Jen lidé se zdravým zrakem ho mohou vidět: Najít rozdíl na tomto obrázku je téměř nadlidský úkol

Číslice, jež dnes běžně známe a používáme, máma zafixované jako arabské. Bylo by ale na místě říkat jim spíše číslice, které nám přinesli Arabové. Jejich původ je totiž složitější.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Ačkoli se jim tak obvykle říká, číselné znaky 0–9 se nezrodily v arabských zemích. Jejich původním domovem je totiž Indie, kde desítkovou soustavu užívali asi od roku 700. Tyto symboly se vyvinuly z písma bráhmí, které se vyskytuje v buddhistických nápisech asi z roku 300 před Kristem. Pravdou ovšem je, že arabští matematikové je pak jako velkou novinku přinesli do Evropy. U nás to znamenalo rozchod s římskými číslicemi, což následně dovolilo rozvoj algebry.

Nedůvěra a posléze rozvoj

První zmínky o arabských číslicích máme ze západní Evropy, konkrétně dokumentu Codex Vigilanus z roku 976. Později využil svou pozici papež Silvestr II. a povědomí o těchto znacích dále rozšiřoval. Ještě jako Gerbert z Aurillacu studoval zamlada v Barceloně, pro výklady o sadě tak měl dostatečnou průpravu. Po přispění středověkého matematika Fibonacciho začali Evropané arabské číslice užívat víc než římské. Prohlédněte si pořádně obrázek s čísly a určete, kde se skrývá obrácená sedmička?

Pro západní Evropu bylo totiž cokoli pohanského podezřelé. Odklon od římských číslic také znamenal zjednodušení mnoha matematických postupů a možnost posunout se dále. To bylo církvi přirozeně trnem v oku, podobně jako vynález knihtisku ve spojitosti s šířením Bible. Byl to právě Fibonacci, který vyzdvihl přednosti této soustavy v praktickém použití. Spis byl určen hlavně obchodníkům a ve své době se stal bestsellerem.

Rychlost a použitelnost

Popisoval totiž hlavně rychlé dělení a násobení, které bylo v arabském světě zcela běžnou praxí. Šlo také o první spis k tématu, který nebyl složitou teorií, ale rozebíral naprosto běžné situace denní potřeby. Nový systém tak jako první začali využívat hlavně italští kupci. Byl výhodný, snadný na naučení a replikaci. Itálie se tak stala vzorem pro celý tehdejší finanční svět. Teprve teď byly navíc možné kladné a záporné úseky na časových osách. Tápete? Tady je řešení rébusu.

Ne všude však byla cesta takto rychlá, například ve Francii došlo k plnému využití až v 18. století. Nula stále narážela na překážky a církev ji zakazovala. Najít v záplavě stejných čísel jedno odlišné vyžaduje opravdu velké soustředění a bystré oko. Pokud se vám to nepodařilo, můžete zkusit své schopnosti zlepšit pomocí dalších hádanek a optických iluzí, trénovat tímto způsobem mozek je ostatně nejen užitečné, ale také zábavné.