Přílivová vlna ve 2. století př. n. l. smetla egyptský přístav do moře. Archeologové teď našli chrám plný pokladů

V polovině 2. století př. n. l. se obří bloky Amonova chrámu zřítily do kanálu. Potápěči v troskách egyptského Thonis-Herakleionu nyní odkryli jeho pokladnici.

Foto: Pixnio

Pod třemi metry ztvrdlého jílu, asi sedm kilometrů od dnešního egyptského pobřeží, ležely stříbrné rituální nástroje, zlaté šperky a křehké alabastrové flakony na vonné masti. Patřily do pokladnice chrámu, kde si faraoni nechávali od nejvyššího boha potvrzovat titul vládců celého světa. Tým Evropského institutu pro podmořskou archeologii (IEASM), který vede Franck Goddio, je objevil v jižním kanálu Thonis-Herakleionu, města, jehož jméno se po staletí udrželo jen v textech Hérodota a Strabóna. Kousek vedle se z bahna vynořila řecká svatyně bohyně Afrodity. Dohromady tvoří vzácný obraz místa, kde se vybíralo clo, sloužily obřady a kde se Egypťané denně setkávali s cizinci.

Katastrofa ve 2. století př. n. l.: jak se Amonův chrám zřítil do kanálu

Thonis-Herakleion stál v západní části Abúkirského zálivu, u ústí Kanópského ramene, tehdy největšího a nejlépe splavného ramene nilské delty. Bylo to jedno město se dvěma jmény: Egypťané mu říkali Thonis, Řekové Herakleion.

Podle tiskové zprávy IEASM přišla v polovině 2. století př. n. l. kataklyzmatická událost, po níž se masivní kamenné kvádry Amonovy svatyně zhroutily přímo do jižního kanálu. Goddio v rozhovoru pro časopis Current World Archaeology líčí sled událostí: zemětřesení rozvolnilo nasycené podloží, půda se ztekutila, svahy se sesunuly a do města se přivalila přílivová vlna. Chrám, jehož areál podle něj měřil zhruba 150 metrů, se rozsypal jako domeček z karet.

Delta navíc dlouhodobě klesala a moře stoupalo. IEASM uvádí, že pod vodou nakonec zmizelo 110 kilometrů čtverečních nilské delty. Samotné město, jehož rozlohu Goddiův tým odhaduje zhruba na půl kilometru čtverečního, bylo jen jednou z obětí. Dnes jeho trosky odpočívají v hloubce šesti až deseti metrů.

Pokladnice Thonis-Herakleionu: zlato, stříbro a lapis lazuli pod vrstvou bahna

Seznam nalezených předmětů připomíná inventář chrámové sakristie:

• stříbrné rituální nástroje a dvě stříbrné misky na úlitby,
• zlaté šperky a další drobné zlaté předměty,
• alabastrové nádobky na parfémy či masti,
• sloup džed, symbol stability spojený s Usirem, vyřezaný z lapisu lazuli,
• u Afroditiny svatyně bronzová nálevka ve tvaru kachny, votivní ruka nejspíš kyperského původu a dovážená řecká keramika.

Že se tak křehké předměty uchovaly přes dva tisíce let pod hladinou, má na svědomí právě katastrofa. Kalná voda a mocné vrstvy písku, sedimentů a jílu zakonzervovaly předměty před erozí i před vykradači. Podle Goddiova týmu se díky tomu v podmořských lokalitách dochovávají i jemně ryté nápisy, které by na souši dávno smyl déšť nebo rozebrali stavitelé.

Cenu nálezů nikdo nevyčísluje a podle nás to dává smysl. Jejich význam spočívá v souvislostech. Jde o vybavení konkrétního chrámu, nalezené na místě, kde sloužilo, a takový kontext má pro historiky větší váhu než jakýkoli zlatý prsten z aukce. Na trh se ostatně nedostanou: vykopávky probíhají ve společné misi s egyptským oddělením podmořské archeologie a Egypt památky chrání zákonem č. 117/1983, který vývoz i obchod přísně omezuje.

Celnice faraonů a svatyně Afrodity: kde se potkal Egypt s Řeckem

Proč tolik bohatství v přístavu? Odpověď leží v geografii. Před založením Alexandrie roku 331 př. n. l. byl Thonis-Herakleion po celá staletí povinnou vstupní branou pro lodě přijíždějící z řeckého světa. Kdo chtěl obchodovat s Egyptem, musel projít jeho celnicí. Vrchol prosperity spadá podle nálezů do 6. až 4. století př. n. l.

