Víno grk z Korčuly přežilo 2 300 let díky písčité půdě, která zastavila révokaz. Jinde v Evropě réva vyhynula

Na písčitém cípu Korčuly roste odrůda grk. Když révokaz pustošil vinice od Bordeaux po Moravu, zdejší keře vydržely. Dokument EU to dnes stvrzuje.

Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Roku 1877 vytáhli lidé ze země v lokalitě Koludrt u Lumbardy první úlomky kamenné desky s řeckým nápisem. Postupně z nich složili dekret, který zakládal zemědělskou osadu a přiděloval prvním kolonistům parcely pro domy i pole za hradbami. O dvě a půl tisíciletí později se ve stejné krajině, mezi pískem a mořem, pořád pěstuje réva, kterou jinde v Evropě skoro nenajdete. Grk přečkal i pohromu, která v 19. století vymazala celé vinařské kraje. Zachránila ho souhra jemného písku, mořského klimatu, zvláštní stavby květu a rodin, které se od svých teras nehnuly. Dohledali jsme, co o tom říká úřední dokument Evropské unie, kolik stojí lahev v Česku a jak se k vinařům dostat bez cestovní kanceláře.

Řecký kámen z Koludrtu a odrůda bez rodného listu

Nápisu se odborně říká Lumbardská psefizma. Podle Archeologického muzea v Záhřebu pochází nejspíš z raného 3. století před naším letopočtem a dokládá založení řecké agrární kolonie, kterou vyslali osadníci z ostrova Issa, dnešního Visu. Jména kolonistů jsou seřazena podle dórských kmenových skupin a podle výkladu muzea jsou mezi nimi možná i dva Ilyrové. Krajina se tedy dělila mezi lidi, kteří přišli obdělávat půdu.

Samotný grk má v odrůdových registrech kolonku „původ neznámý“. Písemné prameny ho přesto shodně řadí mezi původní korčulské odrůdy a evropský dokument zdůrazňuje dlouhé propojení jeho výroby právě s Lumbardou. Podle nás je tahle kombinace silnější než jakákoli romantická legenda: osídlení s přidělováním polí, nepřetržité vinařství na stejném místě a odrůda, kterou vinaři odjakživa považují za domácí.

Révokaz spustošil Evropu, lumbardský písek mu nesvědčil

Révokaz je drobný hmyz příbuzný mšicím, který saje na kořenech révy. U evropské révy vinné vyvolává zduřeniny, ucpává vodivá pletiva, keř slábne, vynáší méně a ranami pronikají do kořenů půdní infekce, které rostlinu nakonec zahubí. Do Evropy dorazil v 60. letech 19. století. Podle studie v časopise Scientific Reports začal v údolí jižní Rhôny a v Bordeaux, odtud se přesunul přes Francii do Španělska, Itálie, Švýcarska, Německa, Rakouska i na území dnešního Česka a Slovenska, později na Balkán a Krym.

Evropa se nakonec zachránila štěpováním. V Bordeaux tento postup navrhli na kongresu roku 1881 a oficiálně ho přijali roku 1888: evropské odrůdy se roubují na odolnější americké podnože. Zkoušelo se i zaplavování vinic nebo vstřikování sirouhlíku do půdy, obojí však bylo drahé a těžkopádné.

Lumbarda měla jiný trumf. Úřední věstník EU v žádosti o chráněné označení původu „Lumbarda“ výslovně uvádí, že grk přežil potíže spojené s révokazem a zůstal téměř výhradně v této oblasti. Opírá to o lehké, propustné, písčité půdy. Kalifornská univerzita v přehledu o tomto škůdci zase popisuje, že révokaz upřednostňuje těžké jílovité půdy. Lumbardské křemenné písky jsou přesným protikladem: pórovité, chudé na živiny, dobře odvodněné. V takovém substrátu se hmyz hůře pohybuje a jeho populace se obtížněji rozrůstá do ničivých rozměrů.

Dnešní vinice, zejména na novějších plochách, už podnože běžně používají. Dokument jmenuje Kober 5BB, SO4, Paulsen 1103 nebo Richter 110. Původní keře na písku však posloužily jako most přes nejhorší desetiletí.

Ženský květ a sousedé na opylení: proč je grk taková vzácnost

Další vysvětlení vzácnosti skrývá samotná rostlina. Květ grku je tvarově oboupohlavný, funkčně ale samičí. Sám se špatně opyluje, hrozny tak nasazují nepravidelně a vedle normálních bobulí se objevují drobné, bezsemenné. Vinaři proto odjakživa vysazují mezi řádky opylovače, nejčastěji modrý plavac mali a bílou maraštinu.

Takový provoz vyžaduje trpělivost a znalost řemesla předávanou mezi generacemi. Sklizeň probíhá podle pravidel chráněného označení výhradně ručně a výnos smí dosáhnout nejvýš 12 až 13 tisíc kilogramů hroznů na hektar podle kategorie vína. Oficiální oblast je přitom drobná: celé správní území obce Lumbarda na nejvýchodnějším konci ostrova. Ze tří stran ji ohraničuje moře, ze čtvrté linie zakreslená v dokumentu souřadnicemi GPS. Na východě a severovýchodě leží pole na rovině, na západě a jihozápadě terasy, novější výsadby vznikají na upraveném krasu v lokalitě Defora.

Kdo spojí tyto střípky, uvidí ekologickou niku úzkou jako proužek pláže. Odrůda náročná na opylení, hospodářsky malá, vázaná na jeden typ půdy, přežila díky rodinám, které ji rok co rok sázely s opylovači, ručně sklízely a odmítly ji vyměnit za výnosnější révu.

Jak chutná grk podle evropských úředníků a v čem se liší od pošipu

Úřední popis zní téměř jako degustační lístek. Víno je čiré, od zelenožluté po zlatožlutou, má střední až vyšší alkohol, vyšší extrakt a střední kyselinu. V chuti je vyvážené s jemnou, někdy výraznější hořčinkou. Vůně připomíná citrusové květy a plody, zralé jablko a broskev. Vína zrající na kvasnicích nebo v dubu přidávají tóny zralého ovoce, ořechů, sušené pomerančové kůry, másla a koření.

Grk navíc slouží jako základ pro víc stylů. Pravidla zahrnují i šumivá vína a vína ze sušených hroznů. Od začátku 90. let se výroba výrazně modernizovala: hrozny se zpracovávají rychle po sklizni, chladí se, mošt se odkaluje a kvasí řízeně.

Pro srovnání s pošipem, druhým slavným korčulským bílým, chybí podobně podrobný úřední popis. Podle nás funguje zjednodušení, které používají i someliéři: grk působí sevřeněji, minerálněji a s nahořklým dozvukem, pošip bývá plnější a aromatičtější. Ke grku sedí mořské plody, lehce upravené bílé ryby, saláty a jemné sýry.