Císař posedlý ďáblem: Rudolf II. byl podivín, kterého se lidé báli

Život i smrt císaře Rudolfa II. dodnes halí spousta tajemství a nevysvětlitelných záhad. Ani dnes není jasná příčina jeho smrti. Ve své době vzbuzoval v lidech strach.

Zdroj fotografie: Public Domain

Rudolf II. zůstává dodnes v paměti mnohých jako panovník, kterého se většina lidí bála. V ostatních vzbuzoval velmi nepříjemné pocity a strach o vlastní život. Zatímco někteří tyto skutečnosti připisovali jeho spolčení s temnými silami, podle webu StoPlusJednicka stála za jeho náturou spíše vážná duševní porucha, která se nezřídka vyskytovala v celé rodině. Ještě že dnes už jsou přesnější způsoby, jak duševní poruchy odhalit.

Mocný rod plný nemocí

Rod Habsburků se řadil k opravdu mocným, byli však také známi svým chatrným zdravím. Predispozice, které jim byly dány do vínku, ještě více umocňovaly časté sňatky mezi příbuznými. Zatímco rodiče Rudolfa II. si byli bratrancem a sestřenicí, jeho dědečci byli bratři a prababička coby španělská královna Jana I. Kastilská získala přízvisko Šílená. I dnes se objevují netradiční sňatky, jako v případě nepálské rodiny, o níž jsme psali již dříve na VědaŽivě.

Snažil se o sebevraždu

Jako mladý muž byl Rudolf II. spíše ostýchavý a jeho povaha byla mírná. Vše se však změnilo, když se v roce 1576 ujal vlády. V té době začal trpět prvními příznaky apatie a zádumčivosti. V pozdějších letech vážně onemocněl infekční a horečnatou nemocí. Podle předpokladů se jednalo o syfilis. Podle zpovědníka nadále trpěl melancholií, která mohla vypovídat o rozvíjející se schizofrenii nebo maniodepresivní poruše.

Zdroj fotografie: Pixabay

Koncem 16. st. byl jeho stav téměř neúnosný. Napadal své poddané a rádcům vyhrožoval smrtí. Trpěl nespavostí a ve spánku vydával podivné skřeky. Často mluvil z cesty a nechtěl jíst ze strachu z otravy. Několikrát se pokusil o sebevraždu, avšak služebnictvu se vždy podařilo jej zachránit.

Zálibu našel v alchymii a umění

Jeho vláda byla plná chaosu a zmatků. Nezřídka vydával rozhodnutí, která si protiřečila. Jedinou útěchu nacházel v umění a alchymii, čímž vzbuzoval dojem, že využívá černou magii, nebo že se spolčil s ďáblem. Těsně před smrtí jej podle webu Novinky začaly trápit vředy na nohou a neuhasitelná žízeň. Na konci roku 1611 se lékaři rozhodli přistoupit k operaci mozku. Zemřel v lednu následujícího roku a jako příčina smrti byla uvedena vodnatelnost.