Reklamní cedule z roku 1910 přežila bez koroze víc než století. Za její cenou 240 tisíc stojí sklotvorná vrstva, kterou už nikdo nevyrábí

Smaltovaná cedule Stollwerck z let 1910-1914 se na Aukru vydražila za 240 000 Kč. Rzi odolala díky vrstvě skla natavené přímo na kovový plech.

Zdroj fotografie: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Vypouklý plech o rozměrech 62 × 49 cm nabídl na českém Aukru prodejce z Písku. Popis zněl střídmě: originál z období Rakouska-Uherska, datace zhruba 1910-1914, „bez jakéhokoliv velkého poškození“. Zářijová dražba v roce 2026 pak vynesla částku, nad kterou zbystřili i ostřílení sběratelé. Podle žebříčku Aukra, který citoval server Sběratel.info, se cedule prodala za 240 000 Kč a stala se nejdražší položkou měsíce. Na druhém místě skončil kompletní soubor 24 výročních pětitisícovek ČNB s přítiskem ke stému výročí Národní banky Československé za 148 300 Kč. Reklama na čokoládu tak překonala sbírku bankovek o 91 700 Kč, tedy zhruba o 62 %. Kdo za ni zaplatil, veřejně známo není. Mnohem zajímavější je, co přesně kupec získal.

Sklo natavené na ocel: proč smalt na ceduli Stollwerck přečkal celé století

Lesk, který na fotografiích z aukce působí skoro nepatřičně čerstvě, má prosté technické vysvětlení. Česká technická norma ČSN 94 5050 definuje smalt jako sklovitou hmotu vzniklou tavením nebo slinováním anorganických složek, která se v jedné či více vrstvách natavuje na kov. Účel je dvojí: chránit podklad před korozí a dodat povrchu estetický účinek.

Základem bývají sklotvorné oxidy, tedy suroviny jako křemen, kyselina boritá, živec, kaolin nebo borax. Podle výukových materiálů ČVUT se směs nanáší jako suspenze poléváním, máčením či stříkáním, případně v prášku. Pak přichází výpal při 800 až 950 °C. V peci se sklo s kovem pevně spojí a vznikne povlak, který s běžnou barvou nebo lakem nemá mnoho společného.

Americká Správa národních parků (National Park Service, NPS) v metodice Preservation Brief 25 o ochraně historických cedulí popisuje porcelánový smalt jako mimořádně trvanlivý materiál. Barvy i lesk drží desítky let, povětrnost mu příliš nevadí a nečistoty stačí smýt vodou s mýdlem. Rez se objeví až tam, kde je sklovitá vrstva narušená: u odštípnutých míst, na hranách a kolem otvorů pro uchycení. A i tam se obvykle drží lokálně.

Má to ovšem háček. Smalt je tvrdý a zároveň křehký. Ránu kladivem nebo pád na dlažbu nesnese a poškozenou vrstvu lze podle technických zdrojů opravit jen stěží. Každý kus, který přečkal sto let stěhování, válek a půdních úklidů bez větších šrámů, je proto svým způsobem malý zázrak. Odtud pramení jeho cena.

Kus z Aukra navíc patří ke starší, řemeslně náročnější generaci reklamy. Vypouklý tvar, vícebarevné vrstvy nanášené přes šablony a opakované výpaly vyžadovaly zručnost i čas. Masová reklama tuto technologii později opustila ve prospěch levnějších materiálů, jako je hliník, plast nebo potištěná fólie. Dobových cedulí v originálním stavu tedy postupně ubývá a nové už nepřibudou.

Vídeňské Dorotheum jako cenová kotva: 135 tisíc za poškozený Stollwerck

Aukční cenu je vždy dobré s něčím porovnat. Přesně takové srovnání nabízí vídeňské Dorotheum, jeden z nejstarších aukčních domů v Evropě. Dne 30. ledna 2025 tam v dražbě „Reklama za starých časů“ přišla na řadu cedule STOLLWERCK GOLD se stejným rozměrem 62 × 49 cm a datací kolem let 1910/1914. Vyvolávací cena činila zhruba 44 000 Kč, kladívko padlo na přibližně 135 000 Kč.

Katalog vídeňského domu přitom neskrýval vady. Expert Gerhard Krusche ohodnotil stav známkou 2-3 a vyjmenoval poškození v obrazové části v oblasti tváře, otlučené rohy, jemné vlasové praskliny i škrábance. Přesto se kus prodal za trojnásobek vyvolávací ceny. Tisková zpráva Dorothea k té aukci mimochodem jmenovala Stollwerck mezi nejoblíbenějšími značkami smaltované reklamy, po boku Suchardu, Bensdorpu a Persilu.

