sluneční paprsky, proto procesu říkáme fotosyntéza. Právě díky němu se organický uhlík stane komoditou dostupnou všemu živému. Ve vodě je to složitější, protože světlo se dostane jen skrze několik horních metrů moře.

Nutnost zásobení z povrchové potravy

Zvířata žijící v hlubinách vod tak musí spoléhat na potravu, která k nim „steče“ shora. Objem takové potravy se přirozeně zmenšuje, čím hlouběji klesá, protože v každé vrstvě žijí jiní tvorové. Během noci fotosyntéza na povrchu téměř ustává a už tak na uhlík skoupá hladina je ještě pustší. Jedním ze způsobů, jak mohou hlubinná zvířata přežít i dlouhou polární noc, je dělat všechno pomalu a udržovat tak svůj metabolismus v co největším klidu.

Tvorové v hlubinách jsou také zběhlí ve střídání období hodování a období půstu, krátké přívaly potravy je tak na nějakou dobu udrží při životě. Jednou z možností je rovněž „těžení“ uhlíku z mořských komínů, tedy hydrotermálních ekosystémů. V nich je potrava produkována chemickou reakcí z nitra Země, nikoli ze slunce. Je tudíž přítomna stále, něco jako restaurace, která zůstává otevřena i přes vánoční svátky.

Do jaké hloubky jste se v životě nejvíc potopili?

Zdroj: ScienceNorway

Článek Rozeznají tvorové na dně oceánu den a noc? Na rozdíl od lidí světlo nikdy nepoznali se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ochrana před sluneční energií

Když se sluneční světlo, které září na list rostliny rychle mění, musí se rostliny rychle chránit před následným silným nárůstem sluneční energie, která by mohla rostlinu spálit. Aby se s těmito změnami rostliny vypořádaly, vyvinuly si tyto fotosyntetické organismy četné taktiky. Mezi fotosyntetické organismy řadíme, resp. máme na mysli, vše od rostlin po bakterie. Doposud ovšem vědci nebyli schopni identifikovat základní konstrukční princip.

Tajemství fotosyntézy

Mezinárodní tým vědců, který vedl fyzik z University of California, vytvořil model, který reprodukuje obecný rys fotosyntetického odběru světla, pozorovaný napříč mnoha fotosyntetickými organismy. Sběr světla je sběr sluneční energie molekulami chlorofylu vázanými na bílkoviny. Ve fotosyntéze, což je proces, kterým zelené rostliny a některé další organismy používají sluneční světlo k syntéze potravin z oxidu uhličitého a vody, sbírání energie světla začíná absorpcí slunečního světla.

Automatická ochrana

Model vědců si půjčuje nápady z vědy o složitých sítích, oboru, který zkoumá efektivní provoz v mobilních sítích, mozcích a energetické síti. Model popisuje jednoduchou síť, která je schopna přivádět světlo dvou různých barev, a přitom vydávat stálou rychlost sluneční energie. Tato neobvyklá volba pouze dvou vstupů má pozoruhodné výsledky. Model ukazuje, že absorbováním pouze velmi specifických barev světla se mohou fotosyntetické organismy automaticky chránit před náhlými změnami sluneční energie, což vede k pozoruhodně účinné přeměně energie.

Dlouhý výzkum po celém světě

Zelené rostliny vypadají zelené a fialové bakterie se zdají být fialové, protože pouze specifické oblasti spektra, ze kterých absorbují, jsou vhodné pro ochranu před rychle se měnící sluneční energií. O výzkumu fotosyntézy začal hlavní fyzik přemýšlet už před 10 lety. Přemýšlel, proč rostliny odmítají zelené světlo, nejintenzivnější sluneční světlo. V průběhu mnoha let pak pracoval fyziky a biology po celém světě, aby se dozvěděl více o statistických metodách a kvantové biologii fotosyntézy. Nutno říci, že výzkum se mu daří, ale je jasné, že bude muset ještě pokračovat dále. Rostliny kolem nás totiž mají velké množství tajemství.

Článek Odhalte tajemství přírody a zjistěte, proč jsou rostliny kolem nás zelené se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.