Radiokarbonové datování použité na kostry nalezené v roce 1912 ukázalo, že citadela byla obývána mnohem dříve, než jsme tušili.
Machu Picchu se nachází v jižním Peru a horská citadela je jedním z nejoblíbenějších turistických cílů. Nové zkoumání zde nalezených koster ovšem ukazuje, že místo bylo obýváno o desítky let dříve, než vědci původně odhadovali. Posun v čase ukazuje, jak brzy se impérium Inků projevilo jako skutečná mocnost. Kostry zde byly objeveny už v roce 1912, radiokarbonová metoda teď opět zamíchala s odhady jejich datování.
Posun na časové ose
Machu Picchu je jedním z nejslavnějších světových archeologických nalezišť, ovšem dosavadní historická zařazení vycházela z okolních událostí. Problém byl, že tyto události si díky různým původům často protiřečily. Pocházejí z dob po dobytí území Španěly a později je zkoumali archeologové a antropologové z univerzity Yale v Connecticutu. Moderní metody výzkumu vnesly do časové osy nové světlo.
Nová analýza nalezených koster ukázala, že lidé zde pobývali už v roce 1420 a nejspíš i mnohem dříve. Už tento rok je ale značný posun vůči původním závěrům. Ty soudily dle písemných záznamů, že Machu Picchu bylo postaveno mezi lety 1440 až 1450. Toto město se nachází vysoko v Andách ve výšce 2 430 metrů nad mořem. Konkrétně na horském sedle 400 metrů nad řekou Urubamba, asi 80 kilometrů severozápadně od Cuzca.
Invaze a opuštění
Poté, co ho během invaze do Ameriky dobyli Španělé, bylo ve 30. letech 16. století opuštěno. Později se stalo na západě známé jako „Ztracené město Inků“, ačkoli místním lidem byla lokalita vždycky známá. Univerzita v Yale sem vypravila v letech 1911 a 1912 dvě expedice vedené Hiramem Binghamem. Díky nim se lokalita stala slavným místem a velmi žádanou turistickou destinací pro lidi z celého světa.
Posunutí doby výstavby ukazuje nejen to, jak rychle Inkové svou říši vybudovali, ale že si navíc dokázali kontrolovaná místa dlouhodobě udržet. Nový výzkum byl proveden na 26 kostrách, které zřejmě patřily služebnictvu. Radiokarbonová metoda zde nebyla použita poprvé, ale předchozí analýzy nepracovaly s pozůstatky, které by zajistily skutečnou přesnost. Vědci tak mohli i přes znalost datační metody stáří místa pouze odhadovat a držet se španělských záznamů.