Proč si někdy myslíme a cítíme, že nás někdo sleduje, i když kolem vůbec nikdo není? Co je důvodem tohoto podivného stavu?

Podle všeho se jedná o sdílenou zkušenost mnoha lidí zcela nezávisle na sobě. Existují už i studie osvětlující důvody, proč se nám něco takového děje. Těch důvodů je dokonce více a prvním z nich je schopnost našeho mozku. Ten nás upozorňuje na možné nebezpečí i tehdy, když naše smysly ještě nic nezachytily. Jeden z výzkumů se zabýval fenoménem tzv. kortikální slepoty, která je způsobená poškozením mozku.

Specifická slepota a nemožnost příjmu

Pacient trpící tímto postižením nebyl schopen vědomě vnímat žádný zrakový podnět. Nemohl se dívat na film nebo si číst knihu. Jeho mozek ovšem přijímal informace skrze ostatní části, které fungovaly normálně. Z výzkumu vyplynulo, že mozek vnímá, pokud se na nás někdo upřeně dívá, ačkoli ho vědomě nevidíme. To vysvětluje právě fenomén pocitu „jsem sledován“, i když naše oči zrovna nesnímají nikoho, kdo by je na nás také upíral.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Další možnost je tzv. interpretační omyl, který se vyskytuje o něco častěji. Dochází k němu v momentě, kdy se otočíte a opravdu vidíte někoho, kdo se na vás zrovna dívá. I když to může vypadat jako potvrzení vašeho původního podezření – tedy že vás pozoroval delší dobu – ten pohled jste vyvolali právě svým otočením. Chybně jste si tak vyložili momentální aktivitu onoho člověka. Reagoval totiž on na vás, nikoli vy na něho.

Malé poplašné signály a lidské chování

Pocit, že jsme sledováni, může vyvstat také z drobných signálů, které zalarmují náš mozek, aniž bychom jim věnovali vědomě pozornost. Může jít o pohyb zachycený koutkem oka, nejasný zvuk někde v okolí nebo cokoli, co nedokážeme přesně zařadit. V kombinaci s lehkou paranoiou a nemožností vidět za sebe vzniká snadno předpoklad, že někdo sleduje náš pohyb a naše stopy. Většinou tomu tak není, ovšem mozek si neúplný obraz rád doplňuje.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Identifikace upřeného pohledu cizího člověka a stejně tak to, že jsme poznáni, je důležitou součástí vzorců lidského chování. Už od počátku sociální evoluce je upřený pohled mocným nástrojem, který přenáší výrazné emoce – lásku, hněv – i informace pro přežití. Od té doby se stále vyvíjel, a proto je na něj náš mozek specializovaný. V divočině totiž přežití záleží často právě na zachycení drobných zvuků a pohybů, takže si to neseme v sobě dodnes.

Vyložili jste si někdy mylně podivné zvuky nebo pohyby? Co za nimi bylo?

Zdroj: BrightSide