Na bernských domech visí dřevěné konstrukce klikatící se přes několik pater. Slouží kočkám a musí splnit stavební normy

Kdo poprvé projde rezidenční čtvrtí Bernu, zarazí se u detailu, který v jiných evropských městech prakticky neexistuje.

Foto: Pixabay

Ze zdi činžáku trčí úzké prkno, klikatí se přes dva balkony, míjí okapovou trubku a končí u pootevřeného okna ve třetím patře. Na jednom ze stupňů sedí zrzavá kočka a čistí si tlapku. Tahle drobná stavba, kočičí žebřík, tu plní funkci schodiště, výtahu i domovních dveří zároveň. A v Bernu jich stojí stovky.

Jak německá grafička v Bernu objevila architekturu pro kočky

Brigitte Schusterová se přistěhovala do švýcarského hlavního města z Německa. Množství a pestrost venkovních kočičích tras ji zasáhly okamžitě. V Německu nebo Nizozemsku narazila na ojedinělé kusy, v Bernu na celé uliční panorama protkané žebříky, rampami, miniaturními točitými schodišti i prostými prkny opřenými o strom. Výsledkem její fascinace se stala třistadevatenáctistránková kniha Architektur für die Katz / Arcatecture, vydaná nakladatelstvím Christoph Merian Verlag v roce 2019. Schusterová v ní kočičí žebříky nevnímá jen jako kutilský doplněk. Čte je jako architekturu, sociální stopu čtvrtí i výraz švýcarského vztahu ke zvířatům. Vedle samotných konstrukcí zachycuje i okolní rekvizity bernského každodenního života: protijaderné vlajky na balkonech, dětské hračky, zahradní nářadí, modré městské pytle na odpad. Žebřík se tak stává součástí širšího vizuálního portrétu města.

Od prkna přes okapovou trubku až po čtyři podlaží: z čeho kočičí trasy vznikají

Představa jednoho uniformního „žebříku“ je zavádějící. Schusterová zdokumentovala desítky typologií. Nejjednodušší variantu tvoří holé prkno s příčkami, takzvaný kuřecí žebřík, opřené o fasádu. Sofistikovanější verze vedou cik-cak přes několik pater, s mezipodeskami, zábradlím a ochrannými sítěmi. Jako nosný bod slouží fasáda, balkonová konstrukce, odpadní potrubí, poštovní schránka, strom i sousední střecha. Zdokumentované bernské příklady běžně dosahují do druhého a třetího patra. Katalog nakladatele uvádí i švýcarské stavby, které v cik-caku stoupají přes čtyři podlaží.

Proč zrovna Švýcarsko: klidné ulice, nájemní byty a kočičí autonomie

Přímé oficiální vysvětlení, proč se fenomén rozrostl právě ve Švýcarsku, neexistuje. Schusterová i švýcarská média ovšem nabízejí přesvědčivou mozaiku důvodů. Rezidenční zóny švýcarských měst mají relativně nízký automobilový provoz, což snižuje riziko pro volně se pohybující kočky. Vysoký podíl nájemního bydlení zase zvýhodňuje tišší mazlíčky před hlučnějšími psy. A švýcarský federální veterinární úřad BLV doporučuje kočkám s volným výběhem permanentní přístup do bytu; žebřík tuhle podmínku splňuje elegantněji než neustálé otevírání oken.

Pro Schusterovou má fenomén i hlubší rozměr. Soukromá potřeba jedné kočky se mění v rozpoznatelný prvek uličního obrazu. Žebřík na fasádě prozrazuje, kdo v domě žije, jak přistupuje k veřejnému prostoru a kam až je ochoten vpustit potřeby zvířete do vzhledu budovy. Jde o drobnou formu sousedské architektury, o vyjednávání mezi soukromým pohodlím a sdílenou fasádou.

Co na kočičí žebříky říkají bernské stavební předpisy

Žádný speciální „kočičí zákon“ v Bernu neexistuje. Kočičí žebříky spadají pod obecný stavební a požární režim jako jakýkoli jiný zásah do fasády. Bernské stavební úřady vycházejí z principu, že úpravy stavby zpravidla vyžadují posouzení, případně povolení. I drobnosti osvobozené od povolovacího řízení musí respektovat odstupové vzdálenosti a požární předpisy, tedy únikové cesty, ochranu osob a majetku. U památkově chráněných domů vstupuje do hry ještě péče o historický ráz budovy.

Prakticky to znamená, že bernský chovatel nemůže přibít prkno na zeď zcela svévolně. Musí počítat s požárním posouzením, se souhlasem vlastníka nemovitosti a u citlivých objektů s vyjádřením památkářů. Specializovaní výrobci proto nabízejí i řešení proti zneužití při vloupání, například mřížové kryty nebo uzamykatelné vstupy, aby konstrukce nesloužila jako neplánovaný přístup pro nežádané návštěvníky.

Šlo by něco podobného postavit v Česku?

V českých městech se s fasádními kočičími žebříky v bernském měřítku nesetkáme. Naše rešerše nenašla veřejně zdokumentovaný rozšířený fenomén srovnatelný se švýcarským. Technicky ani právně ovšem plošný zákaz z dostupných zdrojů nevyplývá. Podle metodického výkladu českého stavebního práva by drobná fasádní úprava mohla projít bez povolení, pokud nezasáhne do nosných konstrukcí, nezmění vzhled stavby, neovlivní požární bezpečnost a nezmění způsob užívání. U výraznějšího zásahu by se vstoupilo do povolovacího režimu. A v každém případě by bylo třeba počítat se souhlasem vlastníka domu nebo společenství vlastníků jednotek.