Z pohádkové idyly mrazivým místem: Dolský mlýn z Pyšné princezny skrývá krvavé tajemství

Dolský mlýn, známý z pohádky Pyšná princezna, dnes připomíná spíš tichou ruinu. Kromě filmové slávy ho ale provází i temná legenda, ze které mrazí.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Pokud patříte mezi milovníky českých pohádek, vsadím se, že Dolský mlýn bezpečně poznáte. Stačí zavřít oči a uvidíte princeznu Krasomilu, jak tam v přestrojení mele mouku. Jenže nenechte se mýlit tou romantikou na stříbrném plátně. Tahle zřícenina v srdci Národního parku České Švýcarsko má v sobě víc stínů, než by se na nedělní pohádku slušelo.

Od klapání mlýnských kol k pivu a pálenici

Historie mlýna sahá až do roku 1515. Představte si tu dřinu – tři mlýnská kola, která se neúnavně točila, zatímco mlynáři z okolních vsí vozili obilí. Skutečnou zlatou éru tu zažil rod Pohlů, který mlýn držel neuvěřitelných dvě stě let. Jenže pak přišlo 19. století a s ním první „turistický boom“. Kolem mlýna se začalo plavit dřevo, což mlynářům bralo vodu z náhonu. Ale místo toho, aby házeli flintu do žita, začali vařit pivo a pálit kořalku. Takže když se v soutěsce objevily první lodičky s výletníky, stal se z Dolského mlýna vyhlášený hostinec.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Filmaři si ho vyhlédli v roce 1952. Kvůli Pyšné princezně se muselo trochu improvizovat – mlýn dostal novou doškovou střechu a jedna budova, co překážela v záběru, šla nemilosrdně k zemi. Od té doby je to pro nás „ten pohádkový mlýn“, i když dnes z něj zbyly jen smutné obvodové zdi bez střechy.

Legenda, ze které tuhne krev v žilách

Ovšem zatímco děti se se známou pohádkou spokojí, dospělí si u táboráku vyprávějí příběh, ze kterého naskakuje husí kůže. Kdysi dávno prý mlynářův syn odešel do světa na zkušenou. Vrátil se po mnoha letech jako boháč, zarostlý a k nepoznání změněný. Chtěl rodiče překvapit, a tak si u nich jen najal pokoj jako cizinec a nechal se hostit. Jenže udělal osudovou chybu – ukázal jim svůj naditý měšec zlaťáků.

Mlynář s ženou, zaslepeni touhou po bohatství, se v noci domluvili. Syna ve spánku zavraždili a jeho tělo zakopali. Ráno se v mlýně zastavil sedlák a vesele se ptal: „Tak co, už se vám vrátil synek? Viděl jsem ho včera v hospodě, jak se k vám těší!“ V tu chvíli mlynářům došlo, co provedli. Šílená mlynářka skočila do náhonu a mlynář se oběsil. Říká se, že ti tři tam straší dodnes a za bouřlivých nocí je slyšet pláč a skřípění zubů.