Jeskyně Na Pomezí vznikly rozpouštěním krystalického vápence, tedy mramoru

Nejrozsáhlejší jeskynní systém v mramoru v Česku se skrývá u Lipové-lázní v Rychlebských horách, a většina turistů mířících do Jeseníků o něm netuší.

Foto: BíláVrána - licence CC BY SA 4.0

Když se řekne „jeskyně“, většina lidí si vybaví Moravský kras, plavbu po podzemní Punkvě, stalaktity rostoucí tisíce let ve vápenci. Jenže vápenec není jediná hornina, kterou dokáže voda rozpustit a vymodelovat do podzemních prostor. Stačí, aby prošel metamorfózou (přeměnou pod vysokým tlakem a teplotou), a vznikne mramor. Chemicky pořád totéž: kalcit, případně dolomit, tedy karbonát rozpustný slabě kyselou vodou. Právě v takovém mramoru, přesněji v krystalickém vápenci devonského stáří, se rozkládá systém Jeskyní Na Pomezí. S celkovou délkou chodeb kolem 1,87 km jde o největší mramorový jeskynní komplex v celé České republice.

Mramor, který krasoví

Představa, že jeskyně vznikají výhradně ve vápenci, je zjednodušení. Americká geologická služba USGS definuje mramor jako metamorfovanou horninu tvořenou převážně rekrystalizovaným kalcitem nebo dolomitem. Klíčové slovo je „karbonátová“, a karbonáty rozpouští i mírně kyselá srážková voda nasycená oxidem uhličitým. Americký National Park Service proto řadí mramor mezi horniny, v nichž běžně vznikají krasové jeskyně.

Na Pomezí to ale vypadá jinak než v klasickém krasu. Zdejší mramory jsou silně rozpukané. Voda nepronikala do horniny rovnoměrně, nýbrž postupovala po husté síti puklin a zlomových ploch. Výsledkem jsou úzké, místy překvapivě vysoké puklinové chodby. Větší prostory, tedy dómy, vznikaly tam, kde se pukliny křížily a stropy se zřítily. Krápníková výzdoba existuje, ale je druhotná vůči puklinové kostře celého systému.

Od odstřelu v lomu po národní přírodní památku

Historie objevování Na Pomezí je roztříštěná do několika dat, která si občas protiřečí i v oficiálních zdrojích. V roce 1936 odhalil odstřel v Havránkově lomu vstup do jeskyně zvané Rasovna. Byla prozkoumána, ale nezajištěna, a vandalové část výzdoby zničili. Do dnešního hlavního systému se speleologové protáhli až po válce, nepatrným komínem o rozměrech pouhých 25 × 50 centimetrů. Oficiální ročenka Správy jeskyní ČR uvádí datum 28. srpna 1947, novější materiály téže instituce pracují s rokem 1949 jako s datem „znovuobjevení“ v dnešním rozsahu. Veřejnosti se přitom jeskyně otevřely v roce 1955, po vyražení umělé vstupní štoly.

Od té doby výzkum pokračoval. Speleologové propojili systém s nedaleko ležící Liščí dírou, objevili Rumový dóm a celková délka chodeb se vyšplhala na současných přibližně 1,87 km. Dnes je lokalita chráněna jako národní přírodní památka.

Ledový dóm a 196 schodů

Prohlídková trasa měří 390 metrů a trvá zhruba 45 minut. Začíná ve vstupní štole a ústí do Ledového dómu, první velké prostory, která dostala jméno podle bělostných sintrových náteků připomínajících zamrzlý vodopád. Led tu ale nehledejte: teplota se celoročně drží mezi 7 a 8 °C při vlhkosti 99 %.

Co je dobré vědět předem:

• Na trase je 196 schodů, pro děti zvládnutelné, pro osoby s omezenou pohyblivostí problematické.
• Teplá vrstva je nutnost i v červenci. Pevná neklouzavá obuv rovněž.
• Fotografovat lze bez blesku, psi dovnitř nesmějí.

Kdo hledá bezbariérovější alternativu ve stejném regionu, může zamířit do Jeskyně Na Špičáku, vzdálené asi 10 km. Také vznikla v devonských mramorech, ale její trasa nemá jediný schod.