Nahá turistka odešla do lesa na duchovní cestu a zmizela. Stopy končily na silnici, kam se bosá nemohla dostat bez cizí pomoci

Maureen „Anu“ Kellyová (19) odešla v červnu 2013 z kempu ve státě Washington nahá a bosá. Pátrači našli jen stopy, které se ztratily u lesní silnice.

Zdroj fotografie: Pixabay

Neděle 9. června 2013, kolem páté odpoledne. V kempu Canyon Creek v národním lese Gifford Pinchot na jihozápadě Washingtonu se devatenáctiletá Maureen Leianuhea Kellyová, kterou kamarádi oslovovali Anu, svlékla, zula a vyrazila mezi stromy. S sebou měla jedinou věc: ledvinku s nožem, kompasem a zápalkami. Přátelé ji nechali jít. O „duchovní cestě“ prý mluvila delší dobu a oni čekali, že se do několika hodin vrátí. Krátce po půlnoci volali šerifa. Od té doby uplynulo přes třináct let a dívku nikdo nenašel. Podle nás neleží největší hádanka v samotném odchodu do lesa. Klíčové je, kam až se bosá mladá žena podle stop dostala a proč se všechno rozpadá právě na asfaltu.

Duchovní cesta nahé turistky: s čím Maureen Kellyová vyrazila do divočiny

Profil v databázi Charley Project ji vede jako pohřešovanou od 9. června 2013, věk při zmizení 19 let, poslední místo výskytu u obce Cougar. Pocházela z Vancouveru ve Washingtonu. Pozdější medailonky ji líčí jako tvořivou dívku, která na YouTube zveřejňovala hudební videa, mimo jiné s ukulele.

Co pro ni „duchovní cesta“ znamenala, sama nikdy nevysvětlila. Jediné svědectví pochází od přátel a zprostředkoval ho zástupce šerifa okresu Skamania Dave Cox. Stanici ABC News řekl, že o výpravě mluvila „zřejmě už hodně dlouho“ a lidé kolem ní měli pocit, že ji „potřebovala podniknout“. Nahota je tedy doložená. Pohnutky zůstávají výkladem okolí.

Cox zároveň uvedl, že navzdory tak neobvyklému chování nic nenasvědčovalo tomu, že by byla pod vlivem drog. Dívka odešla bez oblečení, bez obuvi, bez svítilny a bez jakékoli izolační vrstvy. Její výbava se vešla do dlaně.

Bosé stopy přes Canyon Creek: kudy vedla poslední cesta

Pátrací týmy, které vyrazily ráno 10. června, objevily otisky bosých chodidel. Velikostí odpovídaly Maureen a vedly přes potok Canyon Creek dál na sever, k lesní komunikaci Forest Service Road 54. Tam podle všech dostupných zdrojů končí.

Samotná trasa působí jako zkouška vytrvalosti. Cox popisoval oblast jako strmou, odlehlou, zavalenou padlým dřevem a zarostlou křovím. Bez bot je to podle něj „pořádná dřina“. Ještě důrazněji se vyjádřila Sharon Wardová ze sdružení psovodů Pacific Crest Search Dogs. Podle pozdějších přehledů citujících televizi KPTV označila sestup k potoku a následný výstup naboso za zázrak. Zkušení pátrači s botami a vybavením tu sami postupovali s obtížemi. Při pozdější sobotní akci se zranil jeden z hledačů i služební pes.

K tomu se přidal večerní chlad. Teplota podle Coxe klesla zhruba na 7 až 9 °C. Pro nahého člověka znamená taková noc rychlý nástup podchlazení, zvlášť po brodění potoka. Aby přežila, musela by Maureen rozdělat oheň, najít suchý úkryt, izolovat se od země a zůstat tam, kde ji lze dohledat. Pátrači nenašli nic, co by to dokládalo. Ani ohniště, ani ledvinku, ani nůž.

Silnice 54: místo, kde se stopa rozpadá na několik scénářů

Nejjednodušší výklad zní jako tragická nehoda v divočině. Mladá žena se zraní, ztratí orientaci, prochladne. K takovému vysvětlení se přiklání i shrnutí vyšetřování v databázích pohřešovaných, kde figuruje kategorie „ztracená/zraněná“. Jenže tahle verze počítá s tím, že by tělo leželo někde v lese. A stopy přitom nevedou hlouběji do porostu. Směřují ven, k cestě, po které jezdí auta.

