Ruskem opěvovaný, v Americe nenáviděný. Jaký byl příběh Amese Aldricha –⁠ největšího zrádce v historii Spojených států?

Studená válka rozdělila svět na 2 nepřátelské části. Vyvolala také mnoho špionážních her a válek, které měly obvykle katastrofální následky. Tohle je příběh jedné takové hry.

Zdroj fotografie: iStock

Ústřední postavou je zde muž jménem Aldrich Ames, v Rusku považovaný za jednoho z nejcennějších agentů, kterého kdy získali. Spojené státy ho zase mají za jednoho z největších zrádců své zpravodajské historie. Ames byl analytikem CIA. Nešlo o příliš dobrého náboráře, ale jako analytik měl své kvality. Problém ovšem byl, že své dovednosti použil k tomu, aby poskládal informace do jediného celku a ten následně odevzdal Rusům.

Kombinace jazyka a dovedností

Amesova znalost ruštiny byla jedním z jeho předpokladů k práci pro americkou rozvědku. Od roku 1962 pak pomáhal CIA v analytickém oddělení, což nebyla příliš perspektivní práce. Nikdo v něm totiž neviděl člověka, který by byl schopen větších věcí. Svou usilovnou prací však přesvědčil vedení, aby mu věnovalo pozornost. Vydal se tak na první zahraniční cestu, konkrétně do turecké Ankary. Tam měl na ambasádě verbovat členy sovětské armády, dle očekávání však neuspěl.

Podle kolegy Sandyho Grimese byl nenápadný, vysoký a hubený, také se špatně oblékal. Když ho viděli v baru, nechtěli si k němu sednout. Přestože uměl výborně konverzovat, působil dojmem, že je spíše k ničemu. Následovala podobná mise v Mexiku, ale ani tam se nic nedělo a nevylákal na americkou stranu ani jednoho agenta. Zdálo by se tedy, že jeho zpravodajská kariéra byla propadák. Jenže právě v Mexiku dostal jeho příběh nový rozměr.

Kariéra bez výhledů a láhev

Protože se v práci nikam neposouval a verbování se nedařilo, začal Ames pít, což skoro ukončilo jeho kariéru u CIA. Následně se setkal s atašé kolumbijské ambasády, Rosariou Dupi. Ze známosti vznikl poměr, který měl nahlásit, ale neudělal to. Z Mexika se opět dostal do USA a jeho znalost ruštiny a vynikající analytické dovednosti mu umožnily vést oddělení boje proti Sovětskému svazu. V té době šlo o možná nejelitnější jednotku CIA.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Ames tak vedl oddělení, které zastupovalo americké zájmy na mezinárodní scéně, a úkol byl stále stejný – verbovat sovětské agenty. Životní styl jeho milenky ovšem vysával jeho peněženku a Amesovo manželství začalo krachovat. Plat CIA mu nedovoloval dostát všem požadavkům, takže se Ames zadlužil do výše 50 000 dolarů. Když přišel čas na splátky, Amesovi došlo, že jednoduše nic nemá. Rozhodl se proto pro velmi riskantní krok.

Jak nechal Sovětům balíček

V roce 1985 přišel na velvyslanectví SSSR, kde měl naverbovat Chuvakina. Nebyl vpuštěn, ovšem nechal na místě balíček dokladů s tím, že jich má víc. Pokud je ambasáda potřebuje, ví, kde ho najde. Za svou službu však požadoval právě 50 000 dolarů. V balíčku poskytl informace o 2 špionech ve Washingtonu. Kreml tak měl štěstí – nemusel hledat zlatý důl, ten přišel sám. Ames ukázal SSSR svou hodnotu a zároveň zničil informátory, kteří ho mohli ohrozit.

Zdroj fotografie: Depositphotos

K Amesovi tak neustále proudily peníze a Sověti stále popravovali a vyháněli dvojité agenty. Krom identit agentů unikaly skrze Amese i informace jak o CIA, tak o FBI. Aldrich se koupal v luxusu. CIA samozřejmě nemohla nechat smrt vlastních agentů bez reakce. Bylo jasné, že jde o únik informací a krysu, i když tomu agentura nemohla uvěřit. Bylo tedy třeba najít zrádce a v březnu 1991 proto vznikla zvláštní komise, která měla úniky prošetřit.

Centrální inteligence se vydává na lov

Seznam podezřelých zahrnoval 198 lidí, kteří měli přístup k informacím. Prvotní vylučovací metoda ho zredukovala na 3 lidi, mezi kterými byl i Ames. Jeho účast na vlastizradě byla ale zprvu zpochybňována. Znali ho jako tichého a nepříliš úspěšného, jak by mohl srazit na kolena jedno z nejmocnějších oddělení? Statisíce dolarů jeho život dramaticky změnily. Koupil si dům, nového Jaguára, nosil drahé obleky a často navštěvoval lázně.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Nikdy předtím takový nebyl a tato prudká změna stylu vyvolala u CIA silné podezření. Zapojila se i FBI a sledovala jeho finance. Několikrát za měsíc mu přišlo asi 9 900 dolarů. Ames však tvrdil, že jde o dědictví po Rosariině mrtvém otci. FBI zjistila, že peníze začaly přicházet až po Amesově návštěvě ruské ambsády. Tehdy se chytil a zbývalo už jen najít důkazy, že je Ames v úniku informací zapletený. On sám pokračoval ve svém životě a nic netušil.

Případ odpadkového koše

FBI tehdy přišla s perfektním plánem. Při sledování Amese vyšlo najevo, že každou noc pravidelně vyhazuje odpadky. Poblíž domu tedy umístili repliku koše a Ames tam hodil tašku. Obsah byl odvezen a vše uvedeno do původního stavu. Toho večera nesl odpadky naposled. Hned druhý den byl povolán na ústředí CIA, údajně kvůli mimořádnému úkolu, a 21. února 1994 byl zatčen. Prohlídka domu přinesla řadu důkazů o jeho spolupráci.

Ames si nechával všechno – poznámky, pochvaly, šeky a mnoho dalších darů od Sovětů. Jako v každém příběhu musí zatčení takové ryby znamenat změny ve struktuře a specifikách práce CIA. Kromě soudu a článků v novinách ale k ničemu zásadnímu nedošlo. Špioni vždycky byli, jsou a také budou. Odhalit se dají jen ve dvou případech. Pokud sami chtějí, aby je někdo dopadl, nebo tehdy, když postupně ztratí ostražitost. Což byl právě Amesův případ.

Který další dvojitý agent libovolné mocnosti vás napadá?

Zdroj: ScienceDirect