Rodíme se opravdu jako nepopsaný list papíru? Filosofové a neurovědci mají vlastní názor na to, co je ve skutečnosti vědomí

Otázka toho, jak náš mozek, potažmo naše mysl pracuje, fascinuje vědce ze všech disciplín už po tisíce let.

i Zdroj fotografie: Depositphotos
                   

Diskusi o tomto fenoménu uvedl nejdříve francouzský filosof René Descartes rozdělením těla a mysli v konceptu „karteziánského dualismu“. John Locke a David Hume viděli lidskou mysl jako nepopsaný list, kde každé lidské vědomí reprezentuje akumulaci zkušeností. A David Chalmers nazývá snahu o vysvětlení naší individuální zkušenosti vědeckými termíny těžkým problémem vědomí. Faktem je, že tato část naší zkušenosti stále odolává.

Co je tedy naše vědomí?

Otázka, která zaměstnávala filosofy i vědce po celá tisíciletí, zůstává i pro současnou vědu zásadním problémem a záhadou. Aristoteles věřil, že vědomí funguje jako kontinuum. Rostliny podle něj měly nižší typ duše, který kontroloval jejich růst a reprodukci. Zvířata měla vyšší formu, která jim dovolovala vnímat věci v okolí, pohybovat se, mít touhy a cítit strach. Lidé pak měli nejvyšší formu, která umožnovala všechno předchozí, ale navíc ještě reflexi a racionální uvažování.

iZdroj fotografie: Depositphotos

V 17. století se René Descartes inspiroval demonstrací srdce jako pumpy, kterou provedl William Harvey, a navrhl fungování zbytku těla jako stroje. Argumentoval tím, že skutečnost nás samých, schopnost vnímat svět i sebe sama racionálním způsobem, ukazuje, že vědomí je skutečná věc. To vedlo k jeho slavné formuli: „Myslím, tedy jsem.“ Komplexnost duše ovšem znamenala, že bude vědě vždy nějakým způsobem skryta a zahalena.

Další strojové náhledy

Gottfried Wilhelm Leibniz si představoval mysl a její vnitřní práci jako formu tkalcovského stavu, což byla tehdy – v 18. století – novinka. Poznamenal ovšem, že ani nejpřesnější porozumění jednotlivým součástkám tohoto stroje nám nedovolí pochopit samotné vědomí, protože jde o něco nadmíru subjektivního v povaze samotného člověka. Leibnizova skepse byla odrazem tehdejších malých znalostí o lidském mozku.

iZdroj fotografie: Pixabay

A přece, i když se naše vědecké znalosti o fungování mozku násobně rozšířily a prohloubily, stále není jasné, zda jsme poznání vlastního vědomí blíže. Filosof David Chalmers věří, že moderní neurověda nám odhalí, jakým způsobem se učíme, reagujeme na okamžité podněty nebo vyřčení našeho jména. Jedná se ovšem spíše o osvětlení jednotlivých drobných funkcí a prvků vědomí, nikoli komplexní odhalení celku.

Zdroj: Psychology Today

Diskuze Vstoupit do diskuze
122 lidí právě čte
Zobrazit další články