Studna na Zbirohu sahá 163 metrů pod zem a má podminované falešné dno. Nacisté pod zámkem údajně ukryli víc než jantarovou komnatu

Zbirožská studna sahá 163 metrů do skály. Po válce z ní vytáhli spisy SS a zbraně, radar pak za uzávěrou odhalil řadu kovových předmětů.

Zdroj fotografie: Marek Vidtman / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Na nádvoří zámku Zbiroh mezi Prahou a Plzní zeje otvor, do kterého se dá spustit kámen a dlouho čekat na dopad. Šachta tesaná do tvrdého buližníku klesá 163 metrů. Oficiální web zámku ji označuje za nejhlubší hradní studnu v Evropě, Český rozhlas i Česká asociace hydrogeologů za nejhlubší v Česku. Pověstí o pokladech se v tuzemsku najde dost, Zbiroh ale nabízí něco vzácnějšího: hmatatelné válečné nálezy. Ze studny vyšly dokumenty štábu SS, seznamy nacistů, razítka, psací stroj i zbraně. Radarový průzkum v hlubině zachytil podivnou síť kovu a majitel zámku tehdy veřejně připustil, že by mohlo jít o miny. Právě tahle směs ověřených faktů a neprobádané tmy z místa dělá jednu z nejpřitažlivějších českých válečných záhad.

Spisy SS ve studni: co šachta vydala jako první

Zámek prošel ve 20. století pohnutými osudy. Nacistický režim ho zkonfiskoval a podle Českého rozhlasu si tu Němci v roce 1943 zřídili hlavní štáb. Proč zrovna tady? Novinky upozorňovaly na strategickou polohu na spojnici Prahy s Plzní, na výšku nad krajinou a na buližníkové podloží příhodné pro odposlechy. Když se fronta blížila, okupanti při útěku naházeli do studny písemnosti, razítka i kancelářské vybavení.

Po válce Zbiroh nadlouho zmizel za plotem. Od března 1948 patřil československé, později české armádě, která v něm provozovala radiolokátor Tamara. Areál byl přísně střežený a podle reportáže TN.cz měl dokonce vypadnout z map. Město Zbiroh dostalo zámek zpět až v roce 2004, v havarijním stavu, a prodalo ho společnosti Gastro Žofín.

Teprve pak začalo vyklízení šachty. Pracovníky spouštěli na laně, elektronika hlídala složení vzduchu a s přibývajícími metry se měnil i profil studny: do 20 metrů kruhový, do 80 obdélný, od 81. metru zpevněný dřevěným pažením. Zásyp brzy začal vydávat svědectví. Na začátku června 2005, pár dní předtím, než zámek poprvé otevřel brány veřejnosti, informovala ČTK o nálezu nacistických seznamů a zbraní. Část dokumentů skončila v expozici, část převzaly státní instituce. Mezi zbraněmi se objevily kusy z druhé světové války i výzbroj ze 17. století.

Když v sobotu 18. června 2005 prošli Muchovým sálem a kaplí první návštěvníci, měl už Zbiroh pověst místa, které skutečně něco skrývalo.

Falešné dno ve sto metrech a radar, který zachytil kov

Další objev přišel v roce 2006. Záchranný průzkumný tým Musado, pracující pro firmu SCSA Security Oldřicha Šelenberka, narazil v hloubce přes sto metrů na přepážku. Novinky ji popsaly jako železobetonovou uzávěru, pravděpodobně vysypanou jaspisovými kameny tak, aby působila jako přirozené dno. Kdo se dívá shora, vidí konec šachty. Ta ovšem pod přepážkou pokračovala.

Šelenberk tehdy otevřeně hovořil o riziku výbušnin. O rok později, v říjnu 2007, přidal Český rozhlas detail, který legendu definitivně zabetonoval do regionální paměti. Radarový průzkum odhalil za kaolinovou uzávěrou síť rovnoměrně rozmístěných kovových předmětů. Pravidelnost rozestupů svádí k jedinému výkladu. Majitel zámku Jaroslav Pácha připustil, že může jít o rtuťové miny, a dodal, že riziko výbuchu na sebe nevezme. Boční vrt, kterým by se dalo k prostoru dostat jinou cestou, odhadl na desítky milionů korun. V téže zprávě nechyběla ani zmínka o tajné chodbě ve 105 metrech.

Podle nás právě tady získává zbirožský příběh svou sílu. Rtuťová mina v podzemí štábu SS dává z vojenského hlediska smysl jen tehdy, když je co chránit, ať už dokumenty, materiál, nebo únikovou trasu, kterou nikdo neměl najít. Logika nástrahy je intuitivní: prázdnou díru nikdo nezajišťuje.

