Město Šu-lin u Tchaj-peje rozesmívá každého Čecha. Za názvem stojí oddělení 17 vesnic v roce 1946 a čínská fonetika

Městský obvod na jihozápadě Nové Tchaj-peje ukrývá 156 stánků, kilo sladkostí za šedesát korun a atmosféru, kterou velké turistické trhy dávno ztratily.

Foto: Public Domain Pictures

Když česká cestovatelka Taťána Kynčlová zveřejnila video z tchajwanského městečka jménem Šu-lin, ozvala se jí Češka žijící na ostrově s jedinou větou: „Všechny Čechy to baví.“ Fonetická shoda s českým vulgarismem je samozřejmě náhoda, v mandarínštině název odkazuje ke stromovému lesu, protože místní kdysi vysázeli stromy podél břehů řeky Dahan po ničivých povodních.

Odkud se vzal „stromový les“ u kováren

Území dnešního Šu-linu se původně jmenovalo Fengguidian, podle hustého výskytu kováren. Po záplavách na řece Dahan obyvatelé vysadili podél břehů ochranné pásy stromů, krajina zhoustla zelení a kolemjdoucí začali říkat, že jdou „do šu-linu“, doslova do zalesněného místa. Jméno zůstalo. V roce 1946 se Šu-lin administrativně oddělil od sousedního Yingge, v roce 1999 povýšil na město a od roku 2010 funguje jako městský obvod Nové Tchaj-peje se sto padesáti tisíci obyvatel.

Pro českého turistu je podstatné jediné: z centra Tchaj-peje sem jede příměstský vlak TRA, jízdenka vyjde zhruba na 12 korun a stanice Shulin leží prakticky na dosah nočního trhu.

Co ochutnat na trhu, kde se platí v drobných

Oficiálně vedený noční trh Šu-lin se táhne po ulici Bo’ai mezi Bao’an Street a uličkou Lane 97 na Zhenqian Street. Provozní doba je oficiálně od pěti odpoledne do desíti večer, okolní obchody a chrám ale žijí až do půlnoci. Nejlepší čas pro příchod? Kolem šesté, kdy stánkaři rozjedou grily naplno.

Sortiment se dá rozdělit do tří pater odvahy:

• Bezpečný vstup: bubble tea (kolem 60 Kč), knedlíčky plněné vepřovým, hovězím nebo zeleninou, želé, ananasové koláče, čerstvé ovoce.
• Střední úroveň: omeleta s ústřicemi v bramborovém těstíčku, tchajwanská klasika, kterou zvládne i opatrnější jedlík.
• Odvážná zóna: smažené fermentované tofu s intenzivní vůní, masové špízy z vepřových střev, kachních jazýčků nebo rybí kůže.

Kynčlová ve své reportáži z února 2026 popisuje hory sladkostí prodávaných na váhu za 60 korun za kilogram. Při aktuálním kurzu tchajwanského dolaru to odpovídá zhruba 91 TWD, částka, která pro levný lokální stánek působí naprosto reálně. Designovější kusy oblečení se tu míchají s běžným levným textilem a kdo hledá místně ukotvený suvenýr, měl by zkusit koláčky z červeného kvasu. Šu-lin se oficiálně prezentuje jako domov této fermentační tradice.

Proč Šu-lin vyhrává nad slavnějšími trhy v centru

Tchaj-pej má ikonické noční trhy: rozlehlý Raohe u stanice Songshan, tradiční Ningxia s odděleným pěším a automobilovým provozem. Obě adresy jsou organizované, přehledné a plné zahraničních návštěvníků. Šu-lin je jiný. Ulicí projíždějí motorky, stánky se tísní vedle zaparkovaných aut, nikdo tu nepočítá s anglickým menu. Právě proto tu člověk ochutnává Tchaj-wan takový, jaký ho místní žijí každý večer.

Podle nás je to nejsilnější argument pro odbočku: kdo chce vidět noční trh bez selfie tyčí a dvojjazyčných cedulí, nasedne na vlak a za dvanáct korun je v jiném světě. A pokud zbude čas, hora Datong nad Šu-linem nabízí večerní panorama širšího Tchaj-peje, historická stanice Shanjia z roku 1901 zase připomíná uhelnou minulost celé oblasti.