Kateřina Veliká svrhla manžela a modernizovala Rusko. Ze sbírky jejího erotického nábytku se ale lidé červenají dodnes

Carevna, která sesadila vlastního muže a přestavěla správu říše, dodnes budí rozruch kvůli stolku a židli s explicitní výzdobou. Stopa vede ke dvěma snímkům z roku 1941.

Zdroj fotografie: Picryl

V roce 2017 se v londýnské aukční síni Sotheby’s objevil kus nábytku, u kterého návštěvníci zpomalovali krok. Malovaný stolek z překližky, vysoký 72,5 centimetru, s deskou o průměru 96 centimetrů a s odhadní cenou zhruba 430 až 580 tisíc Kč. Šlo o moderní kopii. Vzorem měl být originál údajně dodaný ruské carevně Kateřině Veliké. Katalog k němu připojil historku, jakou by nevymyslel ani scenárista: dvě fotografie stolku a židle s otevřeně tělesnými motivy měli roku 1941 pořídit vojáci wehrmachtu v jednom z carských paláců u Petrohradu. Žena, která ovládla největší říši Evropy, tak dodnes plní titulky také kvůli nábytku. Abychom pochopili proč, musíme začít u skutečné moci, kterou tahle panovnice držela v rukou.

Převrat proti Petru III.: cesta německé princezny na ruský trůn

Kateřina přišla na svět na jaře 1729 jako německá princezna a do Ruska ji přivedl sňatek s následníkem trůnu. Její manžel Petr III. usedl na trůn po smrti carevny Alžběty Petrovny v prosinci 1761. Vládl zhruba půl roku a během té doby si stihl popudit podstatnou část důstojnického sboru. Uzavřel smlouvu s Pruskem, vrátil územní zisky ze sedmileté války, za které ruští vojáci krváceli, a sáhl na církevní majetek.

Kateřina pochopila, že armáda i dvůr hledají alternativu. Nabídla jim sebe. Po převratu v létě 1762 se Petr vzdal koruny, skončil ve vazbě a krátce nato zemřel za okolností, které dodnes nikdo uspokojivě nevysvětlil. Manifest o nástupu nové panovnice byl vyhlášen 17. července 1762 podle dnešního kalendáře.

Následovalo čtyřiatřicet let vlády. Kateřina zemřela v listopadu 1796 a podle Encyclopaedia Britannica patří k nejvýznamnějším vladařům v dějinách Ruska. Uchvatitelka, která trůn získala bez jediného dědického nároku, si ho dokázala udržet déle než většina jejích krevně oprávněných předchůdců.

Reformy Kateřiny Veliké: osvícenský Nakaz, gubernie a privilegia šlechty

Carevna si dopisovala s Voltairem i Diderotem a osvícenské ideje chtěla přetavit v praxi. Nejambicióznějším projektem se stal Nakaz z roku 1767, rozsáhlá instrukce pro komisi, která měla sepsat nový zákoník. Kodex nakonec nevznikl a přímý dopad dokumentu zůstal skromný. Přesto se Nakaz zapsal do ruského politického myšlení jako manifest toho, jak si panovnice představovala rozumně spravovaný stát.

Hmatatelnější výsledky přinesly další kroky:

• 1775: reforma provincií, která přeorganizovala správu obrovského území,
• 1785: listiny privilegií pro šlechtu a města,
• průběžně: podpora škol, nemocnic a sirotčinců, ekonomická liberalizace a vznik státem podporované školy pro dívky.

K tomu se přidala územní expanze a podíl na dělení Polska. Rusko pod Kateřininým žezlem výrazně posílilo vliv v Evropě. Stinnou stránkou zůstalo, že reformy upevnily postavení šlechty a nevolnictví nechaly nedotčené. Podle nás právě tahle kombinace osvícenské rétoriky a tvrdé mocenské kalkulace dělá z Kateřiny figuru, o které se debatuje dodnes. Bulvár ale táhne jinam.

Erotický stolek ze Sotheby’s a záhadné fotografie wehrmachtu z roku 1941

Zpátky k aukci. Katalog Sotheby’s popisuje stolek jako kopii kusu z carevnina údajného erotického kabinetu. Originál měl patřit k „excentrické sadě nábytku“ a dvě fotografie měly zachytit právě stolek a k němu příslušející židli. Oba kusy podle popisů nesly explicitní tělesnou výzdobu, která i dnešního diváka uvede do rozpaků.