Jantarová komnata, letadlo se zlatem a chodba, kam nikdo nevstoupil

Na fyzické nálezy se postupně nabalily odvážnější teorie. Anežka Štíchová, kterou reportáž TN.cz z roku 2018 představila jako vedoucí expozice, popsala zámeckou tradici: v roce 1944 měl na Zbiroh přiletět letoun se „spisy, zlatem a podobně“ a náklad měl skončit kdesi v útrobách zámku. Jako jeden z dohadů zmínila i jantarovou komnatu, nejslavnější ztracený poklad války.

Proč by se carský skvost z jantarových panelů měl ocitnout právě tady? Argumenty zastánců se skládají z dílků, které samy o sobě existují: zámek prokazatelně sloužil SS, studna prokazatelně ukrývala německé spisy a zbraně, podzemí obsahuje skrytou přepážku a v jeho okolí zůstává neprozkoumaný prostor. Martin Caletka v roce 2021 pro Český rozhlas popsal boční chodbu nad úrovní bývalého falešného dna. Vede buď do skály jako puklina, nebo někam na úbočí kopce jako možná úniková cesta. Nikdo do ní zatím nevstoupil.

Sama studna navíc působí záhadně i bez pokladů. Podle Caletky má obdélný průřez, který se směrem dolů postupně stáčí do šroubovice. Stavitelé tak patrně reagovali na tlak tvrdé horniny a dbali na stabilitu šachty.

Zámek s legendou otevřeně pracuje. Hradní okruh slibuje „nejhlubší skalní studnu v Evropě“ spojenou s tajemstvím jantarové komnaty a nacistických pokladů. Zámecký výklad doplňuje vrstvu, která historiky spíš znejistí: řeč je o přirozené puklině, z níž má vyvěrat energie, o „energetickém hexagonu“ a o atmosféře, jež údajně přitahovala zednáře, okultní skupiny i štáb SS. Jde o součást místní tradice, žádná archivní studie ji nepodkládá.

Kdo chce do šachty nahlédnout sám, musí na Hradní okruh zámku Zbiroh. V letní sezoně začíná v 11:00 a 15:00, trvá 50 až 60 minut a dospělý zaplatí 290 Kč, senior či student 190 Kč, dítě od šesti do patnácti let 120 Kč a rodina 680 Kč. Okruh zahrnuje také kapli s gotickými freskami, strážní věž a kobku. Zámek je otevřený celoročně denně od 10:00 do 18:00, poslední prohlídka startuje v 17:00 a vstup je jen s průvodcem. Rezervaci doporučujeme.

Štěchovice, Černé jezero a Zbiroh: tři podoby nacistické skrýše

Česko zná více míst, kde se válečné bedny proměnily v mýtus. Srovnání pomáhá pochopit, proč Zbiroh drží pozornost tak houževnatě.

Lokalita	Co se prokazatelně našlo	Jak vznikla legenda
Štěchovice / Hradištko	Bedny s archivem K. H. Franka, vyzvednuté Američany v únoru 1946	Pověsti o zlatě a uměleckých dílech, která se neobjevila
Černé jezero na Šumavě	„Nacistické dokumenty“ vylovené roku 1964	Akce Neptun, inscenace StB pro politický efekt
Zbiroh	Spisy SS, seznamy, razítka, psací stroj, zbraně	Falešné dno, kov na radaru, neprozkoumaná chodba

Štěchovice představují nejbližšího příbuzného. Podle iROZHLAS se skrýš skutečně našla, jenže obsahovala úřední papíry, nikoli zlato ani cenné papíry. Legenda přesto žije dodnes, protože má pevné jádro.

Černé jezero ukazuje opačný pól. Státní bezpečnost tam v rámci akce Neptun nastražila bedny s údajnými nacistickými materiály, aby mohla „objevit“ kompromitující archiv. Nález vznikl jako zpravodajská hra.

Zbiroh se v téhle škále drží blíž Štěchovicím. Ověřené nálezy dávají spekulacím háček, o který se mohou zachytit. Bez beden dokumentů, bez zbraní a bez boční chodby by jantarová komnata na Zbirohu zněla jako kterákoli jiná hospodská historka. Takhle má za zády 163 metrů skutečné skály a skutečných válečných stop. Studna navíc patří mezi rekordmany: Česká asociace hydrogeologů ji staví před Helfštýn se 150 až 160 metry i Hukvaldy se 140 metry.