Pražský hřbitov v Bohnicích pohřbíval i zdravé lidi. Stačilo být nepohodlný dědic nebo nemanželské dítě, rodina zařídila zbytek

Na svahu nad vltavským údolím v Bohnicích leží pohřebiště, pod jehož drnem odpočívá přes čtyři tisíce lidí, a většinu z nich dnes nikdo neumí pojmenovat.

Foto: Alena Pokorná / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Bohnický ústavní hřbitov vznikl jako provozní součást Psychiatrické nemocnice Bohnice, kterou Praha otevřela v roce 1903. Léčebna fungovala jako uzavřené městečko s pavilony, hospodářstvím, kostelem i pohřebištěm. Kdo v ústavu zemřel a rodina si tělo nevyzvedla, skončil v prostém hrobě označeném číslem, bez jména.

4 100 hrobů, přes 4 300 mrtvých: komu patří čísla na křížcích

Oficiální historie nemocnice uvádí 4 100 hrobových míst; materiály městské části Praha 8 pracují s odhadem přibližně 4 300 pohřbených osob. Do jednoho hrobu se v různých obdobích ukládalo více těl, starší ostatky ustupovaly novým. Pod travnatými kopečky leží nejen pacienti, ale i ošetřovatelé, řádové sestry, dělníci a úředníci nemocnice. Během první světové války sem přibyli italští vojáci ze zajateckého tábora a duševně nemocní přesunutí z Tridentu; válečným mrtvým připomíná kamenná mohyla v horní části areálu.

Pohřbívání probíhalo nejméně do roku 1951, kdy zanikla ústavní duchovní správa; formální dohled nad hřbitovem pak v roce 1963 převzala městská pohřební služba.

Kaple v plamenech a okultní setkání v osmdesátých letech

Dominantou pohřebiště bývala secesní kaple. V roce 1989 ji někdo úmyslně zapálil; oficiální materiály Prahy 8 označují viníky za vandaly. V archivních materiálech existuje zmínka o fotodokumentaci okultních setkání z osmdesátých let, k nimž tehdejší Veřejná bezpečnost zasahovala, ale konkrétní jména ani organizaci otevřené zdroje neuvádějí. Přímý důkaz, že právě tato komunita kapli zapálila, chybí; obě události se časově překrývají, kauzální spojení zůstává hypotézou.

Po požáru zůstalo torzo obvodových zdí, které přes tři dekády chátralo uprostřed náletových dřevin. V letech 2025–2026 začala rekonstrukce: zbytky zdiva jsou staticky zajišťovány a doplňovány cortenovou konstrukcí. Uvnitř má vzniknout stálá expozice věnovaná dějinám hřbitova a tisícům příběhů, které se pod jeho povrchem skrývají.

Legendy, které hřbitov obestírají

Místo je obestřeno řadou mýtů. Nejznámější tvrdí, že tu odpočívá Gavrilo Princip; bulletin Památníku Terezín dokládá, že Princip zemřel v terezínské věznici, byl tajně pohřben na tamním městském hřbitově a v roce 1920 jeho ostatky převezli do Sarajeva. Stopu v bohnickém ústavu ovšem skutečně zanechal L. Djukič, který zemřel v březnu 1917 právě zde. Pověst o vrahovi Pavlíčkovi, jehož hrob má ležet v jihozápadním cípu areálu, vychází z vyprávění historika Miloslava Nečáska, avšak ověřený hrobový záznam se dosud nepodařilo dohledat.

Radnice Prahy 8 prezentuje hřbitov jako „jedno z nejvýznamnějších, nejzáhadnějších a nejcitlivějších pietních míst v metropoli“ a klade důraz na historii a pietu.

Proč místo působí tak tísnivě

Síla bohnického pohřebiště pramení z fungování velkého uzavřeného ústavu po desítky let: pacient mohl strávit v Bohnicích zbytek života a pokud se příbuzní neozvali, dostal číslo a anonymní hrob. Čtyřicet let komunistického nezájmu proměnilo hřbitov v zarostlou pustinu. Vandalský požár kaple a následující dekády zanedbání přidaly vrstvy ponurosti.

Dobrovolníci v posledních letech odvezli 35 tun odpadu a zpřístupnili některé cesty; charakter lokality však zůstává záměrně neuhlazený. Přístup: metro C do Kobylis, autobus 200 na Sídliště Bohnice, přestup na linku 236 a vystoupení na zastávce U Draháně, pak asi pět set metrů pěšky kolem zadní brány nemocnice. Areál je mimo staveniště kaple volně přístupný; komentované prohlídky bývají zdarma a bez rezervace.