Na tom, kde se komnata nacházela, se tradice neshodne. Jedna verze ji umisťuje do soukromých apartmánů v Gatčině, druhá do některého z paláců v Carském Selu. Katalog pracuje s podmíněným jazykem a odkazuje na starší literaturu z roku 1971. Jména vojáků, archivní signatura, negativy ani přesné datum pořízení snímků v něm uvedeny nejsou.

Proč tedy historka drží tak pevně? Podle nás proto, že kombinuje dvě vrstvy. Jedna je hmatatelná: existuje fyzická kopie stolku, kterou si lze prohlédnout a vydražit, a existují snímky, o nichž se mluví. Druhá vrstva, tedy přímé vlastnictví carevnou, zůstává bez potvrzeného původu. Ta mezera legendě paradoxně prospívá. Fotografie dokládají, že určitá erotická ikonografie existovala. Co přesně stálo v carevnině ložnici, ponechávají fantazii.

Další stopy zahladila válka. Carské Selo bylo 28 měsíců okupováno a Státní muzeum Carské Selo popisuje Kateřinský palác v roce 1944 jako vypálený skelet. Gatčina utrpěla rovněž rozsáhlé škody. Pokud originální kusy někdy existovaly, mohly v plamenech zmizet spolu se vším ostatním. Dnes je žádná instituce nevystavuje.

Kůň, dvanáct milenců a tajná komnata: proč se mocná žena stala terčem

Erotický nábytek zapadá do širšího vzorce. Mocné panovnice bývaly odjakživa zesměšňovány skrze svou sexualitu a Kateřina k tomu nabízela ideální materiál: vládla sama, měla favority a nepřátel měla habaděj. Nejhrubší pomluvy podle History.com rozšiřovali odpůrci až po její smrti. Nejznámější z nich, že zemřela při styku s koněm, je čirá smyšlenka. Carevnu zabila mrtvice.

Milenci ovšem skutečně existovali. Životopisec Robert K. Massie jich napočítal dvanáct: Saltykova, Poniatowského a Orlova ještě před nástupem na trůn a dalších devět během vlády. Populární texty rády uvádějí 22, bulvár se nezastaví ani u čísla 300. Favorité od ní dostávali statky i posty a měli přístup do jejích soukromých pokojů.

Výjimečná byla Kateřina hlavně tím, že byla žena. Instituce favoritů fungovala v Rusku už za Alžběty Petrovny a evropští monarchové milenky běžně udržovali. Současníky u Kateřiny dráždil spíš věkový rozdíl mezi ní a jejími vyvolenými a otevřenost, s jakou je u dvora vystavovala. Moderní disertace Thomase Lowishe připouští četné vztahy, obraz zhýralé nymfomanky ale v pramenech oporu nenachází. Smithsonian Magazine upozorňuje, že představy o „nepřirozeném sexuálním apetitu“ dlouhodobě zastiňují carevnin politický odkaz.

Tady leží jádro celé záhady. Čím větší moc žena měla, tím silnější byla touha ji zmenšit na postavičku z ložnice. Stolek s explicitní výzdobou je pro takový příběh dokonalou rekvizitou.

Křeslo lásky Eduarda VII. v Praze a habsburská stopa carevny

Kdo by chtěl podobnou atmosféru zažít v Česku, najde ji v pražském Sex Machines Museum. Tři patra, 600 metrů čtverečních, 350 předmětů, vstup jen pro dospělé a základní vstupné 350 Kč. Kateřinin nábytek tam nestojí. Lze tam ale spatřit repliku slavného křesla lásky britského krále Eduarda VII. Ten si ho podle HistoryExtra nechal vyrobit pro pařížský nevěstinec Le Chabanais ještě jako princ z Walesu. Opěrky a stupňovité uspořádání byly uzpůsobené pro hrátky se dvěma partnerkami. U Eduarda známe výrobce i místo, originál se po aukci údajně ocitl v soukromých rukou.

Erotické motivy ovšem provázejí mocné odnepaměti. Britské muzeum opatruje starobabylonskou terakotovou destičku s milostnou scénou z doby kolem roku 1800 před naším letopočtem, berlínské Pergamonské muzeum zase asyrský reliéf z Aššuru.

Do českých dějin Kateřina vstoupila přes Habsburky. Josef II. se s ní poprvé setkal 4. června 1780 v Mohylevu. Po smrti Marie Terezie začal rychle jednat o spojenectví a v roce 1781 si oba panovníci vyměnili tajné dopisy o vzájemné obraně a společném postupu proti Osmanské říši. Muž, jemuž patřily i české země, tak uzavíral alianci s ženou, o které se v salonech šuškaly pikantní historky.