Chorvatský Velebit odděluje hory od moře tak strmě, že ráno jíte pstruha a večer mořské plody. Za přechodem stojí 57 km cesta bez stoupání

Mezi horským pstruhem a grilovanými krevetami je v chorvatské Lice jen 43 kilometrů. Nad nimi se táhne Velebit a po jeho hřebeni kamenná stezka bez prudkých výstupů.

Zdroj fotografie: Sinisaplevnik / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Ráno u řeky Gacky v Otočace se nad hladinou drží mlha a voda má barvu skla. Na talíři přistane pstruh vylovený o pár set metrů výš proti proudu. O hodinu později klesá silnice serpentinami k Senji a s každou zatáčkou přibývá světla i soli ve vzduchu. Večer se nad mušlemi a rybou z grilu ve Sveti Juraji díváte na tutéž horu, jen z opačné strany. Župa Lika-Senj takový den umožňuje díky zeměpisné zvláštnosti, jakou má v Evropě málokterý kraj. Na vzdálenost, kterou jinde ujedete mezi dvěma okresními městy, se tu střídá alpské vnitrozemí se středomořským pobřežím. A nad oběma vede Premužićova cesta, kamenná stezka, která už přes devadesát let zpřístupňuje drsný kras i lidem bez horolezeckých ambicí.

Velebit: pohoří, které dělí Chorvatsko na dva světy

Velebit se vine podél Jadranu v délce zhruba 145 kilometrů, od průsmyku Vratnik nad Senjem až k údolí řeky Zrmanje. Na šířku má ovšem jen 10 až 30 kilometrů. Na takto úzkém pásu vystoupá od mořské hladiny až k vrcholům přes 1 700 metrů, nejvyšší bod sahá do výšky 1 757 metrů. Podle UNESCO, které pohoří vede v síti biosférických rezervací, jde o krasové území s pozoruhodnou pestrostí stanovišť, jeskyní a podzemních jevů.

Asymetrie masivu vysvětluje celý zdejší kontrast. Západní, přímořský svah se zvedá z vody prudce, skoro jako stěna. Východní strana se svažuje pozvolna do ličské náhorní plošiny, která leží ve výšce 425 až 600 metrů. Vápencový val tak funguje jako přirozená hráz. Chladný kontinentální vzduch nepustí k moři a teplý mořský nepropustí do vnitrozemí. Na ličské straně proto panuje drsnější podnebí s mrazivými zimami, zatímco pobřeží pod horou dýchá Středomořím.

Pro představu o rozměrech kraje: Lika-Senj patří rozlohou k největším chorvatským župám a zhruba čtyři pětiny jejího území tvoří hory. K moři jí zbývá jen úzký pobřežní pruh mezi Senjem a Karlobagem a severozápadní cíp ostrova Pag. Právě tahle sevřenost dělá z regionu místo, kde se hory a moře doslova dívají jeden druhému do oken.

Snídaně u Gacky, večeře v Senji: jak stihnout oba světy za jeden den

Nejpraktičtější osa vede z Otočace do Senje. Autobusový dopravce Arriva uvádí na této trase 43 kilometrů a jízdu zhruba za hodinu. Autem se dá počítat s podobným časem, v létě podle provozu na pobřeží o něco déle. Z nadsázky se tak stává jízdní řád.

Na dopolední část nabízí Otočac dvě ověřené zastávky:

• Bistro Ribič přímo v Otočaci u Gacky, kde pstruh z místní řeky patří k základům tradiční ličské kuchyně.
• Bistro Vrilo Gacke v Sinci u pramenů řeky, vhodné pro ty, kdo chtějí vidět, kde křišťálová voda vyvěrá na povrch. I zde se točí jídelní lístek kolem gackého pstruha a místních surovin.

Po obědě se vyplatí zastavit na kratší vycházku nebo výhled na Velebitu. Odpoledne pak sjedete k pobřeží, kde Bistro Riva ve Sveti Juraji, pár kilometrů od Senje, servíruje čerstvé ryby z grilu, mísy s mořskými plody, krevety a mušle.

Podle nás dává takový plán smysl hlavně jako chuťová a krajinná výprava. Kratší úsek hřebene a přejezd k moři se do jednoho dne pohodlně vejdou. Na delší pochod po hřebeni si vyhraďte samostatný program.

Premužićova cesta: 57 kilometrů kamene vedeného po vrstevnici

Nápad zpřístupnit Velebit turistům se objevoval už ve 20. letech minulého století na stránkách časopisu Hrvatski planinar. Stavba odstartovala v roce 1930 a v létě 1933 byla hotová. Peníze složila lesnická správa v Sušaku, Chorvatský horolezecký svaz a královská správa Sávské bánoviny. Za projektem stál lesní inženýr Ante Premužić, jehož jméno trasa nese dodnes. Postavená stezka měřila 57 kilometrů z Oltari do Baške Oštarije.

Kouzlo cesty spočívá v trasování. Stavitelé ji vedli po vrstevnicích a terén zpevnili suchým kamenným zdivem, technikou bez malty a jakéhokoli pojiva. Chorvatské ministerstvo kultury popisuje suché zdivo (chorvatsky suhozid) jako tradiční řemeslo jadransko-dinárského prostoru, ideální pro cesty, terasy a kamenitý povrch. V krasu, kde by beton i asfalt působily jako cizí těleso, byl kámen z místa nejlogičtější volbou. Od roku 2009 je stezka chráněná jako kulturní památka národního významu, takže po ní kráčíte v podstatě po technickém díle z meziválečného období.