O hustotě provozu vypovídají čísla, kterým se těžko věří. Potápěči na dně napočítali přes 700 starověkých kotev a identifikovali 125 vraků z období mezi 6. a 2. stoletím př. n. l. Žádná jiná lokalita starověkého Středomoří nenabízí takovou koncentraci lodí na jednom místě.

Amonův chrám, zasvěcený konkrétně Amonovi-Gerebovi, k tomu přidával duchovní rozměr. Faraoni tu podle IEASM přijímali od boha tituly univerzálních králů a svatyně hrála roli v obřadech, jež stvrzovaly kontinuitu dynastie. Významný byl i chrám Amonova syna Chonsua, kterého Řekové ztotožňovali s Héraklem, odtud řecké jméno města. Každoročně odsud navíc vyplouvalo procesí Usirových mystérií do nedalekého Kanópu.

Řekové tu ovšem nebyli jen poutníky. Za saitské dynastie, v letech 664 až 525 př. n. l., směli ve městě obchodovat, usazovat se a stavět svatyně vlastním bohům. Afroditin chrám východně od Amonova okrsku je jedním z nich. Četné řecké zbraně z lokality navíc dokládají přítomnost žoldnéřů, kteří hlídali přístup do království. Faraoni si tedy obranu nejcitlivějšího vstupu do říše svěřili cizincům a nechali je modlit se pár desítek metrů od posvátného srdce dynastie. Pro nás je právě tohle nejsilnější poselství celého nálezu: celní brána, posvátné centrum a kosmopolitní tavicí kotel v jednom.

Egyptská Atlantida? Thonis-Herakleion vedle Alexandrie a Pavlopetri

Přívlastek „Atlantida“ se nabízí sám, přesto Thonis-Herakleion stojí na pevnějších základech než bájný ostrov. Antičtí autoři ho znali, jen nikdo netušil, kde přesně leží. Výzkum v zálivu odstartoval roku 1996 a první stopy města potápěči odkryli v roce 2000.

Srovnání s dalšími potopenými lokalitami ukazuje jeho výjimečnost:

Lokalita	Stáří	Charakter
Thonis-Herakleion	vrchol 6. až 4. stol. př. n. l.	přístav, celnice, chrámové centrum
Alexandrie (východní přístav)	od 331 př. n. l.	pozdější metropole, ponořená královská čtvrť
Pavlopetri (Řecko)	3. tisíciletí až 1100 př. n. l.	doba bronzová, podle UNESCO nejstarší potopené město světa

Alexandrie převzala roli Thonis-Herakleionu a pod hladinou z ní zůstal hlavně palácový okrsek. Pavlopetri je o tisíce let starší a jeho ruiny vypovídají o zcela jiné civilizaci.

Zajímavé je také porovnání s nedávno odkrytým chrámem Dia Kasia v Tell al-Farmá, starověkém Pelusiu na severním Sinaji. Egyptská mise tam pracuje na souši, dokumentuje kamenné bloky a rekonstruuje architekturu pomocí fotogrammetrie. Amonův okrsek v Thonis-Herakleionu naproti tomu přinesl kompletní chrámový mobiliář, uložený přesně tam, kde ho katastrofa zastihla. Taková časová kapsle se archeologům na pevnině poštěstí jen výjimečně.

Od mořského dna do Gízy: kde poklady potopených měst uvidíte

Na vlastní pěst se k troskám nepotopíte. Goddiův tým upozorňuje, že kvůli otevřenému moři a erozi je Thonis-Herakleion pro podmořské muzeum méně vhodný než alexandrijský východní přístav, a veřejná potápěčská trasa tu zatím neexistuje.

Nálezy přesto vidět lze. Velké egyptské muzeum v Gíze trvale vystavuje 132 předmětů z Thonis-Herakleionu, Kanópu a alexandrijského přístavu, včetně kolosální sochy ptolemaiovského krále, jež kdysi stála u Amonova chrámu. Další podmořské artefakty z Alexandrie a Abúkirského zálivu nabízí muzeum Bibliotheca Alexandrina. Evropská výstava se v letošním roce nechystá, od roku 2027 ale má putovat projekt „Egypt’s Sunken Cities“ (Potopená města Egypta) s 233 originálními exponáty, termíny zastávek zatím nejsou známé.

Čeští egyptologové v této podmořské misi zastoupení nemají, jejich doménou zůstává pohřebiště v Abúsíru, asi 20 kilometrů jihozápadně od Káhiry. A práce v zálivu zdaleka nekončí: podle Goddia dosud prozkoumali jen asi pět procent města.

Někde pod tím zbytkem leží další části chrámů, nábřeží a skladišť, zavalené stejnou vrstvou jílu, která ochránila stříbrné misky. Možná i celnice, kde řecký kupec kdysi platil clo, než mohl vyplout proti proudu Nilu.