Devět znamení zkázy: Šaman předpověděl konec světa už v roce 1958. Kolik jich zbývá?

Na internetu koluje lákavý odpočet: z devíti hopijských znamení prý zbývá poslední. Jenže čím jistěji to někdo tvrdí, tím víc se celý příběh začíná drolit.

Foto: PxHere

Téměř všechna znamení už lidé odškrtli, jenže hopijský verdikt to není. Nejznámější veřejně šířená verze seznamu se během let změnila v internetový kalendář zkázy. Když se ale člověk podívá blíž, narazí hned na dvě trhliny: rok 1958 a poslední znamení.

Nejznámější seznam stojí na vratkém základu

Nejkratší odpověď zní: v nejpopulárnějším čtení lidé nechávají otevřené hlavně deváté znamení. Archivní veřejně šířená verze Hopi Prophecy ale sama tvrdí, že mnoho bodů už spadá do minulosti, a v připojeném výkladu dokonce spojuje i devátý bod se Skylabem.

Dnešní internet vedle toho často čte tentýž seznam opačně: prvních osm přesune do historie, osmé nalepí na hippies a deváté nechá viset nad oblohou.

Slavná devítka navíc nestojí na bezpečně doloženém „autoru“. White Feather, tedy Bílé Pírko, vystupuje v nejznámější veřejně šířené verzi jako postava příběhu, ne jako jistě prokázaný tvůrce celé hopijské apokalypsy.

Právě tahle nejistota z jednoduché otázky „kolik zbývá“ dělá mnohem složitější věc, než jak ji prodávají krátká videa a sdílené obrázky.

Rok 1958 pak celý mýtus ještě víc rozkolísá. Podle textu Hopi Prophecy tehdy začíná vyprávění setkáním s Davidem Youngem a materiál pak koloval mezi metodistickými a presbyteriánskými sbory v roce 1959, nejde tedy o bezpečně doložený vznik proroctví.

A když tentýž dokument mluví o „Reverend David Young“, výraz minister míří spíš na kazatele či duchovního, jak připomíná Britannica v heslech o křesťanském duchovenstvu, ne na vládního ministra. V redakci VědaŽivě jsme navíc v českých debatách znovu narazili na známý reflex po mayském roce 2012: všichni chtějí jedno číslo, i když právě to je na celém příběhu nejslabší.

Internet tuhle verzi nenafoukl jedním tajným odhalením. Armin W. Geertz v knize The Invention of Prophecy popisuje moderní apokalyptické podoby hopijských proroctví jako literární a současnými událostmi krmené vyprávění a novější přehledy, včetně rozhovoru KJZZ a katalogu knihy Hopis and the Counterculture, ukazují roli rozhlasu, autorů i kontrakultury 60. let.

Ve VědaŽivě jsme tedy nehledali jednu ztracenou pravdu, ale stopu, jak se z menšinové verze stala celosvětová senzace. Nejlépe to uvidíte na osmém a devátém znamení.

Právě osmé a deváté znamení internet přepsal nejvíc

Archivní seznam v Hopi Prophecy popisuje osmé jako příchod mnoha mladých lidí s dlouhými vlasy, kteří se chtějí učit od kmenových národů, a připojený výklad ten motiv přímo spojuje s hippies.

Deváté znamení pak stejný text vyloží jako Skylab. Ověřený fakt tady dodává NASA: stanice skutečně zanikla při návratu 11. července 1979 a trosky dopadly nad Indický oceán a Austrálii.

Jenže právě spojení pádu Skylabu s hopijským znamením zůstává jen populární interpretací, ne hopijsky potvrzeným naplněním.

Tady se také zrodila posedlost „modrou hvězdou“. Jenže za efektním obrazem mizí základní význam slov. Kachina neboli katsina je v hopijské tradici duchovní bytost a zároveň rituální postava v obřadech, ne automaticky mimozemšťan, jak připomíná Encyclopaedia Britannica.

A Hopi Cultural Preservation Office výslovně varuje před vytrháváním posvátných prvků z kontextu. A právě tady je vidět, že problém neleží v čísle, ale v tom, co jsme do hopijského rámce sami dosadili.

V centru příběhu není datum zkázy, ale morální zkouška

Když člověk odloží internetový odpočet, objeví jiný obraz. Hopijská tradice pracuje se Čtvrtým a Pátým světem, tedy s rámcem světových epoch; současnost tradice spojuje se Čtvrtým světem a další krok nepřipomíná datum exploze, ale morální zkoušku.

Oficiální web The Hopi Tribe staví identitu kmene na posvátné smlouvě s Maasawem a na povinnosti žít pokojně, skromně a s respektem k zemi a jejím zdrojům. Geertz i Hopi Cultural Preservation Office k tomu dodávají stejnou pointu: tradiční znalost má vysvětlovat, jak žít dnes, ne jak odpočítávat konec světa.

Stejně dopadl i Prophecy Rock, slavný petroglyf spojovaný s proroctvími. Mnoho lidí z něj udělalo důkaz přesného scénáře zkázy, i když právě tohle místo zatížily neindiánské výklady a kulturní apropriace.

Ve VědaŽivě proto bereme vážně i nepříjemný závěr z Geertzovy práce a z nových zjištění KJZZ: veřejně známá apokalyptická verze nikdy nezněla jako jednolitý hlas „Hopiů“, ale jako směs tradice, politiky, autorů a cizích očekávání.

Proto platí tvrdé pravidlo. Čím přesněji někdo tvrdí, že zná počet zbývajících znamení, tím spíš prodává internetovou skládačku jako hopijský verdikt a přehlíží i sporný status samotného devátého bodu.

Méně důležité tedy není, kolik znamení „zbývá“, ale kolik cizích představ jsme už na hopijskou tradici navěsili. Nejhlasitější hlasatelé hopijského konce světa často nešíří hopijské proroctví, ale vlastní fantazii v cizím posvátném obalu.