Krvavé Velikonoce v Praze: Staronová synagoga dodnes skrývá stopy po středověkém masakru

Jedna z nejstarších synagog v Evropě ukrývá víc než jen historii. Tajemné hebrejské nápisy připomínají krutý pogrom a tisíce zmařených životů.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Pokud se projdete pražským Josefovem, nemůžete ji minout. Působí tak trochu jako z jiného světa – vysoká, s lomeným štítem s cihlovým mřížovím a s velmi zajímavou atmosférou. Mráz vám tu bude totiž běhat po zádech i během parného léta – tedy alespoň mě běhal. Staronová synagoga, nebo jak jí místní říkají Altneuschul, je totiž nejstarší funkční synagoga v Evropě a také svědkem věcí, nad kterými zůstává rozum stát. Zatímco turisté se fotí u vchodu, uvnitř se v tichosti skrývají stopy událostí, které měly být dávno zapomenuty.

Když se Velikonoce změnily v krvavá jatka

Málokdo ví, že tahle majestátní stavba byla v roce 1389 svědkem jednoho z nejděsivějších masakrů v našich dějinách. O Velikonocích, které se tehdy kryly se židovským svátkem Pesach, se v Praze rozpoutalo hotové peklo. Rozlícený dav, poháněný náboženskou nenávistí a fámami, vtrhl do židovského ghetta. Tisíce lidí hledaly záchranu právě za silnými zdmi Staronové synagogy.

Jenže zdi nepomohly. Útočníci vnikli dovnitř a krev tehdy tekla po bílých stěnách doslova proudem. Traduje se, že na připomínku této hrůzy se zdi synagogy dlouhá staletí nebílily, aby skvrny od krve připomínaly nevinné oběti. Dnes tam najdete hebrejské nápisy, které jsou takovou tichou vzpomínkou na ty tři tisíce lidí, kteří tehdy nepřežili. Když tam člověk stojí a dívá se na tu gotickou nádheru, neubrání se pocitu, že ty kameny si pamatují úplně všechno.

Architektonický unikát, který přežil i Hitlera

Synagoga je postavená v duchu rané cisterciácké gotiky. Všimněte si, že je dvoulodní – to je v židovském světě docela rarita. Středem se táhnou dva mohutné pilíře, které drží klenbu. Ta má pět žeber, což mělo svůj důvod: čtyři žebra by tvořila kříž, a ten v synagoze logicky nikdo nechtěl. Je to fascinující ukázka toho, jak se tehdejší stavitelé museli poprat s náboženskými pravidly a přitom postavit něco, co vydrží staletí.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

A že ta budova vydržela! Přečkala požáry, povodně i asanaci ghetta na konci 19. století. Je na ní něco tak majestátního, že dokonce i nacisté, kteří jinak ničili, co jim přišlo pod ruku, ji nechali stát. Měla být totiž součástí jejich „Muzea vyhynulé rasy“. Paradoxně tak jejich zrůdný plán pomohl tuhle unikátní památku zachovat i pro další generace.

Golem na půdě a kameny z jeruzalémského chrámu

Kolem Staronové synagogy se to legendami jenom hemží, jak jsem při prohlídce s průvodcem zjistila. Ta nejznámější je samozřejmě o Golemovi. Prý ho rabi Löw po jeho řádění uložil právě na půdu synagogy. Schody na půdu jsou zvenčí schválně odstraněné, aby tam nikdo nelezl. Ale i když tam nacisté i zvědaví novináři v minulosti pátrali, nenašli nic než prach a staré harampádí. Ale kdo ví, třeba tam ten hliněný obr někde v koutě fakt pořád dřímá a čeká, až bude Praze zase nejhůř.

Další krásná pověst vypráví o názvu Alt-Neu (Staronová). Prý byly kameny na její stavbu přivezeny anděly přímo ze zničeného Šalamounova chrámu v Jeruzalémě, ale pod podmínkou (hebrejsky „al-tenaj“), že až přijde Mesiáš a chrám bude obnoven, kameny se tam zase vrátí. Od toho se prý odvodilo jméno Al-tenaj, které ucho německého souseda přeslechlo jako Alt-Neu.