Měla manžela v ložnici a milence na půdě. Neuvěřitelných 10 let o sobě ti dva nevěděli

Sedmnáctiletý opravář šicích strojů se v roce 1913 nastěhoval do podkroví domu svého zákazníka a zůstal tam téměř deset let, aniž o něm manžel tušil.

Foto: PxHere

Příběh Walburgy „Dolly“ Oesterreichové patří k nejpodivnějším kriminálním kauzám meziválečného Los Angeles. Není to jen historka o nevěře. Je to případ, ve kterém žena devět let řídila dvojí domácnost pod jednou střechou, milenec psal povídky v tajném prostoru pod okapem a manžel, přestože občas slyšel nevysvětlitelné zvuky a přicházel o doutníky, nikdy nepřišel na to, kdo mu žije nad hlavou. A když celá věc skončila střelbou, nikdo za vraždu nešel do vězení.

Sedmnáctiletý opravář a žena, která ho nechtěla pustit

Dolly Oesterreichová provozovala s manželem Fredem výrobu zástěr v Milwaukee. V roce 1913 si pozvala na opravu šicího stroje mladého Otta Sanhubera. Bylo mu sedmnáct, jí kolem čtyřiceti. Začal mezi nimi poměr, který rychle přerostl rámec příležitostných schůzek. Dolly Otta přestěhovala do podkroví jejich domu, do malého prostoru přístupného skrytým vstupem, kam Fred neměl důvod chodit.

Režim fungoval přísně. Přes den, když Fred odešel do práce, Otto sestupoval dolů. Pomáhal s domácností, trávil čas s Dolly, četl dobrodružnou literaturu a psal vlastní povídky, které mu Dolly pod pseudonymem odesílala nakladatelům. Jakmile se Fred blížil domů, Otto zmizel zpátky nahoru. V noci nesměl vydat jediný zvuk.

Fred přitom nebyl úplně slepý. Podle pozdějších rekonstrukcí vycházejících z dobového tisku slyšel kroky, viděl stíny, přicházel o cigarety. Právě tyto nevysvětlitelné jevy ho nakonec přiměly k rozhodnutí, které Dolly přišlo vhod: v roce 1918 se celá rodina odstěhovala z Milwaukee do Los Angeles. Fred doufal, že nechá „duchy“ za sebou. Dolly mezitím zařídila, aby se Otto přesunul s nimi, do nového domu v Silver Lake, do nového podkroví.

Noc, která všechno změnila, a přesto nic nevyřešila

Večer 22. srpna 1922 se Fred a Dolly pohádali. Hádka eskalovala. Otto, který z půdy sledoval Fredův denní režim a slyšel každé slovo, vyběhl z úkrytu. Došlo k potyčce a střelbě. Fred Oesterreich zemřel na místě se dvěma kulkami v těle.

Dolly okamžitě převzala režii. Nechala Otta zamknout se zpátky na půdu, sama se zamkla zvenčí do šatní komory a křičela o pomoc. Když přijela policie, scéna vypadala jako loupežné přepadení: zamčené dveře, vyděšená manželka, mrtvý muž. Žádný viditelný pachatel. Klasická záhada zamčeného pokoje, jenže inscenovaná.

Už v létě 1923 se policie dostala blízko k pravdě. Vyšetřovatelé pracovali s informací o dvou pistolích ráže .25 a podezřelých úpravách dveří od komory. Dolly při předběžném slyšení zkolabovala, když jí předložili kulky. Přesto případ ztroskotal na důkazní nouzi. Pravda byla na dosah a dalších sedm let zůstala pohřbená.

Milenec po milenci: systém, který se zhroutil zevnitř

Po Fredově smrti Dolly nekončila. Pořídila si další dům, opět s půdou, a Otto do něj přestěhovala. Jejich vztah pokračoval jako zavedený systém dominance a závislosti. Otto nakonec podkroví opustil až o několik let později, oženil se pod falešným jménem Walter Klein a pokusil se žít normálně.

Dolly mezitím navazovala nové vztahy. A právě její milenci se stali slabým článkem celé konstrukce. Roy H. Klumb, kterého požádala o likvidaci jedné z vražedných zbraní, se po rozchodu obrátil na policii. Rozhodující ránu ale zasadil až Herman Shapiro, Dollyn právník a další milenec, který v roce 1930 detektivům popsal existenci „muže z půdy“, znal příběh hodinek i úkrytu a dovedl vyšetřovatele přímo k Ottovi.

Vzorec byl u obou mužů totožný: rozchod s Dolly plus vědomí, že kryjí vraždu.

Právní paradox, který případ uzavřel bez trestu

Otto Sanhuber stanul před soudem v červenci 1930. Porota ho uznala vinným, ale ne z vraždy. Verdikt zněl zabití. A tady vstoupila do hry právní technikalita, která z celého případu udělala justičně neřešitelný hlavolam.

Podle tehdejšího kalifornského trestního zákoníku (Penal Code § 800) se zabití promlčovalo po třech letech. Od Fredovy smrti uplynulo osm let. Soud neměl jinou možnost než Sanhubera propustit. Kdyby porota rozhodla o vraždě, promlčení by neplatilo. Jenže nerozhodla.

Dolly v navazujícím procesu za vraždu pravomocně odsouzena nebyla. Z dostupných dobových pramenů vyplývá, že za smrt svého manžela do vězení nešel nikdo.

Jiný druh losangeleské senzace

Los Angeles dvacátých let mělo na skandály nos. Nevyřešená vražda filmového režiséra Williama Desmonda Taylora fascinovala hollywoodským pozadím a policejním krytím. Případ Madalynne Obenchainové se stal soudním spektáklem s opakovanými nerozhodnými porotami. Oesterreichová ale stála stranou obojího. Žádná filmová sláva, žádný veřejný proces jako hlavní atrakce. Jádro její kauzy leželo v něčem intimnějším a mrazivějším: ve schopnosti udržet člověka roky zavřeného v podkroví vlastního domu a přesvědčit okolí, že tam nikdo není.

Dolly Oesterreichová zemřela v Los Angeles v roce 1961. Otto Sanhuber, muž, který strávil nejlepší léta svého života v cizím podkroví, zmizel z veřejných záznamů pod svým falešným jménem. Dům v Silver Lake stojí dodnes.