Toxické jezero Karačaj je horší než Černobyl. Smrtící je už 1 hodina pobytu. Rusové devastující havárii zapírají

Zpráva Worldwatch institutu sídlícího ve Washingtonu uvádí koncentraci 4,44 EBq na téměř dva kilometry čtvereční vody. Pro srovnání, stejná zpráva pro katastrofu v Černobylu uvádí nejvýše 12 EBq na více jak tisíc kilometrů čtverečních. Jednotka Becquerel (Bq) udává intenzitu zdroje radioaktivního záření, či zjednodušeně aktivitu radioaktivního zdroje. Rozbor sedimentu z dna Karačaje ukazuje, že radiace sahá hluboko pod hladinu.

Prakticky čistě radioaktivní jezero

Obsah s vysokou radioaktivitou sahá do hloubky 3,4 metru. Radiace poblíž místa vypouštění během roku 1990 dosahovala síly jako 600 rentgenů za hodinu. To je pro člověka jasně smrtelná dávka už během pouhé hodiny. Jezero samotné je známé už od 18. století a během let často úplně vysychalo. Pokud bylo málo vody, pravidelně zcela mizelo i z mapy. K jeho tragické úloze vedlo v letech 1945–1948 vybudování jaderného zařízení s názvem Majak.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Rusové začali v naprostém utajení a extrémním spěchu budovat první reaktor pro výrobu plutonia – pro sovětský zbrojní program. Sověti nepřekvapivě nevěnovali prakticky žádnou pozornost bezpečnosti pracovníků ani neřešili správnou likvidaci odpadu. Ten jednoduše umístili do jezera. Sucha v 60. letech vysušila část vodní plochy a odhalila cesium-137 a stroncium-90. Díky suchu byly látky vystaveny slunci a následný vítr roznesl nebezpečné částice do oblasti velké 2 700 kilometrů čtverečních.

Místo rizikovější než Černobyl

Během let nabralo jezero tolik jaderného odpadu, že voda vyzařovala více jak dvojnásobek radiace unikající těsně po katastrofě Černobylu v roce 1986. Experti se shodují na tom, že je bezpečnější nechat Karačaj v aktuálním stavu než se snažit obrovské množství odpadu přesouvat jinam. Krom toho žádná země nemá dostatek zkušeností s kontrolou a skladováním v tak nebezpečném rezervoáru. Proto bude jezero Karačaj i nadále pečlivě monitorováno.

iZdroj fotografie: Pixabay

Tradiční postupy zahrnují sledování dávek gama záření, jeho intenzitu ve vzduchu a hustotu radionuklidů v okolí vodní plochy. V letech 1978–1986 bylo do vody navezeno až 10 000 dutých betonových bloků, které mají zabránit dalšímu unikání silně radioaktivního sedimentu. Podle odborníků je jezero navzdory nutnosti neustálého sledování v rámci možností bezpečné. Oblast je zakonzervována tak, že ji dle vědců nenaruší ani tornádo.

Znáte další průšvihy spojené s jaderným odpadem?

Zdroj: RussiaBeyond