Každý z nás má na světě svého dvojníka. Vypadá identicky jako vy, ale nejste příbuzní. Jak je to možné?

Je to jako scéna z filmu. Jdete si po ulici a najednou zaslechnete majáček. Zastaví u vás policejní hlídka s tím, že jste zatčeni za zločin. Ten byl spáchán za bílého dne a má ho na svědomí osoba s identickou podobou, jako je ta vaše. Samozřejmě všechna obvinění odmítnete s tím, že jste se ničeho nedopustili. Připadá vám to nesmyslné a jako vystřižené z traileru posledního akčního thrilleru? Nemusí být, protože šance na identickou podobu existuje a není malá.

Dvě stejné jehly v kupce sena

Koncept dvojníka, anglicky „doppelganger“, se poprvé objevil u spisovatele Jaena Paula v roce 1796. Pochází ze spojení slov pro „dvojí“ a „chodit“. A během let se tento výraz vžil pro osobu identického vzhledu, která ale není nijak příbuzná. Vzhled se stal klíčovým pro identifikaci osob a s rostoucí populací světa tak není divu, že se zvyšuje i šance na „efekt dvojníka“. Existuje samozřejmě i několik variant dvojčat, která jsou příbuzná, což ovšem není nic nového.

iZdroj fotografie: Pixabay

Identická dvojčata vznikají z oplodněného vajíčka, které se rozdělilo. Vedle toho existuje možnost neidentických dvojčat pocházejících ze dvou vajíček oplodněných v přesně stejný moment. Díky sdílení genů v populaci postupně roste šance, že naprosto cizí lidé budou vypadat zcela totožně. Ostatně z antropologického hlediska jsme všichni příbuzní, jen s různou mírou vzdálenosti. A formování tváří lidí má také svoje pravidla, podle kterých DNA postupuje.

Důvod výskytu dvojníků

Šance výskytu dvojníků stoupá s rostoucí a měnící se populací. Jenže jejich výskyt také ukazuje, že lidé nejsou tak geneticky různorodí. Jde vlastně o stejný princip, jako když mají nepříbuzné děti stejnou genetickou vadu. Případně proč mají lidé z konkrétní země podobné rysy tváří. A pokud se dvojník vyskytne ve stejné zemi, může se klidně jednat o velmi vzdáleného příbuzného. Na tohle je ovšem potřeba ještě více studií a srovnávání.

iZdroj fotografie: Pixabay

Sdílení charakteristik tváře vede k tomu, že dvojníci se najdou spíše ve stejném regionu. Protože toho zkrátka mají víc společného. S celkovou populací planety někde u hranice 8 miliard je šance na vzhledového dvojníka poměrně slušná. Je ovšem podoba a podoba. Na první dojem totiž mohou lidé vypadat velmi podobně. Jenže skutečného dvojníka dělají i detaily tváře a vzdálenosti mezi jejími částmi. A to už je šance jedna ku trilionu.

Zdroj: Grunge