Zámek v Nekmíři sloužil hráčům paintballu, dnes má krov z 18. století a patentované tašky. Zvenku vypadají normálně, zevnitř jsou průhledné

Sedmnáct kilometrů severozápadně od Plzně stojí zámecký areál, který ještě před deseti lety připomínal soustavu zřícenin. Letos v létě se v jeho podkroví poprvé rozsvítilo, skrze střechu, která zvenku vypadá jako stará pálená krytina.

Foto: Sovicka169 / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Nekmíř má za sebou příběh, jaký v Česku sdílí stovky historických objektů: poválečné zestátnění, léta pod správou JZD, střídání majitelů po roce 1989, kteří neměli prostředky na údržbu, a nakonec tiché chátrání za náletovými křovinami. Jenže právě tady se scénář obrátil. V roce 2016 koupila areál firma Reks-Nem podnikatele Zdeňka Židka. Původní záměr? Sklady. Strategická poloha u krajského města, dobrá dopravní dostupnost, rozlehlé hospodářské budovy. Židek sám v rozhovoru přiznal, že ho budova „chytla“ až později, a rozhodl se zachránit i samotný zámek. Dnes, po více než 70 milionech korun investic, otevírá Nekmíř veřejnosti první expozici v opraveném podkroví. A klíčem k celé proměně je patentovaná střešní technologie, která do temného prostoru pustila denní světlo, aniž by narušila historickou siluetu.

Propadlé krovy, padající zdi a paintballová střelnice: jak vypadal Nekmíř před záchranou

Krátce po koupi spadla jedna z nosných zdí zámku. Při silnějším větru se zřítila i krajní stěna hospodářské budovy. Všechny krovy byly propadlé, do stěn zatékalo, nádvoří pokrýval odpad a bujná vegetace. Areál sloužil dokonce jako paintballová střelnice. Zdeněk Židek situaci popsal lapidárně: „Areál byl minutu před zánikem.“

Typický poválečný scénář venkovských sídel (ztráta původní funkce, utilitární využití, opuštění) dosáhl v Nekmíři extrémní podoby. Podle Národního památkového ústavu figuruje v Česku na seznamu ohrožených nemovitých kulturních památek přes 700 objektů. Kolik z nich se nachází ve stavu srovnatelném s Nekmíří před rokem 2016, veřejná data neprozrazují. Plzeňské pracoviště NPÚ mezi regionálně ohroženými stavbami uvádí třeba zámek v Dolní Lukavici nebo dvůr Sechutice. Nekmíř patřil k nejkritičtějším případům; pády zdí signalizovaly, že bez okamžitého zásahu areál definitivně zanikne.

Průhledné tašky NEBESYS: proč právě střecha rozhodla o budoucnosti zámku

Podkroví historických budov bývá tmavé, nevyužitelné, odříznuté od okolní krajiny. Klasické řešení (střešní okna nebo vikýře) narušuje střešní rovinu a u památkově chráněných objektů zpravidla narazí na zamítavé stanovisko. V Nekmíři architekt Přemysl Kokeš zvolil jinou cestu: systém NEBESYS, na nějž drží patent.

Princip spočívá v krytině, která zvenku zachovává tvar i barevnost běžných historických tašek. Vnější vrstvu tvoří perforovaný lakovaný hliníkový nebo smaltovaný ocelový plech. Vodotěsnost a tepelný komfort zajišťuje skrytá druhá vrstva; v průhledných partiích ji tvoří izolační trojsklo. Výsledek: z ulice nerozpoznáte rozdíl od pálené krytiny, zevnitř podkrovím proudí denní světlo a otevírá se výhled do krajiny.

Právě tato technologie proměnila dříve nevyužitelný prostor pod střechou v první veřejně přístupnou část zámku. Kokeš přitom krov obnovil jako repliku barokní konstrukce z 18. století; poškozené prvky demontoval, označil, uskladnil a chybějící doplnil novými. Spojení historické tesařské vazby s moderním střešním systémem je to, co návštěvník v podkroví vidí na vlastní oči. Oproti rozměrově pravidelným současným krovům vyžaduje práce s historickou konstrukcí individualizaci každého spoje a neustálé slaďování památkové věrnosti s novou funkcí.

Hospodářský dvůr jako motor záchrany: aneb kde vzít peníze na zámek

Ekonomická logika Nekmíře stojí na jednoduché úvaze: nejprve opravit hospodářské budovy, pronajmout je a z výnosů financovat obnovu samotného zámku. Židek uvádí, že 95 procent dosavadních nákladů pokryl z vlastních zdrojů. Veřejné peníze přišly cíleně a v omezeném rozsahu; Plzeňský kraj v roce 2024 uzavřel dotační smlouvu na 600 tisíc korun určených výhradně na obnovu části krovu. Smlouva výslovně vylučovala hrazení modernizačních položek typu vytápění, vzduchotechniky nebo elektroinstalací. Další podporu poskytlo Ministerstvo kultury a program IROP.

Schvalovací proces přitom trval bezmála pět let. Vlastník kulturní památky musí předem žádat o závazné stanovisko, projektovou dokumentaci průběžně konzultovat s NPÚ a veškeré práce musí zachovat rozpoznané památkové hodnoty. V případě Nekmíře vydával závazné stanovisko Městský úřad Nýřany. Volnější prostor má majitel jen tam, kde zásah nepoškozuje chráněné prvky a projde celým schvalovacím řetězcem. Pět let vyjednávání zní zdlouhavě, ale podle nás právě tato důkladnost garantuje, že výsledek obstojí i za dalších sto let.