Hrabáč narozený v Olomouci drtí termity v žaludku, protože má jen omezený počet zubů

Dne 17. července 2026 se v Zoo Olomouc na Svatém Kopečku narodilo mládě hrabáče kapského, teprve čtvrté v celé Evropě od začátku letošního roku.

Foto: Štolfa - licence CC BY 3.0

Hrabáč kapský je savec, který si zuby téměř odpustil. Dospělý jedinec nemá řezáky ani špičáky; v čelistech mu zůstává jen dvacítka zadních třenových zubů a stoliček. Potravu nezískává skusem, ale třicet centimetrů dlouhým lepkavým jazykem, kterým vytahuje mravence a termity z chodeb hnízd. Hmyz polyká téměř vcelku a mechanické rozmělnění přebírá až silně svalnatý pylorický žaludek, orgán funkčně podobný žaludku ptáků s hrubou vnitřní stěnou, který kořist doslova rozdrtí zevnitř. Žádná vývojová vada, žádná olomoucká kuriozita. Prostě evoluce, která přesunula mlýnek z tlamy do břicha. A právě tahle specializace dělá z každého úspěšného odchovu mláděte v zajetí malý zázrak.

Čtyři mláďata na celý kontinent

V evropských zoologických zahradách žije podle údajů Chester Zoo z května 2026 pouhých 68 hrabáčů kapských, celosvětově pak 114. Druh chová přibližně 25 evropských zoo a úspěšný odchov se daří jen zlomku z nich. Od ledna do července 2026 se na kontinentu narodila čtyři mláďata, přičemž to olomoucké je jedním z nich.

Proč tak málo? Hrabáč je samotář a aktivní především v noci, březost trvá 243 dní a matka rodí vždy jen jedno mládě. K tomu přidejte problematickou laktaci, riziko zalehnutí novorozence a fakt, že pohlaví mláděte se spolehlivě určí až z analýzy DNA, protože samci mají varlata uložena v dutině břišní. Každý z těchto faktorů komplikuje koordinaci chovu.

Noční směny a kaše místo termitů

Olomoucká zooložka Eliška Veselá popisuje hrabáčí matku jako zvíře, které ke kojení přistupuje nespolehlivě a mládě může neúmyslně zranit nebo zalehnout. Chovatelé proto novorozence na noc oddělují do vyhřívané bedny o teplotě kolem 33 °C a přes den ho pravidelně přikládají k matce. Nadojené mléko drží v zásobě pro případ, že by kojení selhalo. Mládě se denně váží.

Není to jen olomoucký přístup. Chester Zoo letos u svého mláděte nasadila večerní inkubátor a noční dokrmování teplým mlékem po několikahodinových intervalech. Holandská Burgers‘ Zoo, historicky nejúspěšnější evropský chovatel hrabáčů, šla v minulosti ještě dál: ošetřovatelé si v kritických prvních nocích brali mládě domů a krmili ho z lahve.

Jakmile mládě odroste, přechází na kaši, která v přírodě nemá obdobu, ale výživově napodobuje přirozenou stravu. V Olomouci míchají vařené hovězí maso, rozmočené kvalitní psí granule, ovesné vločky, rýži, mrkev, jablko, banány, žloutky a vitaminovo-minerální doplňky. Přidávají se mouční červi, jediná živočišná složka, která se blíží původní kořisti. V africké savaně by hrabáč za noc prohrabal drápy desítky termitiščí. V zoo dostane misku jemné kaše konzistence, kterou zvíře bez předních zubů zvládne spolknout.

Olomoucká linie: šest let, čtyři mláďata

Zoo Olomouc chová hrabáče kapské od roku 2017. První mládě, sameček, přišlo na svět 26. března 2020 a dnes žije ve francouzské Zoo de Doué la Fontaine. V dubnu 2023 se narodila samice, která v červnu 2024 zamířila do holandského Arnhemu. Třetí mládě, opět samice, se narodilo 12. dubna 2024. Červencový novorozenec z roku 2026 je čtvrtým potomkem olomouckého páru.

Tři z předchozích mláďat zoo označuje za úspěšně odchovaná. To je v evropském měřítku solidní bilance; Burgers‘ Zoo potřebovala desítky let, než se propracovala k rutinnějšímu odchovu, a řada zahrad druh rozmnožit vůbec nedokáže.

V České republice hrabáče najdete ještě v Praze, Plzni a Safari Parku Dvůr Králové. Dvůr Králové letos v březnu ohlásil vlastní mládě, Praha v květnu přijala dospělého samce právě z Dvora. Český kontext přitom sahá překvapivě hluboko: první úspěšný odchov hrabáče v Československu proběhl už v roce 1989 v pražské zoo a šlo tehdy teprve o druhý zdokumentovaný odchov v celé Evropě.

Jediný žijící zástupce svého řádu

Hrabáč kapský je taxonomický unikát. Patří do řádu Tubulidentata a je jeho jediným žijícím druhem, nemá žádného blízkého příbuzného. Název řádu odkazuje na trubicovitou strukturu zubů, které postrádají sklovinu a rostou po celý život. Mláďata se rodí se zakrnělým mléčným chrupem, který nepřetrvá; dospělý jedinec si vystačí s dvaceti zadními zuby bez kořenů, které se průběžně opotřebovávají a dorůstají.

Noční aktivita a den strávený v hluboké noře znamenají, že i v zoo je hrabáč pro návštěvníky obtížně viditelný. Praha na svém webu upozorňuje, že expozici musí přizpůsobit, aby měl návštěvník vůbec šanci zvíře zahlédnout. V Olomouci je situace aktuálně ještě komplikovanější: Pavilon Kalahari, kde hrabáči žijí, je na webu zoo veden jako dočasně uzavřený z chovatelských důvodů. Termín zpřístupnění mláděte zahrada zatím neoznámila.

Kdy a za kolik na Svatý Kopeček

Pro ty, kdo chtějí hrabáče vidět, až pavilon otevře:

• MHD: autobus č. 11 od hlavního nádraží Olomouc (stanoviště D), interval 10–15 minut, výstup „Svatý Kopeček, ZOO“, pak 5–10 minut pěšky do kopce.
• Autem: cca 10 km od centra, do navigace „Svatý Kopeček, Darwinova“.
• Vstupné (březen–říjen): dospělý 180 Kč, dítě / student / senior 140 Kč. V zimní sezoně 150 / 120 Kč. Žádný příplatek za jednotlivé pavilony.

V celé Evropě žije 68 hrabáčů. Olomouc právě přidala jednoho. Až se pavilon znovu otevře, bude to jedno z mála míst na kontinentu, kde lze vidět mládě savce, který si zuby nechal vzít a žaludek proměnil v drtičku.