Podle vědců hudba dokáže posluchače zaujmout a synchronizovat jejich mozkové vlny

Jak se to ovšem děje s hudbou, která dokáže své posluchače nebo publikum držet v zaujetí velmi dlouhou dobu? Čím je to způsobeno, že to hudba dokáže? Nedávná studie mapuje nový základ v porozumění nervových reakcí na hudbu.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Pradávný nástroj

Hudba je úžasný nástroj, který je tu s námi už od pradávna. Už pravěcí lidé se začali s hudbou seznamovat pomocí různých výkřiků, zvolání, tancování kolem ohně atd. Hudba nás provází po celý život a pro mnohé lidi je to prostředek k živobytí. Na světě je plno umělců, kteří se hudbou živí a které hudba přímo proslavila. Jen si vzpomeňte na světové hudební skladatele a jejich dokonalou hudbu. Každý máme svůj oblíbený žánr, ale opravdovou klasiku nelze nahradit ničím.

Mapování nervových reakcí

Hudba nás dokáže dokonale uchvátit. Když posluchači poslouchají hudbu nebo muziku, jako by s ní přímo komunikovali. Skladatelům a umělcům se hudba tvoří přímo v hlavě, a díky tomu mohou vznikat umělecká hudební díla. Když posloucháme hudbu, pozorně nasloucháme zvukům, které vycházejí ze sluchátek, z rádia, z orchestru, z hudebního nástroje, gramofonu a mnoha dalších prostředků. Poslouchání těchto zvuků je jistě velmi užitečný a příjemně investovaný čas. Studie vědeckého týmu z The City College v New Yorku a Univerzity v Arkansasu mapuje nový základ v oblasti porozumění nervových reakcí na hudbu.

Posluchači se synchronizují

Navzdory důležitosti bylo obtížné studovat interakce s hudbou vzhledem k limitům. Vědci měřili synchronizaci mozkových vln v publiku, které právě poslouchalo hudbu, jež publikum dokonale uchvátilo a zaujalo. Jakmile je posluchač naplno zapojen do hudby, resp. je na hudbu napojen, jeho nervová reakce je synchronní s reakcí ostatních posluchačů v publiku. Vzájemná korelace mozkových vln je tedy měřítkem napojení se na hudbu.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Opakováním se napojení snižuje

Podle zjištění vědců a odborníků se napojení posluchače snižuje s opakováním stejné hudby. Jedná se ovšem op případ známých hudebních děl. Neznámé hudební styly mohou udržet zájem publika mnohem déle. Jedná se zejména o jednotlivce, kteří mají určitý hudební cit a výcvik. Při opakovaných expozicích instrumentální hudby klesala korelace mezi subjekty. Kromě toho účastníci s formálním hudebním výcvikem vykazovali více vzájemných korelací mezi subjekty hudby a udržovali je v expozicích hudby neznámého stylu. Ať už je to tak nebo tak, rozhodně se jedná o další významný objev z oblasti kulturního života.