Pokud bychom se řídili společnosti Disney, jsou všichni princové naprosto okouzlující a jde o úžasné muže. Historicky je to ovšem velmi daleko od pravdy.
Královské rodiny napříč celou historií byly obvykle nejvíce posedlé hlavně svou mocí. Prakticky bez ohledu na to, kolik vlivu reálně měli, vždycky chtěli ještě trochu víc. A hlavně si tento vliv chtěli udržet. Jednou z klasických cest byly sňatky uvnitř rodiny, tedy braní si vlastních bratranců a sestřenic. V těch dobách nebyl incest zase takové tabu a svatby mezi strýci a neteřemi byly poměrně frekventované. Známe to taky u Habsburků.
Postižení linie
Problém je, že spolu s mocí a dědičným vlivem si s sebou šlechta nesla i genetické poruchy pocházející právě ze zmíněných sňatků. Impérium Habsburků sahalo od Portugalska po Transylvánii (jo, tu s upírama). Díky incestům ale získali vlastní „značku“, dnes známou jako „habsburská čelist“. Znamenalo to velké čelisti, malé rty, dlouhý nos a velký jazyk a týkalo se to hlavně mužů. Další klasickou genetickou poruchou královských rodin byla hemofilie.
Jedná se o poruchu, kdy tělo nedokáže vytvářet krevní sraženiny, takže i nejmenší ranka velmi dlouho krvácí. Tato porucha je hodně známá u carské rodiny Mikuláše II. Mizerné genetické dědictví taky poměrně často působilo potíže s plodností. První britská královna například porodila 18 dětí, ale jen jeden se dostal přes věk batolete. Tyto taktiky nebyly rozhodně jen doménou Evropy, křížení v rodině proslavilo už faraony starověkého Egypta.
Na těle i na duchu
Karel II. například neřekl ani slovo až do svých 4 let a do 8 se nenaučil chodit. Jeho rodiče byli navzájem strýc a neteř a zdaleka to nebyl první případ v rodu. Křížení uvnitř rodiny nesnižuje automaticky inteligenci, jenže radikálně zvyšuje šance na získání poškozených genů spojených právě s mozkovými funkcemi. Královské rodiny proto trápilo jak spektrum čistě fyzických neduhů, tak i kombinace poruch učení nebo přímo mentálních chorob.
Monarchové mají obecně dlouhodobou pověst tvrdého, bezohledného, krutého a hlavně zcela nepředvídatelného chování. V mnoha případech je to nejspíš dědictví po předcích zkombinované s vlastním mizerným genetickým základem. Zkrátka a dobře nemají moc kde vzít kvalitní genetickou výbavu. Jejich tyranství to nijak neumocňuje a dnes můžeme být opravdu rádi, že už zůstává jen v historických záznamech. Jaké postižené panovníky znáte?