„Dejte dítě Führerovi“ aneb Jak fungoval nacistický program Lebensborn, který vychovával „pravé Árijce“

V roce 1931 vydal říšský maršál Heinrich Himmler dekret o manželství, který svobodným Němcům zakazoval uzavírat sňatky a mít děti. Jednalo se o 10 bodů, které popisovaly vlastnosti skutečného příslušníka SS. Dále obsahoval určení toho, kdo a jak může sňatek uzavřít. Byl to počátek komplexní eugenické politiky a hlavně projektu „Lebensborn“(neboli „Zdroj života“). Tento program výchovy dětí se stal mnohým lidem osudným.

Program na tvorbu nové generace

Lékaři vybírali to nejlepší z národa, přičemž současně vyvstala otázka výchovy další generace. Geny nestačí, je třeba také ideologicky správné prostředí, z čehož vyšla myšlenka Domova pro matku a dítě. Zde se speciální pracovníci budou starat o děti příslušníků SS a vštěpovat jim hodnoty Třetí říše. Následoval nejprudší pokles německé porodnosti, v roce 1933 byla nejnižší v historii země. Himmler pak obvinil lidi ze sobectví a homosexuality.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Dalším krokem byl příkaz, že každá rodina musí mít 4 děti, ani to ale nepřineslo ovoce. Himmler začal tedy cílit na matky dalších národů, Nory, Dány a Švédy. Program Lebensborn měl pomáhat podváděným ženám, nízkopříjmovým rodinám či neprovdaným těhotným dívkám. Oficiálně šlo o dobročinný program. Vytipovaným ženám byl zaručen bezpečný porod, materiální podpora i anonymita. Takto byl záměr představen polnímu maršálovi Keitelovi.

Péče a indoktrinace

První Domov byl otevřen už roku 1936, později se prezentoval sloganem, který vyzýval k rození dětí v zájmu budoucnosti země – „Dejte dítě Führerovi“, hlásaly plakáty. Krom slibované základní bezpečnosti a péče také uváděly, že chce-li dívka utajit těhotenství a porod, program Lebensborn dítě převezme do plné péče. To byl rozhodující bod, do prosince 1939 se v Domech narodilo asi 770 dětí, z nichž 354 zůstalo v sirotčincích.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Všechny pacientky Domu byly oslovovány Frau (Paní), což mělo vytvořit sevřenou komunitu. Plán ale nevyšel a objevilo se hodně kritických hlasů a žádostí na zvláštní zacházení. Kromě výuky péče o novorozence byly předávány i hodnoty Třetí říše a dějiny Německa. To bylo před svatbou povinné pro budoucí nevěsty SS. Konaly se tu i obřady „pojmenování“, kde bylo dítě přijato do „kmenového společenství SS“, což ho spojilo s celým národem.

Pátrání po vlastním původu

Po skončení války byly za osudy dětí narozených v rámci programu Lebensborn odpovědné okupační vojenské správy. Posléze se přidal i Červený kříž a nově vzniknuvší OSN – všichni se snažili vrátit unesené děti skutečným rodičům. Byl v tom ale problém, protože vedení projektu stihlo zničit většinu dokumentace. Berlínské úřady se obrátily i na samotné občany s tím, že je povinností každého Němce vrátit tyto ztracené děti skutečným rodičům.

Teprve po odtajnění archivů mohlo mnoho dětí zjistit svůj pravý původ a norská vláda se veřejně omluvila všem „dětem okupantů, které trpěly v rodné zemi“. Největší štěstí měly ty, kterým se podařilo zemi opustit. Do Švédska se tak dostala například dvouletá Annie Fried, pozdější sólistka skupiny ABBA, která se narodila právě v jednom z Domovů. Jen zlomek dětí se nakonec podařilo vrátit do původních rodin.

Jaké pocity ve vás vyvolává myšlenka programu Lebensborn?

Zdroj: TheScientist