Když lidé začali jíst egyptské mumie: Svého času se věřilo, že dokáží vyléčit mnohé zdravotní neduhy

Zdůvodnění tohoto jevu poskytuje drobný vhled do těch nejbláznivějších oblastí evropské historie. Tedy doby, kdy byl celý kontinent egyptskými mumiemi doslova posedlý. Evidentně ve všech ohledech. První byla víra, že rozdrcené nebo zkapalněné lidské pozůstatky mohou vyléčit cokoli. Od dýmějového moru po obyčejnou bolest hlavy. K tomu ještě přispěly děsivé představy viktoriánského období týkající se zábavy, kterou si dopřát po večeři.

Jeden postup použitelný na všechno

Mrtvá těla v plátně pocházející z Egypta byla totiž objektem fascinace od středověku po 19. století. Víra, že mumie dokáží vyléčit naprosto všechno, tak vedla lidi po celá staletí ke konzumaci věcí, které chutnaly naprosto příšerně. Všem těmto přípravkům se říkalo mumia a šlo o medicínu konzumovanou boháči i chudáky. Byla běžně dostupná v apatykách a vytvářena z mumií, které do Evropy putovaly prakticky přímo z egyptských hrobek.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Během 12. století pak apatykáři používali drcené mumie pro nejrůznější lékařské účely. Ve světě fungujícím bez antibiotik předepisoval lékař mleté lebky, kosti i maso. Léčilo se tak prakticky všechno. Ne každého to ale přesvědčilo. Například královský lékař Guy de la Fontaine silně pochyboval o validitě takového postupu. Viděl také falešné mumie z mrtvých rolníků roku 1564 v Alexandrii. Uvědomil si tedy, že lidé se dají velmi snadno podvést.

Od léků po večírky vyšší společnosti

Ne vždycky totiž docházelo ke konzumaci skutečných starověkých mumií. Padělky ovšem ukazují na zajímavou okolnost: existovala konstantní poptávka po mrtvém mase, které bylo užíváno v lékařství. A dodávky skutečných egyptských mumií tento trh nemohly zdaleka pokrýt. Někteří lékaři si ovšem mysleli, že naopak čerstvé maso a krev obsahují život, který mrtvé tkáně už dávno postrádají. Tohle záhy přesvědčilo i ty nejurozenější, třeba anglického krále.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Ještě do roku 1909 používali lékaři mleté lebky na léčbu neurologických potíží. Od 19. století však lidé mumie už nekonzumovali. Viktoriánská doba přivedla do módy „rozbalovací slavnosti“. Na soukromých akcích tak byly v rámci zábavy rozbalovány právě egyptské mumie. Napoleonova první výprava do Egypta v roce 1798 totiž zažehla evropskou zvědavost. Cestovatelé pak mohli nakupovat mumie přímo v egyptských ulicích.

Změna vkusu a moderní mumie

Zmíněné oslavy skončily s počátkem 20. století. Vzrušení se stalo špatným vkusem a lidé také litovali nevratného poškození archeologických artefaktů. Objev Tutanchamonovy hrobky pak posílil naprosté šílenství, které ústilo ve styl art deco. Ten se otiskl do všeho od dveří v Chryslerově mrakodrapu po tvar hodinek. Náhlá smrt Lorda Carnarvona v roce 1923 ke všemu ještě přidala pověru o faraonově kletbě.

V roce 2016 pořádal egyptolog John J. Johnston první veřejné rozbalení mumie od roku 1908. Trochu věda, trochu show, trochu umění. Vytvořil přesvědčivou rekonstrukci toho, co se běžně dělo za viktoriánské éry. Bylo to naprosto fádní a nevkusné, i když byla mumie jen herec zabalený v obvazech. Odehrálo se to v Londýně v Nemocnici svatého Bartoloměje. Šlo o moderní připomínku, čím vším si mumie za svou existenci už musely projít.