Zřícenina v lese u Kutné Hory měla kašnu na víno a kapli se zlatým sluncem chrlícím vodu. Zničil ji jeden meteorologický detail

Na vrchu Vysoká u Kutné Hory stojí torzo barokního letohrádku Belveder. O jeho osudu rozhodl 30. dubna 1834 blesk a hlavně nešťastné datum.

Zdroj fotografie: Marie Čcheidzeová / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Dne 24. června 1697 se na odlesněném kopci západně od Kutné Hory podle regionálních pramenů sešlo až dvacet tisíc poddaných z malešovského panství. Hrabě František Antonín Špork slavnostně otevíral svůj nový letohrádek a světil kapli sv. Jana Křtitele. Z mramorové kašny v přízemí místo vody prýštilo víno. O sto třicet sedm let později zasáhl opuštěnou stavbu blesk a lidé v okolních vesnicích se na plameny dívali bez obav. Byla totiž noc pálení čarodějnic a záři na kopci považovali za obyčejnou vatru. Než si někdo všiml, že hoří Belveder, zbyly z něj jen holé zdi. Ty v lese na Vysoké stojí dodnes a vyplatí se kvůli nim odbočit z cesty.

Hostina pro dvacet tisíc hostů a víno místo vody

Špork se jako šlechtic vyžíval v okázalosti a slavnost na Vysoké to ukazuje dokonale. Detailní přehled událostí shromáždil web Cesty a památky a podle něj i podle turistické oblasti Kutnohorsko Kolínsko vypadalo pohoštění takto:

• 60 sudů piva pro hosty z celého panství,
• dva jeleni a vůl nadívaný kachnami, husami a koroptvemi,
• 5 000 bochníků chleba,
• víno tekoucí z mramorové kašny v přízemí letohrádku.

Hrabě pamatoval i na pozdější připomínku. V Augsburgu nechal vyrazit tisíc pamětních medailí ze slitiny stříbra a cínu. Na líci nesly vyobrazení letohrádku, na rubu Kristův křest, respektive svatou Trojici.

Jakým způsobem víno kašnou proudilo, prameny neuvádějí. Nikde se nedochoval popis potrubí, nádrží ani sklepníků u ventilu. Podle nás šlo nejspíš o efekt připravený jen pro jeden den a napojený na zásobu vína někde v zákulisí. Vždyť i dnešní pořadatelé svateb staví fontány se sektem na stejném principu. Baroko zkrátka umělo ohromit už tehdy.

Zlaté slunce nad světcem: kaple jako barokní divadlo

Samotný letohrádek vyrostl v letech 1696 až 1697, některé zdroje uvádějí rozpětí 1695 až 1697. Autorem plánů byl pravděpodobně Giovanni Battista Alliprandi, který tehdy pro Šporka pracoval. Prameny jeho autorství označují jako „pravděpodobné“ až „téměř jisté“, protože půdorys připomíná ideální letohrádky jeho učitele Johanna Bernharda Fischera z Erlachu.

Budova sloužila hned několika účelům. V obytném patře měl hrabě své zázemí, součástí areálu byla poustevna a ve střeše se tyčila věžička. Z ní se tehdy z holého vrcholu nabízel rozhled do širokého okolí.

Nejvíc ale ohromovala kaple v přízemí. Návštěvník do ní vstupoval přes předsíně upravené do podoby krápníkových jeskyní. Uvnitř stála socha sv. Jana Křtitele a nad ní se jako baldachýn klenulo zlacené slunce, z něhož proudila voda. Další olověné trysky podle pramenů vyúsťovaly v nárožích kaple. Patron spojený se křtem tak stál pod skutečným vodním deštěm.

Pro barokního člověka měl takový výjev hluboký smysl. Posvátný prostor a divadelní efekt splývaly v jediný zážitek, který měl hosty dojmout i trochu vyděsit. Přesná podoba vodní atrakce se nedochovala, prameny ji popisují jen útržkovitě. I tyto kusé zmínky však stačí, aby bylo jasné, že na českém venkově tehdy nic podobného nestálo.

Hrabě, karty a rychlé loučení s Vysokou

S penězi na stavbu se pojí historka, kterou si regionální literatura ráda připomíná. Podle tradice vyhrál Špork v Karlových Varech v kartách 1 400 dukátů, tedy 5 600 zlatých, od saského kurfiřta Fridricha Augusta I., pozdějšího polského krále. Archivní doklad o této výhře chybí, k Šporkově pověsti hazardujícího velmože se ale hodí.

Mnohem lépe je doložen hraběcí odchod. Na Vysoké pobýval Špork jen krátce a už 20. července 1699 prodal malešovské panství i s Belvederem Františku Antonínu Halleweilovi. Nový majitel o letohrádek podle pramenů nestál a další vlastníci udržovali hlavně kapli. O tu pečovali nejprve oratoriáni, později augustiniáni z Lysé nad Labem. Vysokou definitivně opustili roku 1796.