Právě silnice dělá z případu Maureen Kellyové víc než další smutné zbloudění. Podle nás se na ní otevírají přinejmenším tři možnosti:

• Pokračovala pěšky po komunikaci. Tvrdý povrch neudrží otisk chodidla a pachová stopa na něm rychle slábne. Pak mohla dojít kamkoli a zemřít mimo prohledávanou oblast.
• Odešla záměrně a nechtěla být nalezena. Podle sekundárního zdroje připouštěla její přítelkyně Yazmin, že Anu „možná nalezena být nechce“. Šerifova kancelář tehdy řekla: „Teď doufáme, že nalezena být chce.“
• Někdo ji na silnici potkal a odvezl. Žádný svědek ani vozidlo se dosud neobjevil. Jenže kombinace náročného terénu, stop končících u cesty a naprosté absence jakéhokoli nálezu právě tuto možnost udržuje při životě.

Dá se čekat, že kdyby šlo jen o zbloudění, objevila by se dřív či později aspoň ledvinka. Že se nenašlo vůbec nic, podle nás oslabuje představu, že Maureen zůstala někde u potoka. Kdo mohl lesní silnicí v podvečer projíždět a zda vůbec někdo, zůstává nejpalčivější nezodpovězenou otázkou celého případu.

Pátrání v Gifford Pinchot: dva dny, pauza a ostatky po jedenácti letech

Úvodní pátrání trvalo dva dny, pak se kvůli omezeným silám během týdne přerušilo. Cox to pro ABC News vysvětloval nedostatkem lidí ve všední dny. V sobotu 15. června se do lesa vrátilo kolem 75 dobrovolníků ze 17 pátracích jednotek. Prohledali zhruba 10 km² a podle stanice FOX 13 nenašli jedinou stopu. Policie slíbila dál hlídkovat a vyhodnocovat tipy od veřejnosti.

Takový výsledek přitom nepatří k běžným. Statistiky amerických národních parků za rok 2013, které zveřejnil web National Parks Traveler, ukazují 2 348 pátracích a záchranných akcí. Z pohřešovaných se 92 % našlo do 24 hodin, nenalezeno zůstalo 56 lidí. Maureen se zařadila k této malé skupině, i když zmizela v národním lese spravovaném lesní službou, ne v parku.

Naděje přesto nevyhasla. V srpnu 2024 objevila šerifova kancelář okresu Skamania v lávovém poli Big Lava Bed, v témže lese, lidské ostatky. Úřady je podle KPTV spojily s Kristopherem Zitzewitzem, turistou z Oregonu, který se ztratil také v roce 2013. Nález po téměř jedenácti letech dokazuje, že rozeklaný terén Gifford Pinchot dokáže ukrýt člověka na dlouhé roky. A že i dávno odložené případy se mohou pohnout díky jedinému náhodnému objevu, novému svědkovi nebo shodě DNA. Úřady u Maureen žádné takové spojení nepotvrdily. Databáze Missing NPF dodnes uvádí „datum nalezení: neuvedeno“.

Jak by se po bosé turistce pátralo v Krkonoších

České hory znají podobně mrazivou epizodu. V únoru 2014 odešel 26letý polský turista v noci z Luční boudy bosý a jen částečně oblečený. Horská služba vyslala 19 záchranářů a šest lavinových psů. Muže našli ještě týž den mrtvého v Obřím dole. Rozdíl je zřejmý: krkonošský případ skončil nálezem během pár hodin, americký trvá přes deset let.

Policie ČR vyhlašuje pátrání, když není známo, kde se člověk zdržuje, a lze důvodně předpokládat ohrožení jeho života či zdraví. Nahá dívka v lese za soumraku tuto podmínku splňuje okamžitě. Podle směrnice Horské služby o vedení záchranných akcí záchranáři nejprve shromáždí čas a místo odchodu, plánovanou trasu, poslední známý pohyb, oblečení, výbavu, zdravotní stav a orientační schopnosti. Pak obvolají chaty, informují policii a nasadí pěší týmy, psovody, čtyřkolky a podle potřeby vrtulník či drony.

Z toho plyne praktická rada pro každou partu. Když se někdo vydá do lesa sám a nevrátí se v domluvený čas, nečekejte do rána, zvlášť v noci, v chladu, u vody nebo bez výbavy. Volejte 158 nebo 112 a předejte přesně ty údaje, které Horská služba vyžaduje. Správa amerických národních parků k tomu ve svém průvodci plánováním výletu radí nechat důvěryhodné osobě mimo výpravu informaci, kam jdete a kdy se vrátíte. Přátelé Maureen čekali skoro sedm hodin.

Několik otázek přesto zůstává otevřených. Žádný zdroj netvrdí, že by se Maureen k silnici 54 bosá fyzicky dostat nemohla. Pátrači mluví o mimořádně obtížném terénu, ne o nemožnosti, a otisky nebyly s jistotou potvrzeny jako její. Pomoc cizí osoby nepodporuje žádný svědek ani vozidlo a oficiální verze se kloní k nehodě v divočině. Vyloučení alkoholu ani přesvědčení rodiny o dobrovolném zmizení primární dobové zdroje nedokládají.