Trubačskou věž na Helfštýně strhli šedesáti ranami z děla. Nebyl to útok, ale údržba

V srpnu 1817 zahřměla pod Helfštýnem děla. Mířila na Trubačskou věž a palbu neobjednal nepřítel. Šlo o krok vlastní vrchnosti, která tak řešila hrozící zřícení.

Zdroj fotografie: Palickap / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Kanonýři tehdy podle dobových popisů vypálili do koruny věže šedesát nábojů. Trubačská, někdy zvaná Obří věž, střežila vstup do vnitřního hradního jádra a patřila k nejvyšším stavbám celého areálu. Jejímu osudu však nepředcházelo obléhání. Předcházela mu desetiletí chátrání, rozebírání a demolic za Ditrichštejnů. Palba z roku 1817 tak představuje vyvrcholení pomalého rozkladu kdysi obávané pevnosti. O dvě století později se na tomtéž místě odehrál pravý opak: křehké torzo renesančního paláce dostalo ocelové lávky, novou střechu a desítky milionů korun na záchranu. Kdo chce oba příběhy vidět na vlastní oči v plném rozsahu, má na to letos čas jen do 31. října.

Pernštejnská pevnost na kanonýry: Helfštýn v době největší slávy

Abychom pochopili, proč na Helfštýn jednou mířila děla jeho vlastních pánů, musíme se vrátit do doby, kdy sám děla hostil. Za Viléma z Pernštejna se středověký hrad u Týna nad Bečvou proměnil v mohutnou pozdně gotickou pevnost, upravenou přímo pro dělostřeleckou obranu. Přibyly bašty, opevnění, zásoby zbraní i munice.

Výsledek je patrný dodnes. Oficiální web uvádí, že Helfštýn patří k nejrozsáhlejším hradním komplexům v Evropě. Má čtyři zpřístupněná nádvoří, pět bran a spletitou soustavu hradeb, věží a bašt. Evropská komise ho dokonce označuje za druhý největší hrad v Česku, hned po Pražském hradu.

Taková citadela pochopitelně přitahovala války. V roce 1621 ji obsadili vzbouření Valaši a do ledna 1622 vyplenili. Roku 1643 a znovu 1645 odolala švédskému obléhání. Švédové odtáhli s nepořízenou.

Ditrichštejnové a pozvolný rozklad hradu: od krovů po dělostřeleckou palbu

Paradoxně nejvíc ran uštědřili Helfštýnu jeho vlastníci. Už v roce 1656 začaly rozsáhlé demoliční práce, aby pevnost nemohla posloužit nepříteli. Pak přišla turecká hrozba a hrad byl provizorně opraven a znovu osazen posádkou. Ten oddech ovšem netrval dlouho.

Po sedmileté válce se s Helfštýnem v plánech zemské obrany přestalo počítat. Pevnost ztratila vojenský smysl a jako šlechtické sídlo byla dávno nepraktická. Podle odborného textu Jiřího Kohoutka, publikovaného v Digitální knihovně FF MU, stál hrad v roce 1788 už opuštěný. Tehdejší majitel Jan Karel Ditrichštejn nechal odvézt kamenná ostění dveří a oken, železná kování i dřevěné konstrukce včetně krovů. Bez střech pak zdivo zůstalo napospas dešti, mrazu a větru.

Do takto oslabeného areálu dopadla v srpnu 1817 dělostřelecká palba. Oficiální historie hradu ji popisuje jako vyvrcholení demoličních zásahů, jimiž Ditrichštejnové zkázu ve druhé polovině 18. století urychlili.

Proč šedesát ran do Trubačské věže dávalo v roce 1817 smysl

Dnešnímu návštěvníkovi zní představa kanonády namířené na hradní věž jako barbarství. Dobová logika však fungovala jinak. Památková péče v moderním pojetí tehdy neexistovala a Helfštýn byl pro vrchnost spíš přítěží: rozsáhlý, prázdný, rozpadající se majetek bez užitku.

Koruna Trubačské věže podle pozdějších popisů hrozila zřícením. Lešení, zedníci a postupné rozebírání vysoké stavby by znamenaly čas, peníze i riziko pro dělníky. Dělo nabízelo rychlé a z bezpečné vzdálenosti proveditelné řešení. V tomto smyslu podle nás palba představovala dobovou podobu údržby: odstranit nebezpečnou část zdiva, dokud nespadne sama a nikoho nezraní.

Je přitom příznačné, že na jednu věž bylo potřeba šedesát ran. Zdivo postavené tak, aby odolalo obléhacím zbraním, vzdorovalo i těm, kdo ho měli v péči. Pernštejnští stavitelé odvedli práci tak důkladnou, že ji jejich nástupci nedokázali snadno zbořit.