Oficiální údaje Národního parku Sjeverni Velebit prozrazují, proč se o ní mluví jako o stezce bez stoupání. Nejnižší místo leží u Baške Oštarije v 920 metrech, nejvyšší v 1 630 metrech. Průměrný sklon činí 10 %, nejprudší úsek u sedla Crikvena dosahuje 20 %. Správa parku výslovně píše, že trasa nemá těžká stoupání a hodí se i pro návštěvníky nezvyklé na horskou turistiku. Kdo touží po vrcholech, odbočí na Gromovaču, Crikvenu nebo Šatorinu. Hlavní linie zůstává vyhlídkovou magistrálou.

Prakticky:

Co	Údaj
Sezona	obvykle začátek května až konec listopadu, podle sněhu
Nocleh	horské chaty a přístřešky, zázemí skromné
Body na trase	Zavižan, Rossijeva koliba (cca 2 h od Zavižanu), Alan, Skorpovac, Baške Oštarije
Přechod celé trasy	2 až 3 dny podle tempa a noclehů

Před odchodem na trasu se vyplatí ověřit aktuální stav u správy národního nebo přírodního parku. Sníh, bóra i nečekané uzávěry mění sjízdnost i schůdnost horských úseků ze dne na den.

Sýr, který vrže, a sýr ochucený bórou

Gastronomie v kraji kopíruje geografii. Na ličské straně vládne mléko, pstruh a zvěřina, na mořské straně ryby, olivový olej a sůl.

Nejznámějším ličským sýrem je lički škripavac, měkký a tučný sýr, který při kousání charakteristicky vrže o zuby. Odtud jeho jméno. Úřední věstník EU eviduje jeho žádost o chráněné zeměpisné označení a produkční oblast pokrývá většinu župy. Po sýrárnách a rodinných farmách vede regionální sýrová stezka, na níž najdete třeba Eko Gacku v Otočaci. Vedle škripavce stojí za ochutnání také basa a ribanac.

Na Pagu chutná sýr jinak, a to doslova vlivem počasí. Městská turistická organizace vysvětluje mechanismus: vítr z Velebitu nanáší mořskou sůl na ostrovní vegetaci, ovce původního paškého plemene spásají osolené rostliny a léčivé byliny a mléko pak nese výrazné, slané aroma. Stejnou logikou se vysvětluje i proslulé paško jehněčí. Bóra, které se řidiči na pobřeží obávají, tak v kuchyni pracuje jako koření.

K tváři ličské kuchyně patří šéfkuchař Dino Galvagno. V Dnopolji pod Ličkou Plješivicí provozuje na čtyřhektarovém hospodářství Latibulu, kde vaří z vlastních nebo okolních surovin a pořádá víkendové pobyty. Jeho filozofie přesně vystihuje celý kraj: talíř skládá to, co roste a pase se na dohled.

Chytrá odbočka na cestě k Jadranu: z Prahy za devět hodin, s Teslou navíc

Lika-Senj leží přímo na trase, kterou čeští řidiči míří k moři. Z Prahy do Senje je to podle orientačních plánovačů asi 749 kilometrů a necelých devět hodin jízdy, z Brna zhruba 603 kilometrů a sedm hodin. Kdo míří na Kvarner, Pag nebo do severní Dalmácie, projíždí kolem a odbočka přes Otočac, Gospić nebo k Zavižanu ho stojí jen málo navíc.

Region tak nabízí způsob, jak z jedné dovolené vytěžit pět zážitků najednou: hory, řeku, sýr, Teslu a pobřeží. Možné varianty:

• Jeden den: pstruh u Gacky, kratší výšlap nebo vyhlídka na Velebitu, večeře v Senji.
• Dva dny: Smiljan, Gacka a pobřeží.
• Tři dny a víc: celá Premužićova cesta nebo hlubší kombinace Velebitu, Pagu a gastronomie.

Ve Smiljanu u Gospiće se narodil Nikola Tesla a jeho rodný dům dnes tvoří jádro Památného centra Nikoly Tesly. Dospělí platí letos zhruba 250 Kč, děti nad sedm let, studenti a senioři asi 150 Kč, rodinná vstupenka vyjde na 500 Kč. Komentovaná prohlídka stojí v chorvatštině asi 500 Kč, v angličtině 750 Kč. Se zastávkou se dá nejlépe počítat při noclehu v Gospići nebo Otočaci, případně jako součást trasy ze Smiljanu přes Baške Oštarije do Karlobagu.

Srovnání s Plitvicemi, kam z Liky míří většina návštěvníků, vyznívá jednoznačně. Národní park Plitvická jezera v roce 2024 přivítal téměř 1,5 milionu lidí, kteří se tísní na lávkách mezi travertinovými kaskádami. Velebit se svými horskými chatami a skromným zázemím nabízí opačnou zkušenost: prostor, vítr a výhled, který si s nikým dělit nemusíte. Premužićova cesta patří k nejznámějším místům parku, přesto se po ní chodí v úplně jiném měřítku než po plitvických chodnících.