Dům u české silnice pokrývají stovky panenek na provazech. Majitel vysvětluje psychologický mechanismus, který za výzdobou stojí

Na kraji Rváčova u Hlinska visí na jediném obývaném domě stovky až tisíce panenek, a jejich počet stále roste.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Kdo projíždí po silnici z Hlinska směrem na Trhovou Kamenici, ten dům mine těžko. Fasáda, veranda, štít, stromy v zahradě, všechno pokrývají figurky zavěšené za krky na provazech. Déšť, mráz a sluneční žár z nich rok za rokem dělají cosi mezi hračkou a reliktem. Dům na adrese Rváčov 14 patří Lubomíru Votavovi, vyučenému traktoristovi a někdejšímu asistentovi politika Miroslava Sládka. Mediálně je jeho sbírka doložená nejpozději od dubna 2012, kdy ji zachytila ČT24. Od té doby se rozrostla z odhadovaných stovek na více než tisíc kusů, a podle posledních zpráv z roku 2024 přibývá i dvacet panenek za jediný týden.

Proč Lubomír Votava věší panenky na svůj dům

Votava v rozhovorech opakovaně mluví o energii, kterou v sobě panenky uchovávají. Věří, že v každé přetrvává kus života dítěte, které si s ní kdysi hrálo. Jako počátek zmiňuje vzpomínku na panenky, které jeho matce posílala prateta za války. Figurky sbírá, zachraňuje je před kontejnerem a vystavuje povětrnosti. Poškozené kusy ukládá na půdu, sám to popisuje jako „odpočinek“. Tehdejší starosta obce v roce 2012 řekl, že Votava chtěl v lidech „vzbudit určitý rozpor“. A sám majitel jednou přiznal i pragmatičtější rovinu: panenky přitahují pozornost, skrze kterou se dostane ke slovu.

Motivace tedy osciluje mezi osobním rituálem, nostalgií a vědomou provokací. Žádný z dostupných rozhovorů ale nenabízí ucelený manifest. Votava mluví v náznacích, v metaforách o energii a dětství. Právě ta neúplnost výkladu posiluje znepokojení, které dům vyvolává.

Jak stovky panenek proměňují obyčejnou vesnici v tísnivou kulisu

Účinek celé instalace stojí na jednom klíčovém kontrastu: panenka je symbol bezpečí a dětské hry, provaz za krk evokuje něco docela jiného. Když tuto kombinaci zasadíte do běžné vesnické zástavby, s plotem, kůlnou, zahradou plnou ovocných stromů, vznikne napětí, které žádná komerční strašidelná atrakce nedokáže napodobit. Pražský Prague Fear House pracuje s herci, vstupenkami a vymezenou trasou. Rváčov nabízí jen ticho, vítr v provazech a figurky s vybledlýma očima.

Reakce kolemjdoucích se opakují ve třech polohách:

• Odpor – místní navigují návštěvníky přes „tu hrůzu“, část sousedů to vnímá jako ostudu.
• Fascinace – jiní přijíždějí cíleně, fotí, sdílejí na sociálních sítích.
• Rozpolcenost – sám Votava cituje lidi, kteří mu říkali, že je to „natolik odpudivé, až je to přitahuje“.

Starosta v roce 2012 otevřeně přiznal, že se mu výzdoba nelíbí, ale zasáhnout nelze, dům je soukromý majetek. Právní rozbor tehdy vyloučil i trestný čin výtržnictví.

Český Ostrov panenek: srovnání s mexickou legendou i světovou odezvou

Nejbližší světovou paralelou je mexická Isla de las Muñecas, kde Don Julián Santana po desetiletí věšel stovky panenek na stromy, aby uctil duši utopené dívky. Motivace obou mužů se zásadně liší: Santana vycházel z legendy a duchovní ochrany, Votava z osobní vazby na dětství a z víry v energii hraček. Spojuje je ale výsledek, tísnivá krajina z rozpadajících se figurek, která přitahuje zvědavce z celého světa.

A právě mezinárodní dosah Rváčova překvapuje. Blesk v prosinci 2024 zaznamenal silnou odezvu na Redditu i zájem zahraničních médií. Z regionální kuriozity se dům posunul do globálního internetového oběhu, kde ho řadí vedle proslulých děsivých destinací.

Jak se k domu oběšených panenek dostat a co čekat na místě

Rváčov je místní část obce Vysočina v Pardubickém kraji, zhruba pět kilometrů západně od Hlinska. GPS souřadnice domu: 49.7701281 N, 15.8512769 E. Autem se dá přijet přímo k silnici, parkování je ovšem omezené a vyžaduje ohleduplnost k sousedním pozemkům. Dům je dobře viditelný z veřejné komunikace, vstup na soukromý pozemek ale vyžaduje svolení majitele.

Co se ročního období týče: Votava sám zve návštěvníky v létě, kdy zahrada vynikne v plné parádě. Podle nás ale nejsilnější dojem přijde na podzim nebo v zimě; holé větve, mlha a ošlehaná patina figurek dodají scéně rozměr, který letní zeleň částečně zjemňuje.

Právě v tom spočívá síla celého místa. Žádná vstupenka, žádný průvodce, žádná inscenace. Jen obývaný dům u okresní silnice, kde vítr pohupuje stovkami vybledlých tváří, a kolemjedoucí si musí sám rozhodnout, jestli zpomalí, nebo přidá plyn.