Úpadek pokračoval i po kanonádě. V 19. století se z pustnoucí zříceniny stalo výletní místo s altány, kuželnou a restaurací. Vybavení zřejmě poničila vichřice v roce 1859 a od roku 1865 byly společenské akce zakázány. Jediným obyvatelem hradu zůstal myslivec, který přebýval ve věži nad druhou bránou. Teprve po roce 1900 začaly první zajišťovací práce a po druhé světové válce už byl Helfštýn veden jako významná památka. Od roku 1960 ho spravuje Muzeum Komenského v Přerově.

Palác zachráněný sklem a cortenem: obnova, která sbírá ceny

Mezi lety 2017 a 2020 proběhl na Helfštýně projekt „Záchrana a zpřístupnění paláce“, který působí jako přímá odpověď na rok 1817. Zatímco tehdy se křehké zdivo strhávalo, tentokrát se zpevňovalo. Na řadu přišly stavebně historické průzkumy, sanace zdiva, statické zajištění, konzervace konstrukcí, restaurátorské práce i archeologický výzkum.

Správa hradu na stránce věnované expozici paláce výslovně uvádí, že cílem nebyla dostavba. Šlo o ochranu torza, jeho stabilitu, bezpečnost a prodloužení životnosti. Nové prvky z 21. století mají být kontrastní a jasně odlišitelné od historického zdiva. Odtud skleněné zastřešení skryté za atikou, které nemění siluetu hradu, a odtud také lávky a schodiště z rezavě zbarvené cortenové oceli.

Architekti ze studia atelier-r vytvořili prostor, kterého si okamžitě všimla odborná porota doma i v cizině. Rekonstrukce získala Českou cenu za architekturu 2021, britské ocenění Dezeen Awards v kategorii obnovy staveb, titul Interiér roku i ocenění Stavba roku Olomouckého kraje 2020. Rozpočet dosáhl podle Evropské komise zhruba 95 milionů Kč: 53 % pokryl Evropský fond pro regionální rozvoj, 41 % Olomoucký kraj a 6 % stát.

Pro návštěvníka znamená obnova především jedno. Po zhruba dvou stoletích se zpřístupnila všechna patra paláce a po lávkách lze vystoupat až na jeho střechu. Odtud se otevírá výhled do Moravské brány. Uvnitř čekají expozice kovářství a archeologie. Kdo vstupuje na palácové nádvoří, prochází mimochodem průjezdem Trubačské věže, tedy právě tou stavbou, na kterou kdysi mířila děla.

Helfštýn v říjnu 2026: poslední dny plné sezony

Kdo chce vidět palác i expozice, musí si pospíšit. Podle oficiální otevírací doby končí plná sezona 31. října. Do té doby je otevřeno denně kromě pondělí od 9 do 17 hodin. Po vydání tohoto textu tak zbývá víkend 24. a 25. října a pak úterý 27. až sobota 31. října. V pondělí 26. října zůstane hrad zavřený.

Vstupné (duben až říjen, včetně paláce a expozic)	Cena
Dospělí	150 Kč
Žáci ZŠ, studenti, důchodci	80 Kč
Rodinné	300 Kč
Děti do 6 let	zdarma

Na časy je dobré pamatovat: do paláce se pouští nejpozději hodinu před zavírací dobou, do areálu půl hodiny předem. Poslední komentovaná prohlídka vyráží hodinu a půl před koncem.

V listopadu bude Helfštýn přístupný jen o víkendech od 9 do 16 hodin a mimořádně také 17. listopadu. Palác i expozice ale zůstanou zavřené, proto platí snížené vstupné 100 Kč pro dospělé, 50 Kč se slevou a 200 Kč rodinné. Další příležitost nabídne Novoroční výstup v sobotu 2. ledna 2027 od 8 do 15 hodin s jednotným vstupným 50 Kč.

Praktické poznámky na cestu:

• Adresa: Týn nad Bečvou 333, asi 3 km od Lipníka nad Bečvou a 15 km od Přerova.
• Bez auta: vlakem do Lipníka nad Bečvou, odtud zhruba 5 km pěšky po červené značce. Autobus do Týna o víkendech jezdí omezeně, kyvadlová doprava k Hefaistonu letos nefunguje.
• Se psem: čtyřnozí návštěvníci mají vstup zdarma, musí však být na vodítku. Do torza renesančního paláce nesmějí.

Kdo stoupá po cortenovém schodišti na střechu paláce, kráčí jen pár desítek metrů od místa, kam v srpnu 1817 dopadaly dělové koule. Jeden hrad tu ukazuje dvě odpovědi na stejnou otázku: co si počít s rozpadajícím se zdivem. Ta novější vede k vyhlídce nad Moravskou bránou.