Bez ohledu na historickou epochu, vědecký pokrok a vybavenost lidstva, epidemie chorob vždycky dokázaly způsobit problémy. A zasáhnout do historie.
Jedním ze základních pravidel vývoje světa je skutečnost, že válka a nemoci velmi dlouhodobě spolupracují ruku v ruce. Jakmile se někde sešlo více vojáků v neznámém prostředí, dovolilo to snadné a rychlé šíření patogenů všeho druhu a to skrze celou populaci. Takový proces byl ale vždycky dvousečný, jen v málo případech byly choroby použity armádou čistě k benefitu. A existuje několik případů nejdůležitějšího vojenského využití nemocí.
Nákaza starověkých Atén
Na počátku Peloponéské války, která začala roku 431 před Kristem, vyrazila Sparta do Atiky, tedy území, které obklopuje Atény. Městský stát ovládal moře, byl chráněn vysokými zdmi a díky zahraničnímu obchodu měl dostatek potravin. Následně se vládce Atén Perikles rozhodl stáhnout do města i populaci z okolních vesnic. Koncentrace lidí uvnitř města pak měla poměrně předvídatelný důsledek, tedy šíření moru, který přišel s druhým rokem války.
Historik Thukydidés popsal vývoj morové epidemie ve velmi zneklidňujících detailech. Ty zahrnovaly jak procesy odehrávající se v těle nemocných, tak i dopady na městskou politiku. Celkově mohla nákaza zabít polovinu Atéňanů a to včetně Perikla, nevyhnula se ani armádě. Nakazil se i historik, ale nezemřel. Morová epidemie tak nakonec Atény nezlomila, naprosto ale ochromila jejich vojenské možnosti a to až do konce války.
Epidemie cholery na jihu Asie
Druhá epidemie cholery nejspíš začala ve Východní nebo Jižní Asii koncem 30. let 19. století. Nejdříve udeřila v Indii, následné v Číně, Indonésii a tak na Filipínách. Roku 1829 dosáhla Uralu. Do Evropy dorazila právě v době konce Napoleonských válek. Revoluce ve Francii zrovna svrhla Karla X., revoluce v Belgii získala nezávislost na Holandsku. Polsko, Portugalsko, Švýcarsko i Itálie ohrožovaly křehký mír ustavený na Vídeňském kongresu.
Do tohoto víru událostí vtrhla cholera jako pomsta, která zabíjí stovky tisíc napříč celým kontinentem. Nicméně epidemie mohla zabránit evropské válce. Zatímco se Prusko chystalo na možné napadení Polska, zemřeli na choleru dva ústřední velitele, August Neidhart von Gneisenau a Carl von Clausewitz. Ten zemřel krátce předtím, než stihl dokončit svoje životní dílo O válce, které posmrtně vydala jeho žena Marie von Brühl.
Dobývání Mexika Španěly
Španělský velitel Hernan Cortes přistál v dubnu 1519 jen s malou skupinou vojáků a námořníků. Rychle však v Mexiku nabral místní spojence, kteří byli nespokojeni s Aztéckou nadvládou. Po měsících střídavých bitev se Španělé zmocnili částí hlavní citadely města Tenochtitlánu. To bylo hlavním sídlem Aztéků, zbytek populace byl pronásledován na venkově. Tehdy se však u španělského velitele projevily neštovice a následovalo rozšíření.
Na podzim roku 1520 byl nemocí zasažen celý Tenochtitlán a neštovice tu zuřily po celé dva měsíce. Zemřel císař a s ním přibližně polovina celé populace. Neštovice zlikvidovaly jakoukoli možnost Aztéků na útočení, takže se stáhli k obraně hlavního města. Zhroutilo se ovšem i zásobování potravinami. Cortés a jeho spojenci, kteří byli proti nemoci mnohem odolnější, převzali město vyčerpané hladomorem a morem roku 1521.
Justiniánský mor a nomádi
Tato pandemie proběhla za vlády císaře Justiniána a její příčinou byl pravý mor. První ohniska v Etiopii nákazu rychle dostala do Egypta, odkud ji probíhající byzantsko-perský konflikt dostal do celého Středomoří. Roku 542 pak pandemie plně zasáhla Konstantinopol, kde zemřela asi třetina obyvatel. Dle dobových pramenů došlo ke kulminaci 3 – 6 měsíců od vzniku, pak začal mor ustupovat. I tak se ale na mnoha místech držel ještě roky.
Tato nákaza drasticky ochromila ekonomiku, kulturu a celou společnost východořímské říše. Stejně na tom byly další oblasti Evropy i Asie. Četná města už zůstala i nadále neosídlena, byzantská vláda tak ztratila většinu příjmů. To značně redukovalo armádní možnosti a impérium skončilo s cca třetinou vojáků, tedy asi 10 000. Nomádské kmeny na hranicích říše byly mnohem početnější a mor je příliš nezasáhl. Velké impérium tak pro ně nebylo soupeřem.
Napadají vás další konflikty, které měly tuto strukturu?
Zdroj: NationalInterest
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 4985
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 8062
