Uhašení požáru, který v dubnu loňského roku zachvátil proslulou pařížskou katedrálu Notre Dame, bylo jen začátkem na dlouhé cestě k záchraně této památky světového významu. Katedrále shořela prakticky celá střecha, navíc se zřítila centrální sanktusová věž a propadla se jí také část střechy.
V době požáru byla v katedrále sloužena mše, ale všechny její účastníky se naštěstí podařilo evakuovat a nikomu se nic nestalo.
Narušená statika
V současnosti tak torzo katedrály podepírá nosné lešení a celá armáda historiků, statiků a architektů dumá nad tím, jak Notre Dame co nejlépe a nejcitlivěji zrekonstruovat. Necitelný zásah do budovy s takto narušenou statikou může způsobit její kolaps, a pokud by se nejednalo o tak vzácnou památku, francouzské úřady by dávno vydaly pokyn k její demolici. Něco podobného ovšem u Notre Dame nelze očekávat, katedrála by měla být zachráněna za každou cenu.
Výběr správného materiálu
U podobných památek – katedrála Notre Dame byla stavěna v letech 1163 až 1345 – pochopitelně nelze používat moderní stavební metody, které by mohly památku rychle stabilizovat, ale na úkor její výjimečnosti. Rekonstrukce by měla využívat pokud možno stejné materiály, jaké používali mistři stavitelé před mnoha staletími. Restaurátoři se proto mimo jiné vydali do lesů v Normandii, kde rostou vhodné stromy schopné poskytnout dostatečně tvrdé a odolné dřevo pro masivní střechu katedrály.
Právě střecha je podobně jako u jiných památek nesmírně důležitá, nepřízni počasí teď brání jen dočasně nainstalovaná konstrukce s krytinou. Potíže jsou ale také s podzemními prostorami katedrály. Do krypt natekla voda, a zároveň je zavalily sutiny z propadlé střechy a věže. Už nyní lze proto říci, že rekonstrukce se protáhne.
Pařížská Notre Dame není jedinou významnou památkou, kterou v nedávné minulosti postihl požár. Mezi další patří například:
- Pražské výstaviště
- Národní muzeum v Riu de Janeiro
- Divadlo La Fenice v Benátkách