Rozdíl mezi Vídní a Aukrem je tedy logický. Český kus podle prodejce velké poškození neměl a u smaltu rozhoduje každé odštípnutí v motivu. Svou roli mohla sehrát i aukční dynamika. Stačí dva odhodlaní zájemci, kteří si jdou po stejném předmětu, a cena vystoupá výš než v katalogově uspořádané síni. Podle nás vídeňský výsledek potvrdil hlavně jednu věc: o Stollwerck z této éry je mezinárodní zájem a částka v řádu statisíců na něj není přemrštěná.

Sama značka k tomu přispívá. Čokoládovnu založili v roce 1839 v Kolíně nad Rýnem a už před první světovou válkou patřila k průkopníkům moderní značkové reklamy. Sběratelé si dnes cení právě té předválečné vizuální kultury, ve které se z obyčejné tabulky čokolády stávala ikona.

Od tří tisíc po čtvrt milionu: kolik stojí běžné smaltované cedule a repliky

Kdo po přečtení zprávy vyrazí na půdu, by měl vědět, kde se trh skutečně pohybuje. Dvousettisícové částky jsou výjimkou. Kategorie starožitných cedulí na Aukru ukazuje mnohem střízlivější hladinu.

Cedule	Částka	Poznámka
Stollwerck, 62 × 49 cm, cca 1910-1914	240 000 Kč	vydraženo, nejdražší zářijová aukce
Stollwerck Gold, Dorotheum	cca 135 000 Kč	vydraženo, stav 2-3
Škoda	25 000 Kč	nabídková cena
Maggi	14 000 Kč	nabídková cena
Vitello	12 000 Kč	nabídková cena
Schichtovo mýdlo	10 000 Kč	nabídková cena
Oetker, Alpa	9 000 Kč	nabídková cena
Chlorodont, 97 × 24 cm	3 800 Kč	bez jediného příhozu
Pilnáčkovo mýdlo, 40 × 24 cm	3 229 Kč	vydraženo po 8 příhozech
Bensdorp, Standard (repliky)	3 050 až 3 850 Kč	označeno jako replika

U nabídkových cen je na místě opatrnost: vyjadřují přání prodávajícího, nikoli zaplacenou sumu. Výmluvný je případ Chlorodontu: prvorepublikový originál bez retuší se známou značkou za 3 800 Kč nenašel kupce. Ani slavné jméno tedy automaticky neotevírá peněženky.

Repliky si zaslouží zvláštní pozornost. Prodejce cedule Bensdorp uvádí, že jeho kus prošel výpalem při 750 až 900 °C. Technicky jde o plnohodnotný smalt. Trh ho však oceňuje jako dekoraci, protože mu chybí dobový původ. Smaltovat se dá i dnes, jenže sto let historie do pece nikdo nepřidá.

Jak poznat poklad z půdy a proč renovace srazí cenu smaltované cedule

Sběratelé i aukční experti při hodnocení sledují podobnou sadu kritérií. Před prodejem nebo nákupem se vyplatí projít alespoň tyto body:

• Původ a provenience: odkud cedule pochází, zda existují staré fotografie nebo doklady. Poctiví prodejci repliky výslovně označují a u nejistých kusů přiznávají, že stáří doložit nelze.
• Stav obrazové části: odštípnutí v motivu, zejména v obličeji nebo v logu, snižuje hodnotu nejvíc. Poškozené rohy a okolí otvorů se tolerují snáz.
• Značka a motiv: silné historické jméno a výrazná grafika táhnou poptávku nahoru.
• Rozměr a tvar: větší a vypouklé kusy bývají vzácnější než malé ploché cedulky.
• Rub, hrany a uchycení: patina zadní strany, opotřebení otvorů a dobová typografie prozradí víc než lesk líce. Ten originalitu neprokazuje, protože smalt si ho dokáže uchovat velmi dlouho.

U dražších kusů dává smysl vyžádat si detailní fotografie, garanci vrácení peněz a názor specialisty. Aukro pro sběratelské kategorie uvádí experta Pavla Krejčíře, který je spravuje od roku 2007. Oslovit lze také starožitníky nebo aukční domy, ideálně s fotkami líce, rubu, hran a přesnými rozměry.

Největší chybou bývá dobře míněná oprava. Broušení, drátěný kartáč, přemalování odštípnutých míst nebo vyklepávání promáčklin připraví ceduli o to, co sběratel oceňuje nejvíc, tedy původní povrch. Metodika NPS doporučuje omezit čištění na vodu s mýdlem či prostředek na sklo a promáčkliny nechat být, protože rovnání může smalt dál popraskat. Cenný kus patří do suchého, stabilního prostředí, na měkkou podložku a do rukou, které ho drží za hrany.