Vesnice uprostřed Prahy? Tahle čtvrť je nejstřeženější tajemství, o kterém neví ani místní

Šest stanic metra z centra a jste ve čtvrti, kde ulice mají šířku venkovské cesty a domy nepřerostly koruny stromů.

Foto: Aktron / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0

Vokovice. Jméno, které většina Pražanů spojí nanejvýš s průjezdem po Evropské směrem na letiště, případně s výstupem na Bořislavce, když míří do Šárky. Málokdo ale zaregistruje, že mezi dopravní tepnou a skalnatým údolím rezervace leží samostatná čtvrť s vlastním náměstíčkem, vilovou zástavbou z první republiky a měřítkem ulic, jaké byste čekali spíš v Posázaví než na Praze 6. Právě v tom spočívá vokovický paradox: místo je na dosah všeho, a přesto ho většina lidí čte jen jako koridor mezi dvěma známějšími body.

Staré jádro, které přežilo velkoměsto

Vokovice existovaly jako samostatná obec až do roku 1922, kdy je zákon č. 114/1920 Sb. vtělil do Velké Prahy spolu s desítkami dalších okolních vsí. Jenže zatímco třeba Dejvice nebo Bubeneč se po připojení rychle zahustily městskou blokovou zástavbou, Vokovice si udržely nízké měřítko. Důvod je prostý: území je sevřené krajinou Šárky ze severu, vodní nádrží Džbán ze západu a dopravní osou Evropské z jihu. Expanze v první republice proto přišla formou vilové čtvrti rozprostřené do půlkruhu kolem starého jádra, ne formou činžáků.

Dodnes tu najdete trasy ulic Vokovická a Na Krutci, které jsou patrné už ve stabilním katastru z let 1840–1843. Kaple sv. Floriána připomíná sakrální vrstvu původní vsi. A malé náměstíčko V Středu, které radnice Prahy 6 otevřela jako park a společenský prostor, funguje jako lokální obývák čtvrti, s lavičkami, zelení a klidovou zónou bez průjezdné dopravy.

Divoká Šárka: skalní soutěska za rohem paneláku

Přírodní rezervace Divoká Šárka má rozlohu pouhých 25 hektarů, ale na tak malé ploše koncentruje skalní soutěsky, stepní biotopy, luční porosty a archeologické vrstvy způsobem, který nemá v českých metropolích obdobu. Oficiální ochranu získala v roce 1964 a dodnes patří k nejdivočejším místům uvnitř hranic hlavního města.

Jak si stojí ve srovnání s podobnými městskými přírodními plochami v Evropě?

• Hampstead Heath (Londýn) — rozlehlejší, ale krajinně mírnější: vřesoviště, jezírka, vyhlídky. Působí jako velký městský park s přírodním nádechem.
• Lainzer Tiergarten (Vídeň) — nesrovnatelně větší (2 258 ha), funguje spíš jako přírodní krajina na okraji metropole, kam se jezdí na celý den.
• Divoká Šárka — menší, ale intenzivnější. Její síla je v tom, jak rychle se do ní „spadne“ z městské dopravy: z vestibulu Bořislavky jste na hraně soutěsky za patnáct minut chůze.

Značené stezky vedou celým údolím, ale cesty nejsou zpevněné, takže dobré boty jsou podmínkou. Rodiny s dětmi tu fungují, pokud zvolí lehčí trasu podél potoka. Kočárek na skalní vyhlídku ale neprotlačíte.

Džbán: koupání, které není Hostivař ani Motol

Vodní nádrž Džbán leží na západním okraji Vokovic a v sezoně 2025 funguje jako hybrid rekreační plochy, wake parku a odpočinkové zóny. Původní koupaliště na severním břehu je uzavřené; nahradila ho odpočinková plocha s paddleboardy, lehátky a symbolickým vstupným 20 Kč.

Oproti Hostivařské přehradě, největší vodní ploše v Praze s písčitou pláží a širokou rodinnou infrastrukturou, je Džbán komorní a sportovnější. Oproti přírodnímu koupališti Motol (4 100 m² průtočné vody s reputací vynikající kvality) zase nabízí víc prostoru a aktivit na vodě. Džbán není nejlepší pražské koupaliště, ale je to nejbližší voda k Vokovicím, a v kombinaci s procházkou Šárkou tvoří kompletní půldenní program bez auta.

Jak se tam dostat a co čekat

Stanice Bořislavka na lince A je obslužný uzel čtvrti. Z Můstku šest stanic, z Muzea sedm, orientačně 11 až 15 minut jízdy. Stanice je plně bezbariérová s několika výtahy mezi ulicí, vestibulem a nástupištěm, takže funguje i pro rodiče s kočárky nebo méně pohyblivé návštěvníky.

Co si z návštěvy odnést:

• Průchod vilovou čtvrtí a starým jádrem, měřítko ulic, zahrady za ploty, ticho.
• Pěší trasa Divokou Šárkou, skalní scenérie, potok, les.
• Zastávka u Džbánu, v létě koupání nebo aspoň káva na břehu.
• Celý okruh zvládnete za půl dne bez auta a bez jediného turistického davu.

Vokovice nejsou skrytý klenot ve smyslu zapomenuté památky. Jsou skryté jinak, pod vrstvou silnějších orientačních bodů, které je překrývají. Stačí ale vystoupit o stanici dřív nebo později, než jste zvyklí, a velkoměsto se na pár hodin promění v něco, co mu vůbec nepřipadá podobné.