Mohelenská hadcová step ukazuje, jak hořčík a železo dokážou zamávat s okolní flórou

Tmavá hornina nad řekou Jihlavou diktuje pravidla. Na necelých 109 hektarech u Mohelna přežívají rostliny, které jinde v Česku nenajdete, a běžné druhy tu naopak nemají šanci.

Palickap / Creative Commons / CC BY-SA 4.0

Serpentinit, hornina vzniklá přeměnou pradávných ultramafických hornin, obsahuje nezvykle vysoké koncentrace hořčíku a železa. Když zvětrává, uvolňuje tyto prvky do půdy spolu s niklem, chromem a kobaltem. Výsledek není mrtvá zóna. Je to jedno z nejpřísněji selektivních stanovišť ve střední Evropě, místo, kde geologie přepisuje botanická pravidla a vytváří vlastní výběrové síto. Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step, poprvé vyhlášená už 31. prosince 1933, je toho nejviditelnějším českým důkazem.

Chemický filtr, který nepotřebuje plot

Představte si půdu, která kombinuje hned několik extrémů najednou. Je mělká, hrubozrnná, v létě se přehřívá na tmavém podloží a téměř nedrží vodu. Poměr vápníku k hořčíku je nepříznivě nízký, a právě tento poměr je pro většinu rostlin klíčový. Když k tomu přidáte nedostatek dusíku, fosforu a draslíku a přirozeně zvýšené koncentrace těžkých kovů, dostanete prostředí, ve kterém běžné luční trávy a byliny jednoduše selhávají.

Vědecké práce zabývající se ultramafickými půdami popisují tento jev jako „serpentinový syndrom“. Nejde o jediný faktor, ale o souběh chemických a fyzikálních podmínek, které společně fungují jako ekologický filtr. Geochemická studie zaměřená přímo na české serpentinitové půdy včetně Mohelna naměřila v některých vzorcích 315 až 1 880 mg chromu a 515 až 2 520 mg niklu na kilogram půdy. To jsou hodnoty, které by na jiném typu stanoviště signalizovaly kontaminaci. Tady jsou přirozeným dědictvím matečné horniny.

Specialisté, kteří zvládli nemožné

Co běžné druhy vyřadí, to specialistům otevře prostor bez konkurence. Nejznámějším příkladem je podmrvka jižní, drobná kapradina, která na hadcových skalách přežívá díky takzvané poikilohydrii. Její listy mohou kompletně vyschnout, a jakmile přijde vlhkost, znovu se rozbalí a obnoví fotosyntézu. Karta druhu na portálu AOPK uvádí v Mohelně přibližně 2 000 shluků rostlin na 243 mikrostanovištích.

Dlouho se tradovalo, že podmrvka roste v Česku výhradně v Mohelně. Aktuální údaje AOPK ale doplňují, že od roku 2001 jsou známy i trsy v Českém krasu. Mohelno přesto zůstává hlavní a početně dominantní českou lokalitou; její případný zánik by znamenal dramatické oslabení druhu u nás.

Vedle podmrvky tu žijí další serpentinofyty a organismy vázané na otevřenou step. Malá populace sysla obecného přežívá na krátkostébelných trávnících, které jinde v kraji dávno zarostly. Sysel z řady českých lokalit vymizel; Mohelno funguje jako udržený ostrov vhodného biotopu.

Unikát, který se sám neudrží

Chemie půdy sice omezuje intenzivní zemědělské využití, ale nezabrání přirozené sukcesi. Bez zásahu by svahy postupně zarostly křovinami a stromy, stín by potlačil stepní druhy a celý systém by se posunul k lesu. Proto AOPK aktivně zasahuje: odstraňuje náletové dřeviny, prořeďuje křoviny, organizuje obnovní pastvu a asanační kosení. Ochrana se nesoustředí na „sanaci“ půdy, ta je v pořádku taková, jaká je. Cílem je udržet bezlesí, které stepním specialistům zajišťuje světlo a teplo.

V evropském kontextu není Mohelno osamělé. Ultramafická stanoviště s endemickou flórou existují napříč kontinentem, nejvýrazněji na Balkáně, kde vědecká literatura eviduje kolem 30 taxonů nikl-akumulujících rostlin. Mohelno je ale severně položený reprezentant tohoto fenoménu, místo, kde se středoevropské klima potkává s extrémní geochemií a výsledek stojí za cestu.

Jak se na step dostat

V březnu 2024 dokončila AOPK obnovu návštěvnické infrastruktury. U jihozápadního okraje Mohelna dnes návštěvníka čeká parkoviště, altán se zelenou střechou, 12 panelů naučné stezky a dřevěné molo, které slouží i jako pozorovatelna syslů. Pohyb je možný výhradně po vyznačených trasách; mimo stezky je vstup zakázán.

Lokalita leží zhruba 30 km od Třebíče a asi 31 km od Brna. Nejvděčnější doba návštěvy je jaro až začátek léta, přibližně duben až červen, kdy kvetou stepní efemery a vegetace je nejpestřejší. V pozdním létě step vysychá a tvrdne, působivá je pořád, ale botanicky skromnější.

Mohelenská hadcová step není příběh o zničené krajině. Je to příběh o tom, jak stovky milionů let stará hornina dodnes rozhoduje, co smí růst na jejím povrchu, a co ne.