Ne tak všemocný král, jak jsme mysleli. Nová analýza ukázala, že Tyrannosaurus rex dospíval až čtyřicet let

Nejslavnější predátor dějin Země potřeboval k dosažení plné velikosti téměř dvakrát déle, než se dosud předpokládalo. Ukazuje to studie zveřejněná v lednu 2026.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Představa, kterou generace čtenářů, diváků a návštěvníků muzeí vstřebaly, vypadala přibližně takto: Tyrannosaurus rex prošel v pubertě explozivním růstovým spurtem, kolem dvacátého až pětadvacátého roku života dosáhl osmi tun a zbytek existence strávil jako hotový, plně dorostlý vrcholový predátor. Tahle představa právě dostala zásadní trhlinu. Tým paleontologů vedený Holly N. Woodwardovou z Oklahoma State University, Nathanem P. Myrvoldem a Jackem Hornerem publikoval 14. ledna 2026 v recenzovaném časopise PeerJ studii, která posouvá dosažení plné tělesné velikosti T. rexe až na přibližně 35 až 40 let. Maximální hmotnost kolem osmi tun přitom zůstává. Král nezhubl. Jen mnohem déle rostl.

Skryté kroužky, které změnily počty

Klíčem k novému odhadu je metoda. Autoři pracovali s příčnými řezy stehenních a holenních kostí 17 jedinců, od malých juvenilů po největší známé dospělce. Oproti starším studiím ale udělali dvě věci jinak.

Za prvé, do počtu růstových značek zahrnuli i takzvané „annulus-like birefringent bands“, pruhy, které jsou v kosti viditelné teprve v křížově polarizovaném světle. Standardní protokoly je mohly přehlížet nebo slučovat s okolní tkání. Za druhé použili statistický model, který současně odhaduje i nejstarší zachovanou růstovou stopu, protože vnější vrstvy kosti se během života přestavují a nejstarší záznamy mizí. Fosilní řez totiž typicky zachytí jen posledních 10 až 20 let růstu.

Výsledek? Ze čtyř testovaných modelů nejlépe obstál ten, který ukazoval nižší roční přírůstky a pomalejší, ale delší růstovou dráhu. Místo prudkého dospívání, které popularizovala vlivná studie Gregoryho Ericksona z roku 2004, vychází pozvolnější křivka s dosažením asymptotické velikosti až kolem čtyřicítky.

Čtyřicet let neznamená čtyřicet let dětství

Důležité je nepřekládat „dospívání“ mechanicky jako „nebyl dospělý“. Autoři výslovně zpochybňují běžný předpoklad, že růstový inflexní bod v kosti automaticky odpovídá pohlavní dospělosti. T. rex se téměř jistě rozmnožoval dávno předtím, než dorostl do plné velikosti, stejně jako to dělá řada dnešních plazů i ptáků.

Co se ale mění zásadně, je ekologický obraz. Pokud plně dorostlý osmitunový kolos představoval až poslední dekádu z možná padesátiletého života, pak většinu existence strávil T. rex jako subadultní predátor, menší, lehčí, pravděpodobně rychlejší a s jiným jídelníčkem. Horner to v tiskovém shrnutí Oklahoma State University spojuje s konceptem ontogenetického dělení nik: mladší a starší jedinci téhož druhu mohli v ekosystému fungovat téměř jako dva různí predátoři.

Jane, Petey a stín Nanotyrannu

Studie má ještě druhý, neméně výbušný závěr. Dva slavné exempláře přezdívané „Jane“ a „Petey“, středně velcí jedinci, které paleontologie od roku 2020 řadila jako nedospělé T. rexe, do nové růstové křivky statisticky nezapadají.

Příběh těchto fosílií je sám o sobě detektivka. Ještě v roce 2020 je práce v Science Advances interpretovala jako třináctileté až patnáctileté juvenily druhu Tyrannosaurus rex. V lednu 2024 ale studie z University of Bath přišla s tvrzením, že jde o malé tyranosaury odlišné od T. rexe. A v říjnu 2025 publikoval tým Lindsay Zannové v Nature práci, podle níž Nanotyrannus koexistoval s Tyrannosaurem jako samostatný taxon, dokonce se dvěma druhy.

Woodwardová, Myhrvold a Horner jsou opatrnější. Růstová data podle nich sama o sobě samostatný druh nedokazují. Ale silně naznačují, že „Jane“ a „Petey“ do hlavní série T. rexe nepatří. Autoři proto v celé studii pracují s termínem „Tyrannosaurus rex species complex“, tedy s možností, že pod jedním jménem se skrývá víc, než jsme si mysleli.

Co to znamená pro muzea, učebnice a další dinosaury

Formulace typu „T. rex dorostl kolem dvaceti let“ jsou po této studii zastaralé. Stejně tak jednoznačné muzejní popisky „Jane = juvenilní T. rex„. Nepůjde o totální přepis všeho, co o tyranosaurovi víme; anatomie dospělce, síla čelistí, predátorské postavení zůstávají nedotčeny. Ale bloky o životním cyklu a ontogenezi čeká revize.

A nejen u T. rexe. Autoři explicitně upozorňují, že pokud započtení skrytých růstových stop a lepší statistické modelování změnilo obraz u nejlépe prostudovaného dinosaura na světě, může být potřeba přepočítat růstové modely i u dalších druhů. Myhrvold ostatně už v roce 2013 v PLOS ONE kritizoval starší dinosauří růstové studie kvůli problematickému výběru modelů a nedostatečně zralým vzorkům. Nová práce je praktickým důkazem, že ta kritika nebyla planá.

Mimochodem, české instituce mají k části klíčových metod přístup. Paleontologické oddělení Národního muzea disponuje optickou a elektronovou mikroskopií i microCT, laboratoř CEITEC v Brně nabízí mikro- a nano-CT s vazbou na synchrotronové zdroje a výslovně zmiňuje paleontologické aplikace. Specifická kombinace histologických výbrusů, polarizovaného světla a pokročilého statistického modelování by ale v českém prostředí vyžadovala spolupráci napříč institucemi.

Osmitunový král konce křídy nikam neodešel. Jen se ukázalo, že na trůn usedal mnohem pomaleji, a většinu života strávil jako něco jiného než to monstrum, které známe z filmů.