Z nejošklivějšího města Evropy se stala atrakce, kterou chtějí vidět turisté z celého světa

Všechno to začalo asi před 10 lety, když nizozemské noviny popsaly dnes již známé belgické město jako „nejošklivější město na světě“.

Zdroj fotografie: iStock

Belgické město Charleroi bylo po krachu průmyslu a kvůli nedostatku finančních prostředků ponecháno postupnému úpadku. V této části země také přestaly jezdit vlaky a město společně s 200 000 obyvateli bylo prakticky ponecháno napospas osudu. Jediné, s čím se zde žijící člověk každý den setkával, byly rozpadající se budovy, továrny, graffiti na zdech a enormní počet opuštěných paneláků.

Město, které nemá co nabídnout?

Město se sice nachází jen 64 km jižně od Bruselu, ale přístup k hlavnímu městu byl velice omezený, nádraží věčně zelo prázdnotou. Navíc běžně, když jste se vydali na procházku městem, tak jste mohli spatřit různě povalující se vraky letadel a vrtulníků. Na pohled rozhodně nic pěkného, navíc se dlouho zdálo, že neexistuje způsob, jak život ve městě zlepšit.

Dle zprávy Maptie, humanitární organizace, která se stará o svět kolem nás a zaměřuje se na problémy, museli nedávno dva starostové tohoto města rezignovat. Důvodem bylo zapletení do finančních skandálů. Asi nic překvapivého, vzhledem ke zdejším extrémním podmínkám. Každý člověk by odtud raději emigroval.

Významná minulost města

Dvě až pět linek metra bylo navrženo pro obsluhu města, ale nikdy nebyly dokončeny. Prázdné stanice dlouho sloužily jako semeniště vandalů, samozvaných graffiti umělců a narkomanů. Vždy tomu tak ale nebylo. Minulost města vypadala úplně jinak. Výroba uhlí a ocelářství byla v tomto městě průmyslovým klenotem. Belgie měla po Velké Británii druhou nejdelší železniční síť na kontinentu. V 90. letech však nedostatek uhlí a oceli znamenal počátek konce a tvrdě zasáhla finanční krize.

Zdroj fotografie: Unsplash

Přijetí nedostatků bylo prvním krokem vpřed

Všechno to začalo před 10 lety, když nizozemské noviny popsaly město jako „nejošklivější město na světě“. Ani pro měšťany to nebylo příjemné a nechtěli si to přiznat. K tomuto pronásledování se přidala i další média a psaní o depresivním městě každým dnem přibývalo. Stačilo pár textů o tom, jak je na tom město bídně, a rázem zde začali přijíždět turisté. Místní je přivítali připravení. Rozhodli se využít moment a „epitet“, který jejich město nese, a využili ho. Začali tedy rozvíjet jakousi exotickou a absurdní turistiku. Možná se to dá přirovnat k výletu na Černobyl.

Město, které začalo znovu vzkvétat

Někdejší město duchů je dnes „živější“, nebezpečné oblasti jsou dnes zkrocenějšími stezkami pro pěší, ulice mají nový asfalt, začaly se stavět budovy a obchodní centra. Místní umělec Nicolas Buissart pořádá „městské safari“, ve kterém bere hosty do prázdných továren a prochází se s nimi po nejdepresivnější ulici Charleroi. Opuštěné továrny slouží jako místa, která poskytují široký výhled na město.