Za průmyslové revoluce se práci nevyhnuli ani ti nejmenší. Děti trpěly, odnášely si zdravotní komplikace a byly připravené na smrt

Práce dětí je ve vyspělém světě zakázána a vnímána jako něco nepředstavitelného. V minulosti ale byla situace jiná, děti byly často neuvěřitelně zneužívané.

Zdroj fotografie: Lewis Hine / Creative Commons / Public domain

Tvrdě pracující dítě, které je místo pravidelné školní docházky každý den od svítání až do soumraku v tvrdých podmínkách, je něco, co si jen těžko dokáží lidé v moderní společnosti představit. Přitom v historii lidstva relativně nedávno děti dřely, a to i v zemích, kde je to dnes neakceptovatelné. Často to byla nutnost, aby jejich rodiny měly dost peněz na jídlo. Pro zaměstnavatele zase byly tou nejlevnější pracovní silou.

Celé hodiny v absolutní tmě a vlhku

Profese, které děti vykonávaly, byly různé. Velmi často šlo o práci, kterou běžně dělali dospělí. Ve velkém se malých dětí využívalo třeba v hornictví. V naprosto nevyhovujících podmínkách, prachu, vlhku a tmě tahaly těžké vozíky s uhlím, malé dívky otevíraly dvířka dolů. Není divu, že se to projevovalo na zdravotním v psychickém stavu dětí.

Zdroj fotografie: Lewis Hine / Creative Commons / Public domain

V 19. století bylo běžné, že malí chlapci sloužili jako pomocníci kominíka. Vešli se totiž do komínů, které vyčistili lépe, než jakékoli náčiní. Navíc byli levnější. Začínali pracovat ve čtyřech letech a dostávali málo jíst, aby náhodou netloustli. Výjimkou nebyly ani úrazy. A když chlapec přežil, často začal trpět rakovinou plic nebo šourku,

Děti samozřejmě pracovaly i v továrnách, kde dělaly to samé, co dospělí. Protože na některé stroje jen s obtížemi dosáhly, nebylo výjimkou, že po továrnách byly rozmístěné stoličky, aby kompenzovaly jejich výšku. Děti byly levnější a majitelům podniků se vyplácely. Ovšem 12 hodin dlouhé směny a hlad znamenaly, že ztrácely na ostražitosti. Dívkám se tak do strojů zaplétaly vlasy, což vedlo k těžkým zraněním. Nebo ve stroji skončila dětská končetina.

Uprostřed oběda často usínaly

Za normu byla v minulosti považována práce v zemědělství. Děti rolníků dřely na polích od útlého věku po celém světě. Sbíraly brambory, tabákové listy, plely nebo sklízely zeleninu a ovoce. S jednou přestávkou na jídlo, během které často uprostřed sousta usnuly únavou. Třeba v Číně sbíraly čaj mladé dívky. Panovala tam totiž pověra, že čaj natrhaný mladými pannami je ten nejlepší.

Zdroj fotografie: Preus museum / Creative Commons / CC BY

A například dívky ve velkých městech se zase věnovaly podomnímu prodeji. Vstávaly brzy ráno, aby s těžkým podnosem zboží zastihly zákazníky, kteří míří do práce. A večer opět nabízely zboží lidem na jejich cestě domů. Neměly žádnou ochranu, a o jejich tržbu a osobní věci je často někdo okradl. Měly smůlu, vše hradily ze svého. Pro chlapce zase byla typická práce prodavače novin.

Možná o trochu lepší byla práce kurýra, který měl u velkých společností i uniformu a běhal se zásilkami po městě. Ale ani tak to nebyl žádný med. V létě bylo horko, v zimě mráz a déšť neomlouval. Navíc byli často terčem závisti jiných dětí. Oblíbeným zaměstnáním bylo i mytí nádobí. Tak se mohl umývač dostat i k jídlu a rodině tak ušetřit starosti s jeho stravou. Pokud nebyl spolehlivý, skončil. Na jeho místo byla připravena řada nových zájemců.

Je nějaká práce, kterou by mohly dělat děti a jak často?

Zdroj: ScienceDirect