Muž v kómatu navštívil budoucnost a není vůbec dobrá. Vše se začne hroutit od roku 2300

Ležel v kómatu, ale jeho vědomí prý putovalo tisíce let dopředu. Paul Dienach tvrdil, že se ocitl v roce 3906, kde mu lidé budoucnosti ukázali dějiny lidstva.

Zdroj fotografie: Pixabay

Na první pohled obyčejný příběh z počátku 20. století. Nemocný muž, dlouhé kóma, pomalé zotavování. Dost možná smutné vyprávění pro rodinu, ale jinak? Jenže oním mužem byl Paul Amadeus Dienach, který se do historie lidstva zapsal něčím naprosto neuvěřitelným. Tvrdil totiž, že zatímco jeho tělo leželo bezvládně na lůžku, jeho vědomí se přeneslo tisíce let do budoucnosti.

Rok v kómatu, tisíciletí v budoucnosti

Dienach se kolem roku 1921 dostal do hlubokého kómatu, které trvalo déle než rok. Po probuzení ale tvrdil, že to rozhodně nebylo jen tak. Tvrdil totiž, že se jeho vědomí ocitlo v těle muže jménem Andreas Northam, žijícího ve vzdálené budoucnosti. Lidé této éry prý jeho stav chápali a nebyli jím nijak překvapeni. Podle nich šlo o tzv. vědomý skluz. Nešlo o sen, ale o skutečný pobyt v jiném čase.

A podle jeho slov se rozhodně nejednalo o nějaký obyčejný výlet. Obyvatelé roku 3906 mu totiž umožnili nahlédnout do dějin lidstva od 21. století dál (záměrně přitom vynechali informace o jeho vlastní době, aby nenarušil běh dějin po jeho návratu).

Deník, který měl všechny lidi varovat

Po probuzení v roce 1922 si Dienach uvědomil, že mu nejspíš nezbývá mnoho času. Rozhodl se proto vše sepsat do deníku, který se později stal základem knihy známé jako Kroniky z budoucnosti. Na mnoha stránkách tu popsal vývoj lidstva v následujících tisíciletích. A musíme přiznat, že některé pasáže jsou mrazivé i dnes.

Temná století a začátek zkázy

Podle Dienacha mělo lidstvo mezi lety 2000 a 2300 projít obdobím hluboké krize. A právě to všechno zní tak nějak povědomě. Přelidnění, ekologická devastace, extrémní rozdíly mezi bohatými a chudými a neustálé konflikty... Vrcholem toho všeho má být globální válka kolem roku 2309, která potrvá celé století a zcela změní podobu světa.

Zmiňuje také nešťastnou kolonizaci Marsu (i k té se podle všeho pomalu blížíme), která skončí katastrofou, a následný kolaps starého systému. Teprve po téhle apokalypse má vzniknout společenství, kterému říká Globální unie národů, a později také globální parlament složený nikoli z politiků, ale z vědců a humanitárních osobností. Peníze mají také ztratit význam a lidstvo se má konečně naučit hospodařit se zdroji rozumně. Následovat podle něj bude velký zlatý věk, při kterém budou lidé klást důraz především na svůj duchovní rozvoj. Dienach dokonce popisuje jakési duchovní probuzení, kdy lidé získávají schopnosti, které dnes považujeme za nepředstavitelné. Co je na tom však pravdy, je zatím těžké říct.