Mrazivá historie gilotiny – zabijáckého nástroje, který byl vyroben s dobrými úmysly

Mechanická zařízení pro „posílání provinilců na věčnost“ se v Evropě používají celá staletí. Samotná gilotina se však nejvíce uchytila ve Francii během Velké francouzské revoluce. Podobně jako ostatní popravčí nástroje vyvolávala gilotina ve společnosti smutek a hněv, avšak měla vést ke spravedlivému trestu. Níže jsou o tomto zařízení uvedena základní fakta.

Důvod vzniku gilotiny

Pojmenování „gilotina“ vzniklo na konci roku 1789 a je spojeno se jménem Josepha Guillotina. Trest smrti byl v minulosti vykonáván často krutými způsoby. Guillotin přišel s nápadem na humánnější metodu popravy. Pomohl vyvinout zařízení pro rychlou a spolehlivou dekapitaci, tedy alespoň ve srovnání s dříve používanými meči a sekyrami. Následně se tomuto stroji začalo přezdívat po samotném lékaři Guillotinovi. A to přesto, že nebyl přímým vynálezcem, a navíc se snažil, aby jeho jméno nebylo s tímto ohavným nástrojem spojováno.

První oběť gilotiny

První osobou popravenou gilotinou byl Nicolas-Jacques Pelletier. Odsoudili ho za krádež a vraždu. Poprava se konala 25. dubna roku 1792, už od ranních hodin se začal shromažďovat dav, aby spatřil tuto podívanou. Pelletier vylezl na pódium natřené krvavě červenou barvou. Ostrá čepel mu sťala hlavu, která odletěla do proutěného koše. Krvavé stopy byly eliminovány.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Vše se seběhlo tak rychle, že publikum žíznící po krvi bylo zklamané. Někteří dokonce křičeli, aby vrátili dřevěnou šibenici. Navzdory jejich protestům se ve všech městech brzy objevily gilotiny. Jeden z katů, Charles-Henri Sanson, popravil 300 mužů a žen za tři dny a také 12 obětí za pouhých 13 minut. Smrti tedy proběhly bleskurychle.

Experimenty s gilotinou

Dekapitační zařízení byla známá již před Velkou francouzskou revolucí, ale v tomto období došlo k jejich výraznému vylepšení a objevily se právě i gilotiny. Dříve se takové stroje testovaly na živých ovcích, telatech či dokonce lidských mrtvolách. Při těchto experimentech studovali lékařští vědci zároveň také vliv mozku na různé funkce těla.

Život po popravě

Hlava po setnutí gilotinou je schopna nějakou dobu vidět a myslet. Samotný mozek totiž není zraněn, určitou dobu pokračuje v plnění svých funkcí. Teprve když se zastaví jeho přísun kyslíku, nastává ztráta vědomí a následná smrt. Potvrzují to pozorování očitých svědků a pokusy na zvířatech. Jedná se o náznaky, jako je hýbání rtů či oční reakce. Veškeré tyto procesy zcela ustávají do několika vteřin po popravě.

iZdroj fotografie: Unsplash

Sanson a rodinné tradice

Povoláním kata se ve Francii opovrhovalo, společnost se katům vyhýbala a obchodníci je často odmítali obsloužit. Museli proto bydlet se svými rodinami mimo město. Kvůli pošramocené pověsti měli potíže při uzavírání sňatků, takže oni a členové jejich rodin si mohli klidně vzít vlastní sestřenice. Nejznámějším katem byl již zmíněný Charles-Henri Sanson, který začal pomáhat při popravách už v patnácti letech. Jeho nejznámější obětí se stal Ludvík XVI. v roce 1793. Sansonův syn Henri kráčel v jeho stopách a sťal Marii Antoinnetu.

I přes všechno neštěstí, které po sobě Sansonova rodina zanechala, byla gilotina široce používána. A to i za účelem sebevraždy. Většina těchto nešťastníků si gilotinu nebo její přibližnou repliku sestavila sami doma. Spousta z nich nařídila mechanismus tak, aby se spustil v dobu, kdy budou spát. Všeobecně se tedy jednalo o snazší odchod na onen svět. Osoba, která byla popravena, tolik netrpěla a mučicí praktiky z většiny vymizely.

Jaký je váš názor na tehdejší zavedení gilotiny pro vykonání popravy?

Zdroj: ScienceNews