380 000 Kč za prsten bez puncu. Starožitná platina nemá československou značku, málokdo proto ví, že ji má doma

Těžký bílý kroužek bez jakékoliv české značky, zastrčený mezi starou bižuterií v pozůstalostní krabičce, a přesto stojí víc než nové auto. Zní to absurdně, dokud se nepodíváte do dějin československého puncování.

Zdroj fotografie: Pixabay

Klíčem k celému paradoxu je datum, které většina lidí nezná. Zákon č. 2/1928 Sb. o kontrole drahých kovů sice přijalo Národní shromáždění už 16. prosince 1927, avšak nové československé puncovní značky nabyly účinnosti teprve 1. ledna 1929. Každý platinový šperk vyrobený nebo dovezený před tímto mezníkem mohl československou kontrolou legitimně neprojít. Kus z období secese či raného art deca proto často nenese žádný domácí otisk, a přesto jde o autentický, plnohodnotný klenot. Právě kombinace „bílý kov, nulový český punc, rodinný původ“ by měla v českých domácnostech spíš spustit poplach než cestu do kontejneru.

Proč chybějící punc neznamená bezcennost, ale historický kontext

Česká republika uznává celou řadu historických puncovních značek používaných na svém území, od rakousko-uherských přes prvorepublikové, protektorátní až po značky Slovenského státu. Podle Puncovního úřadu jsou všechny platné, pokud odpovídají zákonným ryzostem. Starožitný prsten tedy může nést drobnou vídeňskou hlavičku, pařížskou orlici nebo třeba vůbec nic, a stále jít o ryzí platinu.

Problém nastává u laika, který zná jedinou referenci: současný český punc. Když ho nenajde, automaticky sáhne po škatulce „bižuterie“. Puncovní úřad přitom výslovně varuje, že samotné ryzostní číslo vyražené na šperku nic negarantuje, může se objevit i na předmětu z obecného kovu. Platí to oběma směry: přítomnost čísla nezaručuje drahý kov a jeho absence neznamená levný materiál.

Z čeho se skládá cenovka 380 000 Kč u starožitného platinového prstenu

Částka odpovídající zhruba 15 600 eurům se u kusu z let 1890–1940 dá rozložit do několika vrstev, z nichž každá přidává hodnotu:

• Surovina. Platina patří k nejvzácnějším drahým kovům, slitiny v historických špercích bývají 90–95% čisté. Gemological Institute of America připomíná, že platina je hustší než zlato; stejně velký kus proto působí výrazně těžším dojmem.
• Kameny a brusy. Staré diamantové brusy (růžový, starý evropský, „mine cut“) jsou pro sběratele atraktivnější než moderní briliantové výbrusy. Každý takový kámen nese stopy ruční práce řemeslníka.
• Sběratelsky silné období. Secese a art deco představují dvě nejžádanější éry šperkařství. Asociace starožitníků připomíná jména jako Lalique, Fouquet, Cartier či Tiffany; Christie’s dokládá, že potvrzená signatura prestižní dílny dokáže vyšroubovat cenu o 50 až 300 procent.
• Stav bez agresivního zásahu. GIA doporučuje čistit historické šperky výhradně jemně; chemikálie, ultrazvuk i prudké teplo mohou poškodit povrch nebo uvolnit osazení. Patina na platině dodává charakter, její odstranění naopak ubírá autenticitu.
• Provenience. Stará fotografie prababičky s prstenem na ruce, původní etuje, pozůstalostní inventář, účet z obchodu; to vše podle Christie’s posiluje důvěru trhu a může přímo ovlivnit dosažitelnou cenu.

Dorotheum v pravidelných aukcích nabízí historické diamantové šperky od nižších tisíců eur po pěticiferné a vyšší částky. Veletrh ANTIQUE 2026 explicitně pracuje se secesními a art deco kusy jako s investičně zajímavými předměty. Trh existuje, je aktivní a o tyto věci stojí.

Jak poznat platinu v šuplíku: signály, které laik snadno přehlédne

Největší riziko nespočívá v tom, že by šperk postrádal hodnotu. Spočívá v tom, že vypadá příliš obyčejně na to, aby ho kdokoliv nechal prověřit. Bílé starožitné prsteny vizuálně splývají se stříbrem, bílým zlatem i levnou bižuterií, zvláště bez etue, účtu a rodinného vysvětlení.

Několik orientačních vodítek:

• Hmotnost. Platinový prsten je na svou velikost nezvykle těžký. Stačí ho položit na dlaň vedle stříbrného kroužku podobných rozměrů; rozdíl je hmatatelný.
• Barva. Přirozeně bílý odstín bez nažloutlého či namodralého nádechu. Stříbro časem tmavne, rhodiované bílé zlato se obnáší, platina si drží svůj tón.
• Osazení. Dražší historické kusy bývají spojeny se starými diamantovými brusy v milgrain nebo pavé zasazení typickém pro přelom století.

Rozhodující verdikt však dá jedině odborník. Puncovní úřad nabízí kvalitativní zjištění kovu na zkušebním kameni za 40 Kč, přibližné určení ryzosti platinové slitiny za 60 Kč a ověření platnosti puncovní značky za 20 Kč.

Co udělat jako první, když v pozůstalosti narazíte na podezřelý šperk

Nesahejte po čisticím prostředku. Nesahejte po kyselině. A hlavně, neodkládejte kus zpátky do krabičky s poznámkou „asi nic“.

Praktický postup:

• Nafotit. Celek, detail osazení, případné značky na vnitřní straně obroučky. Denní světlo, ostrý záběr.
• Zapsat rodinný původ. Kdo šperk nosil, odkud pochází, existuje stará fotografie nebo dopis?
• Zvážit. Kuchyňská váha s přesností na gramy postačí pro první orientaci.
• Uložit bezpečně. Měkký hadřík, samostatné pouzdro, žádné tření o jiné šperky, žádné teplotní šoky.
• Objednat konzultaci.

Proč právě secesní a art deco šperky přitahují sběratele i v roce 2026

Obě epochy spojuje výrazný vizuální rukopis a mimořádná úroveň ruční práce. Secesní kusy z let 1890–1910 pracují s organickými motivy, emailem a nekonvenčními kameny; art deco z dvacátých a třicátých let staví na geometrii, kontrastu a precizním osazení. Trh je čte snadno, přiřazuje je okamžitě a oceňuje štědře.

Christie’s uvádí případ art decového náramku, který díky potvrzené signatuře a dataci do žádaného období dosáhl prodejní ceny 250 000 liber (přibližně 7,5 milionu Kč), mnohonásobek původního odhadu. I nesignované kusy však mohou dosahovat vysokých částek, pokud kvalita zpracování, kamenů a celkový stav odpovídají měřítkům sběratelského trhu.

Kolik takových prstenů se skrývá v českých domácnostech, z dostupných dat vyčíslit nelze; žádná veřejná evidence neexistuje. Jedno je ale zřejmé: při každém vyklízení pozůstalosti stojí za to zvednout ten nezvykle těžký bílý kroužek a položit si otázku, jestli náhodou nedržíte v prstech kus historie za statisíce.