Špork mezitím stavěl jinde. Proslavil se především lázněmi a areálem Kuks v údolí Labe, roku 1717 koupil les, ve kterém Matyáš Bernard Braun vytesal slavný Betlém, a s jeho jménem je spjata i přestavba zámku v Lysé nad Labem a areál Bon Repos. Belveder tak zůstal raným, a nakonec zapomenutým projektem. Bez hraběte, jeho hostin a stálého provozu ztratil smysl. Dalo se čekat, že taková budova bude pomalu chátrat.

Blesk v čarodějnickou noc: proč k požáru nikdo nespěchal

Roku 1797, rok po odchodu řeholníků, dostal letohrádek novou dřevěnou střechu. Ta měla stavbu chránit, jenže o necelé čtyři desítky let později se jí stala osudnou.

Večer 30. dubna 1834 udeřil do opuštěného objektu blesk. Krov chytil a oheň se rozběhl po budově, v níž nebyl nikdo, kdo by vyhlásil poplach. I tak se ještě mohlo leccos zachránit, kdyby nešlo o tu jedinou noc v roce, kdy na kopcích po celých Čechách plály ohně. Podle tradovaného podání, které uvádějí Cesty a památky i databáze Zničené kostely, považovali obyvatelé sousedních vesnic plameny na Vysoké za čarodějnickou vatru. Na hašení se tak nikdo nevypravil.

Rozhodující zde podle nás byla souhra okolností: opuštěný areál bez správce, dřevěná střecha a hlavně kalendář. Stačilo, aby bouřka přišla o den dřív nebo později. Oheň na kopci by pak v okolí vyvolal poplach a hasiči by k Belvederu nejspíš vyrazili.

Srovnání s jinými památkami ukazuje, jak výjimečný byl tento konec. Do severní věže pražského Týnského chrámu uhodil blesk 29. července 1819, požár zničil věžičky i zvon a věž byla postupně opravena. Jídelnu Libušín na Pustevnách zachvátil v březnu 2014 rozsáhlý požár a Národní památkový ústav ji poté komplexně obnovil. Hrad Pernštejn přišel roku 2005 o sýpku s depozitářem a později si zajistil lepší přístup k vodě. Belveder takové štěstí neměl. Po roce 1834 už jej nikdo neobnovil a z okázalého letohrádku se stala romantická zřícenina.

Výlet k Belvederu: obvodové zdi, rozhledna a stopy filmové Baleríny

Zříceniny zámku a kaple jsou od 3. května 1958 zapsány jako kulturní památka, dnes patří městysi Suchdol. V letech 2010 až 2017 prošlo zdivo konzervací, která zastavila další rozpad, a projekt v roce 2019 získal ocenění Zlatá cihla. Návštěvník tak najde zpevněné obvodové zdi, z nichž se dá dobře vyčíst někdejší dispozice.

Praktické informace v kostce:

Poloha	vrchol Vysoká (471 m n. m.), východně od obce Vysoká u Suchdolu
GPS	49°56’33,020″ s. š., 15°11’18,360″ v. d.
Vstupné	zdarma, areál je volně přístupný
Pěšky	zelená značka Kutná Hora, Ratboř, Vysoká, Bylany-Škvárovna
Autobusem	linka 481, zastávka Suchdol,Vysoká
Autem	obvykle se parkuje na louce u kaple nebo na malém parkovišti u rozhledny

Z obce Vysoká vede k vrcholu zhruba 800 metrů dlouhá šotolinová cesta do prudšího kopce, od silnice z Vysoké do Mezholez pak asi 600 metrů po asfaltu. Po deštích doporučujeme ověřit, zda se dá příjezdovou cestou projet. Prohlídka samotné zříceniny zabere jen chvíli, výlet ale prodlouží sousední stavba.

Vyhlídkovou funkci barokní věžičky dnes zastává rozhledna Vysoká, 32 metrů vysoká ocelová telekomunikační věž z roku 2001. Z plošiny ve výšce 25 metrů je za dobré viditelnosti vidět Říp, Bezděz, Ještěd, Krkonoše, Železné hory i celé Polabí. Mezi kaplí a rozhlednou stojí nově umístěný menhir.

Ruiny navíc nedávno zažily slávu, o jaké se Šporkovi ani nesnilo. Podle Forbesu se v areálu Belvederu točil hollywoodský film Balerína s Keanu Reevesem a Anou de Armas. Štáb tu pracoval v noci, s umělým sněhem a velkými jeřáby kvůli osvětlení, a lokalitu musel předat v původním stavu. Která část zdí se v záběrech objevila, zatím nikdo přesně neurčil. Pátrání si můžete vyzkoušet sami.