Některá česká slova měla být dnes úplně jinak. Dokazuje to historie starých názvů zvířat, třeba velblouda nebo slona.
Čeština patří mezi nejsložitější jazyky po celém světě a kdo se ji v zahraničí zkoušel naučit, ví, jak je to náročné. I pro nás to ve škole nebylo vždy jednoduché, zejména naučit se shodu přísudku s podmětem nebo jak ve skutečnosti fungují pády. Nejvtipnější na tom všem nicméně je, že dnes používáme slova, která nedávají smysl. Týká se to především slona a velblouda.
Slon není slon, ale lev
Právě tato dvě slova byla dle webu Stoplusjednicka během historie zaměněna. Vše to nejspíše začalo při tvoření názvů cizokrajných zvířat, které naši předkové v životě neviděli. Přestože měli obrovské povědomí o přírodě kolem nich, netušili, jak asi může vypadat velbloud z afrických zemí nebo takový slon, který se poflakuje po thajské džungli.
Jakmile tedy chtěli vytvořit česká slova pro tyto živočichy, nevěděli, jak na to jít správně. Třeba zmíněné slovo slon bylo převzato z turkotatarských výrazů arslan či aslan. To nicméně v původním jazyce označuje majestátního lva. Ačkoli to může znít vtipně, lidé v dřívějších dobách skutečně nemohli cestovat, a tak se o existenci zvířat mohli dozvědět jen z doslechu.
Špatně je i slovo velbloud
A jak byste takového lva nebo slona pojmenovali, kdyby vám někdo řekl, že je zahlédl v přírodě. Popis zvířete byl také jistě předáváním informací nekompletní, přičemž mnozí ani nevěřili, že takové zvíře ve skutečnosti existuje. Podobná nesrovnalost je poté spojena se slovem velbloud, kterým dnes označujeme obrovské hrbáče v poušti.
Jenže ani to není správně. Pojmenování velblouda přejala čeština prostřednictvím gótského slova ulbandus, které zas vychází z latinského elephantus. Ten samozřejmě odkazuje ke slonovi, nikoli dvouhrbému či jednohrbému pouštnímu velikánovi. Jen stěží lze proto říct, kolik dalších názvů je dnes asi špatně a co ve skutečně znamenají.
Co si o těchto neshodách myslíte vy?
PŘEČTENÍ: 3286
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 7143
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 9845
