Skutečný Mauglí: Jedl jen syrové maso, pohybovat se uměl jen po čtyřech

Kniha džunglí je velmi populární pohádka, která si u dětí získala oblibu především díky animovaného filmu od Disneyho. Málokdo však tuší, že známý Mauglí má inspiraci ve skutečném chlapci, který vyrůstal v džungli se zvířaty. Na rozdíl od povznášejícího tónu známé pohádky, skutečný osud divokého chlapce byl poměrně tragický. Dina Sanichar, jak chlapce pojmenovali, se nikdy nenaučil chovat jako člověk.

Dina Sanichar byl skutečný Mauglí

Tento příběh začíná v polovině 19. století, kdy byl Dina pouhý chlapec. V roce 1867 ho nalezli místní lovci, kteří stopovali vlka v indické džungli. Vlčí stopa je zavedla k malé jeskyni, kde si všimli nahého chlapce, který se s divokým pohledem krčil v zadním rohu. Lovci se snažili s chlapcem mluvit, ale brzy pochopili, že nejspíš neumí mluvit a že jim vlastně ani nerozumí.

Brzy jim bylo jasné, že se jedná o divoké vlčí dítě, podle kterého bude jednou napsána pohádková postava jménem Mauglí. Ve skutečnosti se však nejednalo o jediné divoké dítě, které bylo v této oblasti kdy nalezeno. V dávných dobách se běžně nacházely děti, které vychovávali vlci, panteři, nebo dokonce divocí psi. Tyto děti neuměly chodit vzpřímeně, nemluvily a nerozuměly lidské řeči.

Skutečný příběh Mauglího: Chlapec žijící v jeskyni, chodící po čtyřech a krmící se syrovou zvěří nikdy nezažil filmový konec

iZdroj fotografie: whatsthatpicture from Hanwell, London, UK / Creative Commons / CC BY-SA

Život v sirotčinci

Lovci chlapce odvedli do své vesnice, kde ho předali do místního sirotčince. Právě zde dostal skutečný Mauglí jméno Dina Sanichar, přičemž Sanichar v místním jazyce znamená „Sobota“ neboli den, kdy byl nalezen. V prvních letech se Dina nedokázal do zdejší společnosti začlenit. Neuměl normálně komunikovat, měl problém chodit vzpřímeně po nohách a odmítal nosti oblečení. Často vyl a štěkal jako vlk, což představovalo jeho způsob komunikace. Jedl pouze syrové maso a zuby si brousil o kosti. Raný život v džungli ho navždy poznamenal a představoval jedinou civilizaci, která mu dávala smysl.

Postupné polidštění

S postupem času však k jistému polidštění divokého dítěte nakonec došlo. Mluvit se nikdy nenaučil, ale naučil se například používat záchod, jíst klasicky příborem z talíře, oblékat se a chodit vzpřímeně. Stále však preferoval syrové maso a dál komunikoval vytím a štěkotem. Nikdy se také pořádně nezačlenil mezi ostatní sirotky s výjimkou dalších divokých dětí. S nimi si rozuměl a později je dokonce učil, jak pít z hrnku a používat příbor.

Skutečný Mauglí Dina Sanichar: Chtěl žít jako zvíře, začlenění do společnosti ho připravilo o život

V sirotčinci prožil 20 let svého života a přece se nikdy nestal úplným člověkem. Navzdory svému zvířecímu chování si však vybudoval zálibu v cigaretách. Pravděpodobně si myslel, že tak bude více vypadat jako člověk. Tento zlozvyk však bohužel také znamenal jeho zkázu. Zemřel v roce 1895 na tuberkulózu ve věku pouhých 34 let. Skutečný Mauglí tak prožil krátký život, kdy se snažil začlenit do lidské společnosti, zatímco jeho duše dál přebývala v divoké džungli.