V Nijmegenu odkryli rozsáhlý římský lázeňský komplex. I na naše poměry by to byl wellness obr

Archeologové v Nijmegenu vykopali největší známé římské lázně v Nizozemsku. Areál zabírá minimálně 4 900 metrů čtverečních, plochu zhruba 70 × 70 metrů.

Foto: Picryl

Když v září 2025 začaly bagry hloubit základy nových bytových domů ve čtvrti Waalfront, narazily lopaty na něco, co pod nijmegenskou zemí čekalo téměř dva tisíce let. Mramorové obklady, černobílé vápencové dlažby, malované omítky, kamenné sloupy a pod podlahami propracovaný systém vytápění, hypocaustum. Ne utilitární vojenská koupelna, ale plnohodnotné městské lázně, jaké si člověk spojí spíš s Římem nebo Pompejemi než s dolním Rýnem. Municipalita Nijmegen oznámila nález 16. června 2026 a archeolog Stephan Mols z Radboud University k tomu dodal větu, která shrnuje podstatu: „Římané toto město nepovažovali za zapadákov.“

Dvojnásobek proti všemu, co Nizozemsko znalo

Dosud největší známé veřejné římské lázně v Nizozemsku stály ve Voorburgu (antické Forum Hadriani, asi 2 200 m²) a v Heerlenu (Coriovallum, kolem 2 500 m²). Nijmegenský komplex je překonává zhruba dvojnásobně. A to archeologové upozorňují, že odkryli jen to, co se vešlo do stavební parcely, skutečný rozsah areálu mohl být ještě větší.

Vedle samotných lázní výzkum odhalil přilehlé obytné bloky, ulice, luxusní městské domy i věž. Nešlo tedy o izolovanou stavbu, ale o celou městskou čtvrť antického města Ulpia Noviomagus, které za císaře Trajána získalo status municipia, samosprávného římského města s plnými právy. Právě lázně takového rozsahu a kvality jsou důkazem, že status nebyl jen formální. Město si mohlo dovolit reprezentativní architekturu srovnatelnou s provinčními centry jižněji.

Horký vzduch pod podlahou, mramor nad ní

Římské thermy (lázně) nebyly jen místo k umytí. Fungovaly jako sociální centrum, kde se obchodovalo, debatovalo, cvičilo i odpočívalo. Návštěvník procházel sekvencí místností odstupňovaných podle teploty: ze studeného frigidaria přes vlažné tepidarium do horkého caldaria. Celý systém pohánělo hypocaustum, podlaha spočívala na řadách cihlových pilířků, pod nimiž proudil horký vzduch z pecí. Teplo stoupalo i dutými kanály ve stěnách. Nejžhavější prostor ležel nejblíž peci, vlažnější dál od ní.

V Nijmegenu se dochovaly právě tyto spodní konstrukce: betonová podlaha s cihlovými pilířky, odvodňovací kanály a dvě kamenné fundace dosahující výšky až dvou metrů, jedny z nejlépe zachovaných římských zdí ve městě. Vyšší partie stavby zmizely: středověcí a novověcí stavitelé je rozebrali jako pohodlný „kamenolom“. Přežilo to, co leželo nízko, pod úrovní pozdějšího narušení.

Zvláštní pozornost si zaslouží bronzová busta Bakcha, boha vína. Původně zdobila nádobu nebo kus nábytku, později ji někdo opatřil očkem a přizpůsobil pro zavěšení na vázu. Drobný detail, který ale vypráví o tom, jak dlouho a jak intenzivně se předměty v římské domácnosti používaly a přetvářely.

Mince, které přepisují příběh města

Obzvlášť výmluvné jsou mince císaře Postuma, vládce odštěpeneckého Galského impéria v letech 260–269 n. l. V jiných částech římského Nijmegenu jsou mince z tohoto období vzácné. Tady jich našli desítky, spolu s ražbami Postumových bezprostředních předchůdců i nástupců. Závěr je jasný: tato čtvrť u řeky Waal žila hluboko do třetího století, možná déle a intenzivněji než zbytek města.

Podle Radboud University archeologové zatím nevědí, jestli všechny odkryté stavební fáze fungovaly současně. Nově nalezené místnosti mohou být pozdější přístavbou, třeba rozšířením kapacity, nebo oddělením provozu pro muže a ženy. Část lázní přitom zachytil už výzkum v roce 1992 při rozšíření nedalekého průmyslového areálu Honigfabriek. Teprve současný plošný odkryv ale umožnil pochopit skutečný rozsah.

Obr, ale ne megarekord

Je fér zasadit nijmegenský nález do širšího evropského měřítka. Trevírské Barbarathermen, jedny z největších římských lázní vůbec, zabíraly 42 000 metrů čtverečních, téměř devítinásobek nijmegenského areálu. Bath v jihozápadní Anglii, zapsaný na seznamu UNESCO, je zase proslulý unikátním přírodním horkým pramenem a monumentálním Great Bath, který nemá v severní Evropě obdobu. Proti těmto ikonám je Nijmegen velký provinční areál, nikoli celoevropský rekord.

Jenže právě v tom je pointa. Na dolním Rýně, v kraji, kde si člověk vybaví spíš mokřady a legionářské tábory než mramorové kolonády, je nález takového rozsahu překvapením. A totéž platí i pro naše území, ne-li víc. Římské lázně z vojenského prostředí známe od Mušova na jižní Moravě, z pevnosti Marka Aurelia, kde podle návštěvnického centra stály první lázně na území dnešní ČR. Srovnatelný městský lázeňský blok ale na české půdě nehledejme. Jižní Morava zůstala za hranicí trvalé romanizované městské sítě; Nijmegen do ní patřil.

Thermenplein místo zapomnění

Bytová výstavba ve Waalfrontu pokračuje. Lázně ale nemají zmizet pod betonem. Plán počítá s tím, že dvě nejlépe zachované kamenné fundace zůstanou na místě a budou viditelné pod novou zástavbou. Část projektu má dostat krytou kolonádu a centrální prostor ponese jméno Thermenplein, Lázeňské náměstí. Od 29. června 2026 si vybrané nálezy mohou návštěvníci prohlédnout ve vitríně v hale nijmegenské radnice na Korte Nieuwstraat 6.