Štyrský vytiskl jen 69 výtisků knihy Emilie a sám zakázal její prodej i půjčování. Jeden exemplář se prodal za 2 miliony Kč

Jindřich Štyrský vydal v roce 1933 Emilii v 69 výtiscích a v tiráži zakázal její prodej i půjčování. Exemplář č. 39 se v roce 2024 vydražil za 1 952 000 Kč.

Zdroj fotografie: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Emilie přichází ke mně ve snu vyšla v květnu 1933 jako šestý svazek Štyrského Edice 69. Náklad odpovídal názvu řady: 69 číslovaných a signovaných exemplářů. Volba čísla působí jako záměrně eroticky kódovaná, vlastní autorovo vysvětlení se však v pramenech nedochovalo.

Tiráž, kterou si lze přečíst v online přepisu na webu jindrichstyrsky.cz, zní jako soudní výnos. Kniha „nesmí býti veřejně prodávána, ani vyložena, ani půjčována, nebo jinak rozšiřována“. Nesměla se dostat do veřejných knihoven a majitel ji měl uchovávat pod pokličkou, mimo dosah nedospělých osob. Štyrský ji označil za přísně soukromý tisk určený přátelům vydavatele a subskribentům.

Náklad se navíc dělil do dvou tříd:

Exempláře	Papír	Fotomontáže
č. 1 až 10	holandský Pannekoeck	10 kusů, 13 × 18 cm
č. 11 až 69	domácí simili japan	10 kusů, 9 × 12 cm

Každá fotografie byla bromostříbrná a do knihy se vlepovala ručně. Výsledkem se stal předmět bližší grafickému listu než běžné próze: svazek, který se nedal dotisknout ani rozmnožit.

Sen o Emilii: erotika, smrt a pornofilie podle Brouka

Uvnitř čeká krátký surrealistický text, v němž se proplétá sen, tělo, dětská vzpomínka, fantazie a umírání. Ženská postava Emilie se vynořuje v nevěstincích, v posteli i na hřbitově. Objevují se incestní náznaky a explicitní erotické obrazy. Fotomontáže ilustracemi v obvyklém smyslu nejsou: tvoří samostatnou obrazovou vrstvu, stejně provokativní jako slova.

Badatelé z Univerzity Karlovy spojují Emilii se Štyrského nevlastní sestrou Marií Křivohlavou, která zemřela, když bylo budoucímu malíři šest let. V jejich výkladu se Marie v knize proměňuje v imaginární Emilii a erotický zážitek splývá se zkušeností smrti. Napovídají tomu opakované motivy zlatých vlasů, konvalinek a dětství, ze kterého se nelze vyprostit.

Knihu uzavírá doslov psychoanalytika Bohuslava Brouka. Ten rozlišuje mezi „pornofilním brakem“, jehož jediným účelem je dráždit, a uměním, které tělesnost vytrhuje z biologické účelnosti a mění ji ve svobodnou hru libida. Provokace celého projektu tkvěla v tomto spojení: osobní trauma, teorie pudů, explicitní obraz a luxusní bibliofilie v jednom svazku. Takový objekt si podle nás o zákaz přímo říkal.

Cenzura první republiky a soukromé tisky pro zasvěcené

Meziválečné Československo bylo demokracií, mravnost a mládež však chránilo důsledně. Tiskové právo umožňovalo zabavit závadné tiskoviny a policie i státní zastupitelství mohly konfiskaci kdykoli zahájit. Malý tiskový zákon č. 126/1933 Sb. navíc výslovně zakazoval prodávat, nabízet, zpřístupňovat či vystavovat mladistvým do osmnácti let tiskopisy ohrožující jejich „pohlavní nebo mravní vývoj“.

Soukromý tisk pro předplatitele byl odpovědí na toto prostředí. Štyrský ho vyzkoušel už v Erotické revui, vycházející v letech 1930 až 1933 v omezeném nákladu a s téměř shodnou tiráží. Podobně fungovala celá řada prvorepublikových erotických edic: Orchideje, Lotos, Olisbos, Knižky pro potěšení či Roubalovy tisky. Kniha tak putovala k lidem cíleně, z ruky do ruky, mimo knihkupectví a knihovní katalogy.

Úplná bezpečnost to nebyla. Podle sekundárního zdroje provedla policie v roce 1934 ve Štyrského bytě domovní prohlídku a zabavila nalezené erotické edice spolu s dalšími publikacemi. Policejní protokol ani doklad o soudní dohře se nám v otevřených pramenech nepodařilo dohledat. Štyrský mezitím pokračoval: téhož roku spolu s Toyen, s níž předtím v Paříži rozvíjel artificialismus, založil Skupinu surrealistů v ČSR.

Exemplář č. 39 a cena téměř dvou milionů korun

Proč právě tolik? Odpověď tvoří několik vrstev. Exemplář č. 39 pochází ze sbírky fotografického teoretika a kurátora Antonína Dufka, což je provenience, jakou sběratelé vyhledávají. Podle aukčního popisu na Livebidu je kompletní, nese podpis, zachoval si původní papírovou obálku a nachází se ve výborném stavu.

K tomu se přidává vzácnost. Aukční síň Christie’s u jiného kusu, č. 27, uvádí odhad, že se z původních 69 výtisků dochovalo zhruba dvacet. Archivní soupis to sice není, pro trh však taková čísla znamenají mnoho. Většina dochovaných exemplářů navíc dlí v soukromých rukou. Muzeum moderního umění v New Yorku vlastní č. 7, jeden z luxusních kusů na holandském papíře, jak dokládá katalog MoMA. Veřejnosti ho ovšem momentálně nevystavuje.

Portál Artplus výsledek z března 2024 zařadil na první příčku mezi Štyrského pracemi na papíře vůbec. Pro srovnání: Kupkův kvaš Studie k obrazu Slunce se v témže období prodal za 1,95 milionu korun, Johnův Akr za 1,83 milionu. Útlá kniha s fotomontážemi se tak dostala na úroveň originálních maleb klasiků moderny. Podle nás tu kupci platili hlavně za příběh, ve kterém se zakázaný oběh, ruční výroba a autorovo jméno navzájem znásobují.

Exemplář č. 15 za 600 tisíc: proč u bibliofilie rozhoduje stav

O dva roky později se Emilie vrátila do téže síně. Zezula 26. března 2026 nabídl exemplář č. 15, opět z běžnější řady na simili japanu. Tentokrát skončil na 600 000 Kč, tedy zhruba na třetině částky z roku 2024.

Rozdíl vysvětluje popis kusu. Kniha prošla převazbou, při níž ořez zasáhl až do číslování stránek, a fotografie nesou vady. Chyběla také výrazná provenience. U bibliofilie přitom nerozhoduje jen titul a číslo výtisku, cenu tvoří celá řada faktorů:

• kompletnost všech deseti fotomontáží a jejich kondice,
• původní obálka namísto pozdější vazby,
• neporušené listy bez ořezů a zásahů,
• autorský podpis,
• doložená historie vlastnictví,
• frekvence, s jakou se kusy objevují na trhu.

Kdo by chtěl Emilii jen číst, má skromnější cestu. Nakladatelství Torst vydalo v roce 2001 reprint, dnes rozebraný, který se v antikvariátech objevuje nepravidelně, zhruba za několik set až 1 500 Kč. Text zůstává stejně odvážný, chybí jen vůně ručně vlepených fotografií a s ní i nula na konci ceny.