Vodopády Tis Abay v Etiopii produkují aerosol viditelný na kilometry. Vděčí za něj miliony let starému bazaltovému prahu

Skotský cestovatel James Bruce dorazil k vodopádům v 18. století a zapsal si, že pohled na ně se z paměti nevytrácí.

Foto: Marku1988 / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Dnes, o dvě a půl století později, stojí nad kaňonem horního Modrého Nilu turisté z celého světa a vidí v podstatě totéž: širokou stěnu vody, která se řítí přes vulkanickou hranu do rokle a tříští se na miliardy kapek. Jenže síla toho obrazu kolísá. Závisí na sezóně, na dešťových srážkách nad Etiopskou vysočinou a od roku 2001 stále výrazněji na tom, kolik vody zrovna odčerpávají hydroelektrárny pár kilometrů proti proudu.

Třetihorní bazaltový práh: proč tu řeka padá, a ne teče

Etiopská vysočina je geologická anomálie. Před zhruba 34 miliony let se tu začaly vrstvit mohutné výlevy čedičové lávy, takzvané příkrovové bazalty, které postupně vybudovaly plošinu o mocnosti stovek metrů až několika kilometrů. Modrý Nil si do tohoto souvrství za miliony let vyhlodal hluboký kaňon. Tam, kde tok narazil na zvlášť odolnou lavici kompaktního bazaltu, vznikla strmá hrana. Právě přes ni dnes voda přepadává.

Studie Prave et al. z roku 2016 publikovaná v Earth and Planetary Science Letters datovala vulkanické epizody v okolí jezera Tana na 34,05 ± 0,56 milionu let pro nejstarší fázi a 28,90 až 23,75 milionu let pro mladší mafické výlevy. Přesný vzorek přímo z přepadové hrany vodopádů sice vědci dosud neodebrali, ale regionální kontext je jasný: Tis Abay stojí na třetihorním podloží starém desítky milionů let.

Tvrdost bazaltu hraje klíčovou roli. Drží hranu strmou a souvislou, takže se voda nerozptyluje do kaskád, ale padá volným pádem. A právě volný pád ze 45 metrů do úzké rokle generuje ten mohutný aerosol, mlhu, která dala vodopádům amharské jméno Tis Abay, v překladu „Velký dým“.

Hydrologie „Velkého dýmu“: od sezónního maxima po utlumenou vodu

V plné síle se Tis Abay rozprostírají do šířky kolem 400 metrů. Pětačtyřicetimetrový pád, dunivý hukot, duhy protínající aerosolovou clonu; oficiální etiopský turistický web hovoří o „hřmící stěně vodní tříště“. Jenže tahle podívaná má přísný kalendář.

Hlavní dešťová sezóna trvá přibližně od června do září. Hydrologická data z reportu Nile Basin Initiative ukazují dramatický rozptyl průtoků:

• Květen–červen (před deštěm): přibližně 11–12 m³/s přes hranu vodopádů
• Září (kulminace): kolem 357 m³/s
• Říjen (doznívání): asi 314 m³/s

Průměrný roční objem přirozeného toku v tomto úseku činil 4 017 milionů m³, tedy zhruba 127 m³/s. Rozdíl mezi suchým a mokrým obdobím je třicetinásobný. Kdo přijede v březnu, spatří spíš několik proudů stékajících po skalní stěně. Kdo dorazí v září, stojí před vodní oponou, která zakrývá celou šíři kaňonu.

Studie o rekreační hodnotě vodopádů publikovaná v PMC potvrzuje, že návštěvníci vnímají „plnou kapacitu“ od června do ledna, přičemž nejvyšší návštěvnost připadá na září, říjen a listopad. Podle nás je optimální okno právě přelom září a října, voda je stále mohutná, ale srážky už slábnou a přístupová stezka bývá schůdnější.

Jak elektrárny proměnily tvář vodopádů po roce 2001

První zásah přišel v roce 1964, kdy začala pracovat vodní elektrárna Tis Abay I. Její odběr byl relativně mírný. Zlom nastal v roce 2001 spuštěním Tis Abay II. Od té chvíle se průtok přes hranu vodopádů v řadě měsíců propadl pod úroveň, kterou environmentální studie označují za minimální pro zachování vizuálního efektu.

Čísla jsou výmluvná. V září a říjnu 2005 klesly měsíční objemy na 44 a 7,6 milionu m³, zlomek toho, co by přes hranu teklo přirozeně. Report Nile Basin Initiative konstatuje, že odklon vody do elektráren „významně snížil“ průtoky a poškodil vizuální podívanou. K tomu od roku 2010 přibyla ještě elektrárna Tana-Beles, která odebírá vodu přímo z jezera Tana, hlavního zdroje Modrého Nilu.

Praktický důsledek pro návštěvníky: během pracovních dnů bývá více vody odváděno do turbín, takže sobota a neděle nabízejí mohutnější podívanou. Průměrná roční návštěvnost v letech 2014–2019 činila přes 43 tisíc lidí, a ti zkušenější mířili právě na víkendy.