Obydlí slavného rodu Markvarticů spláchla smůla. Zřícenina Zvířetic u Jizery patří k nejkrásnějším u nás

15. září 1720 udeřil blesk do věže zámku Zvířetice. Požár, který následoval, proměnil kdysi honosné šlechtické sídlo nad Jizerou v ruinu, kterou už nikdo nechtěl opravit.

Foto: MartinVeselka / Creative Commons / licence CC BY-SA 4.0

Zvířetice stojí na táhlé ostrožně nad pravým břehem řeky, dva kilometry jihozápadně od Bakova nad Jizerou. Kdo sem přijde poprvé, obvykle nečeká, co uvidí: ne pár rozpadlých zdí, ale rozlehlý areál s torzy paláců, kaplí, opevněním, 42 metrů hlubokou studnou a napůl zachovalou válcovou věží, ze které se dá rozhlédnout po celém Pojizeří. Je to zřícenina, na které se dají číst tři stavební epochy najednou: gotická, renesanční i barokní. Zámeckých ruin tohoto typu je podél Jizery výrazně méně než klasických hradních trosek. A právě proto stojí za to vyprávět, jak k té zkáze vlastně došlo.

Od hradu na obchodní cestě k panské rezidenci

Příběh začíná ve 13. století. Zdislav z Lemberka z rodu Markvarticů vybudoval na ostrožně gotický hrad, který hlídal starou zemskou cestu z Prahy do severních Čech a pojizerský brod pod kopcem. Strategická poloha přinášela příjmy z mýta i kontrolu nad krajem.

Hrad přečkal husitské bouře, historická literatura pracuje s pravděpodobným neúspěšným obléháním, opřeným o pozdější zmínku v urbáři z roku 1669. Přímý dobový zápis z obléhání se nedochoval, ale fakt, že rod si sídlo podržel až do roku 1504, naznačuje, že husité Zvířetice nezlomily. Ani třicetiletá válka objekt nezničila. Po roce 1623 ho získali Valdštejnové a místo obranného hradu z něj postupně udělali pohodlné panské sídlo. Vartenberkové předtím přidali renesanční přestavbu, Valdštejnové pak barokní kapli, jízdárnu a reprezentativní úpravy nádvoří. Vrchol přišel za Marie Eleonory z Valdštejna, kolem roku 1683 měly Zvířetice podobu plnohodnotného barokního zámku.

Dva požáry, dva různé osudy

V roce 1693 areál poprvé vyhořel. Opravy ale proběhly poměrně rychle, sídlo bylo stále funkční, sloužilo správě panství a Valdštejnům dávalo smysl ho udržovat.

Jenže mezi prvním a druhým požárem se něco zásadního změnilo. Marie Eleonora zemřela, rod přesunul pozornost k modernějšímu a pohodlnějšímu Mnichovu Hradišti a Zvířetice klesly na úroveň hospodářsko-správního zázemí. Když 15. září 1720 blesk znovu zasáhl věž a oheň pohltil zámek podruhé, nikdo už neměl důvod investovat do obnovy. Sídlo zůstalo opuštěné. Místní ho začali rozebírat na stavební materiál. Na přelomu 19. a 20. století se zřítila část věže. Z reprezentativní rezidence zbyla romantická kulisa.

Právě v tom spočívá paradox Zvířetic: nepřežily proto, že by byly slabé. Přežily staletí válek a přestaveb. Zlomil je až okamžik, kdy přestaly být potřeba.

Romantici, Mácha a studna s tajemstvím

Devatenácté století dalo ruině druhý život. Zvířetice objevili romantičtí umělci, mezi nimi Karel Hynek Mácha, který zříceninu kreslil. Místo se stalo kulisou, jakou si romantismus žádal: rozpadlé zdi, břečťan, řeka dole, nebe nahoře.

Dodnes tu ale přitahuje pozornost jeden konkrétní detail, studna. Hluboká 42 metrů, s průměrem přes tři metry, sahá podle oficiální prezentace až k úrovni dna Jizery. Asi osm metrů pod povrchem z ní odbočuje chodba. Pověst říká, že vedla jako tajný únik k řece. Realita je střízlivější: chodba spojovala studnu se sklepy starého paláce a sloužila nejspíš jako chladicí prostor, středověká „lednice“. Při čištění studny v letech 1976–1977 v rámci akce Brontosaurus se našly početné artefakty z vrcholného středověku a počátku novověku, mimo jiné kompletní kord ze začátku 17. století.

Co tu najdete dnes

Od roku 2007 patří Zvířetice městu Bakov nad Jizerou a místo prošlo proměnou, která z něj udělala víc než jen hradní trosky v krajině. V roce 2015 vzniklo infocentrum s expozicí, nový most do nádvoří a vnější schodiště na věž, která dnes slouží jako rozhledna.

Uvnitř infocentra běží 3D rekonstrukce zámku k roku 1683, tedy v době jeho největší slávy. Jsou tu historické grafiky, fyzický model areálu i srovnání podoby věže před jejím částečným zřícením kolem roku 1897 a dnes. Kontrast mezi tím, co vidíte na obrazovce, a tím, co pak potkáte venku mezi zdmi, je nejsilnějším zážitkem celé návštěvy.

Pro sezonu 2026 oficiální web Českého ráje uvádí provoz od dubna do října:

• Duben–červen, září–říjen: víkendy 9:30–12:30 a 13:00–17:30
• Červenec–srpen: úterý–pátek 9:30–12:30 a 13:00–17:30, víkendy do 18:00
• V létě je k dispozici i velký okruh s průvodcem

Autem se dostanete přes Bakov nad Jizerou do Podhradí, kde je parkoviště u infocentra. Od něj vede krátké stoupání ke zřícenině.

Proč stojí za to vyrazit právě sem

Zvířetice nejsou typická hradní ruina, jakých jsou po Čechách desítky. Jsou vzácným příkladem zámecké zříceniny, místa, kde je na jednom místě čitelný celý oblouk od středověké pevnosti přes renesanční a barokní přestavby až po definitivní opuštění. Většina podobných sídel buď přežila jako funkční zámky, nebo zmizela úplně. Zvířetice zůstaly přesně uprostřed, dost zachovalé na to, aby vyprávěly, a dost zničené na to, aby ten příběh bolel.