Ruiny Oradour-sur-Glane připomínají masakr 642 obyvatel z června 1944

Oradour-sur-Glane není muzeum s vitrínami a popiskami. Je to celé tělo obce ponechané v rozvratu: zrezivělé vraky aut na silnici.

Foto: Alex Hudghton - licence CC BY 3.0

Tramvajové koleje zarostlé trávou, skelet kostela bez střechy, šicí stroj v troskách krejčovství. Návštěvník neprochází expozicí. Prochází místem činu. A právě v tom spočívá síla, kterou žádný konvenční památník nedokáže nahradit: stopy zločinu tu nejsou popsány, jsou vidět.

Co se stalo 10. června 1944

Čtyři dny po vylodění v Normandii dorazilo do Oradour asi 150 příslušníků pluku Der Führer z 2. tankové divize Waffen-SS Das Reich. Vesnici obklíčili. Obyvatele, místní i náhodné návštěvníky včetně cestujících ze zastavené tramvaje, nahnali na tržiště. Opozdilce a nemohoucí zastřelili na místě.

Pak oddělili muže od žen a dětí. Muže rozdělili do několika stodol a garáží, kde je postříleli a zapálili. Ženy a děti zavřeli do kostela. Dovnitř vtlačili zápalnou nálož, poté stříleli do kouře a plamenů. Obec byla vyrabována a systematicky vypálena. Následující den se další oddíl vrátil likvidovat těla.

Přežilo jen několik lidí. Pět mužů uniklo ze stodol: vrhli se při první dávce k zemi, předstírali smrt a utekli mezi plameny. Jedinou známou ženou, která přežila, byla Marguerite Rouffancheová. Vyskočila oknem a skryla se v zahradě fary. Přesný motiv masakru dodnes není s jistotou doložen. Podle US Holocaust Memorial Museum neexistuje průkazný důkaz o vazbě Oradour na odboj a teorie o záměně s jinou obcí zůstává nepodložená.

Vesnice jako důkaz

Po válce stál francouzský stát před volbou: obnovit, nebo zachovat. Zvolil obojí, ale na dvou různých místech. Zákon z 10. května 1946 převedl pozůstatky staré obce na stát a zakotvil jejich trvalou ochranu. Nový Oradour vyrostl o kus dál, aby přeživší a pozůstalí měli kde žít. Starý zůstal stát jako fyzické svědectví.

Tím se Oradour liší od jiných míst s podobným osudem. České Lidice i Ležáky dnes fungují jako krajinářsky a muzejně pojatá pietní území, původní zástavba zmizela. V Oradour návštěvník vidí skutečné zdi, skutečné ulice, skutečné předměty. Žádná rekonstrukce, žádná replika. Francouzské ministerstvo kultury v roce 2024 oznámilo milionový mecenát na další konzervaci ruin, nikoli na přestavbu, ale na zpomalení rozpadu.

Zajímavý je i posun v počtu obětí. Tradičně se uvádí 642, ale archiv Centre de la Mémoire eviduje soudní uznání Ramony Dominguezové Gilové jako 643. oběti v roce 2019. Ministerstvo kultury už v oficiálních materiálech pracuje s číslem 643.

Spravedlnost, která nepřišla

Hlavní soudní proces proběhl v Bordeaux od ledna do února 1953. Z 65 identifikovaných pachatelů se dostavilo jen 21, sedm Němců a čtrnáct Alsasanů, z nichž třináct byli takzvaní „malgré-nous“, nuceně odvedení do německé armády. Padly dva tresty smrti a několik trestů vězení od pěti do dvanácti let. Jedno zproštění.

Politická reakce v Alsasku byla okamžitá a tvrdá. Třináct alsaských odsouzených bylo vzápětí amnestováno, zbylí byli v dalších letech propuštěni nebo omilostněni. Generál Lammerding, velitel divize Das Reich, byl odsouzen v nepřítomnosti; Západní Německo ho odmítlo vydat. Výraznější trest přišel až v roce 1983 v Berlíně, kde východoněmecký soud uložil doživotí Heinzi Barthovi, jednomu z přímých vykonavatelů.

Jak Oradour navštívit dnes

Samotné ruiny jsou přístupné zdarma v otevírací době areálu. Vstup dnes vede přes dočasný přijímací bod na parkovišti, protože hlavní budova Centre de la Mémoire včetně stálé expozice je od září 2025 uzavřena kvůli rekonstrukci, otevření se plánuje na červen 2027. Komentované prohlídky ale běží dál, v létě 2026 za 7 eur na osobu, rodinný tarif 22 eur. Rezervace je doporučená.

V ruinách nejsou informační panely, je proto vhodné přijít s průvodcem nebo si předem nastudovat kontext. Do areálu nesmí zvířata (s výjimkou asistenčních), kola, koloběžky ani brusle. Při nepříznivém počasí může být prohlídka z bezpečnostních důvodů zrušena.

Z Česka se nejsnáze dostanete autem nebo vlakem přes Limoges, odkud je to po silnici RN141 asi dvacet minut. Jezdí i regionální autobus linky 192. Na místě je bezplatné parkoviště včetně stání pro obytná auta.

Oradour-sur-Glane nepotřebuje vysvětlující tabule ani dramatickou hudbu z reproduktorů. Stačí projít ulicí, kde z oken trčí ohořelé trámy, a zastavit se v kostele bez střechy. Místo mluví samo, a po jedenaosmdesáti letech nemá v úmyslu zmlknout.